Letos jsem z té rodičovské „zblbnul“, zahodil elektronický diář a pořídil papírový. Celkem změna, tuším po asi 12 letech, co jsem byl vlastně vždycky připojen, můj kalendář v mobilu synchronizovaný s tím pracovním a bez svého udělátka jsem neudělal ani krok. Jasně, mám to nyní jednodušší než většina z vás, nemusím si tam psát ty pracovní schůzky a věčně je posouvat na jiné termíny.
Papírový diář je krása. Taková pohoda v něm listovat tam a zase zpět, slyšet a cítit šustit ty listy. Dvakrát si rozmyslet posunutí schůzky, protože ji člověk musí přeškrtat nebo vygumovat a přepsat jinam.
Jeho kouzlo je pro mě ale ještě v něčem dalším – píšu si do něj úkoly. To byl dřív můj největší problém, úkoly v LN nebo Outlooku mi absolutně nevyhovovaly a rozumnou aplikaci jsem na ně nikde nenašel. Takže končily v notepadu a když jsem je udělal, tak jsem si je smazal. Na konci týdne jsem tak vůbec netušil, co všechno jsem zvládl udělat a byl občas trochu demotivovaný.
V diáři je to jiná – na každý týden napsané úkoly, které si hezky odškrtávám a mám pak takový dobrý pocit, když vidím, co jsem všechno zvládl. Nebo když si uvědomím, jak dlouho už ten úkol před sebou vleču.
Příští rok? Zase zkusím ten papírový diář, i kdybych ho měl nějak synchronizovat s tím elektronickým. Má to totiž (zatím) něco do sebe.
Na papírový diáře nedám dopustit, taky si ráda odškrtávám, ty elektronický jsou super, ale zatím si k nim nemůžu najít cestu.
Naprosto souhlasím, není nad papírový diář. Nemusím se starat zda bude nabitá baterie, prostě furt funguje. 🙂 Každý rok, již pár let, nakupuji papírové diáře zde http://www.pg.cz .