Připojeni!

Tak a jsme připojeni k internetu. Poté co jsme zakoupili notebook tak jsme přemýšleli, jak se připojit na internet. Možností je v Austrálii sice relativně hodně, zvláště v Sydney, nicméně když to člověk srovná s Českem tak jsme tam snad o kousek dál. Hodně rozvinutý je tady broadband, trochu méně různé formy bezdrátového připojení, které pro nás připadalo v úvahu. Nicméně bezdrátová připojení jsou výrazně dražší než ta drátová a ještě ke všemu mají celkem dost výrazně omezená data. Což je vůbec zajímavé, protože i broadband je tady celkem dost datově omezený, takže různé IPTV a podobné technologie se asi ani tady netěší moc oblibě.

Nicméně po měsíci přemýšlení, zda opravdu internet doma potřebujeme nebo ne, jsme se rozhodli, zakoupili speciální modem (jasně že na eBay, která se tady začala dost propagovat a má i reklamy v televizi) a aktivovali připojení od Unwired. Na to, že to je bezdrátové, se přes to kupodivu dá i relativně rozumně telefonovat, což je super.

No a co je ještě zajímavé v této souvislosti, tak Australská vláda se rozhodla podpořit rozvoj internetu v Austrálii a podle všeho zadotuje soukromou firmu Optus, aby něco hezkého vymyslela. Tím zasadila trochu ránu pod pás ex-státní firmě Telstra, která si na to dělala také zálusk. No a podle všeho jsou z toho trochu smutní i lidé mimo velká města, protože ti by měli být pokrytí pouze nějakou formou bezdrátového internetu, kdežto ve městech budou výrazně rychlejší dráty. Nicméně i ty „rychlé“ dráty by měly být o něco pomalejší než je v dnešní době možné.

Napiš komentář, díky!

IBM Lotus Briefing

Již druhá konference v Sydney, abych viděl, jak to dělají v cizině. Tentokráte ovšem z oboru – přímo od IBM a o jejich Lotus produktech.

Když jsem mířil do Maritime MuzeaUkaž na mapě v Darling Harbour, tak jsem přemýšlel, jaká ta akce asi tak bude. Jednak kolik tak bude lidí, jací tam budou lidé a jaký to bude mít průběh. Osnovu jsem sice znal dopředu, ale atmosféra je na každé akci jiná a i při stejném obsahu mohou být akce totálně odlišné.

developerWorks

Začínali jsme dost brzy – od osmi hodin registrace, čaj nebo káva na uvítanou a o půl deváté začátek. Přednášela (tuším, na jména moc nejsem) Emily, která byla před rokem v Praze, a spolu s ní Mike. Co bylo příjemné zjištění na začátku – připravili spoustu cen pro všechny, kteří se ptají, a jeden z nás dostane na konci Nintendo Wii (fakt nevím, co bych s tím dělal, ale jako památka super). Akce se konala v sále nazvaném ANZ Theatre a opravdu to bylo takové malé kino. Přihlášených bylo odhadem tak 200, dorazila ovšem jenom přibližně polovina, takže sedadla byla hodně prázdná. A když jsem se později ptal, co je to tak za lidi, tak většina prý byli IBM zákazníci, nikdo z jiné platformy. Takže i tohle je tady stejné. Na začátku jsme dostali prezentace, které by prý měly být i na webu (netestoval jsem, tak snad tam jsou). Pro změnu jsme ovšem nedostali bloky, takže člověk musel čmárat na volná místa v prezentacích, kterých moc nebylo, protože slidy byly naplněné opravdu k prasknutí. Co bylo ještě zajímavé – prezentace byly sešité (což je normální) v pravém horním rohu (což bylo trochu nezvyklé, zjevně tady mají naruby úplně všechno). A místnost byla pokrytá WiFi signálem, takže se člověk mohl zdarma připojit a stáhnout alespoň maily.

Sál

A pak už jsme začali. Nejdřív obecný úvod, ve kterém, jako obvykle, neřekli vůbec nic. Pak už první přednáška – Innovations in People Productivity. Tady se mi hodně líbil jeden z prvních slidů – rozdíl mezi generacemi při využívání moderních technologií. Ten jsem viděl asi úplně poprvé, dalo se s ním hodně souhlasit a když ho člověk viděl, tak si uvědomil, že způsob práce se mění a počítače se využívají opravdu víc a víc. Akorát jsem se v něm nemohl najít – byla tam generace mladých (narozených po 1980) a pak od 35 let nahoru. Tak ti mezitím asi momentálně nepracují 🙂

Všechny prezentace byly průběžně prokládány praktickými ukázkami a při těch jsem si uvědomil dvě věci – za prvé prezentace je vždy hezčí než skutečnost. Konkrétně když přepli z obrazovky Lotus Notes na prezentaci na skutečnou ukázku, tak to najednou nebylo tak hezké. A za druhé – pokud se v prezentaci něco ukazuje, tak ve skutečnosti to pak musí vypadat stejně, jinak je to matoucí. V prezentacích totiž všichni mají klienta otevřeného v poště, vlevo navigaci, uprostřed seznam mailů a vpravo náhled na email. Ve skutečnosti ovšem všichni prezentují náhled na email ve spodní části a když se to rychle přepne mezi těmito dvěma pohledy, tak jsem měl co dělat se zorientovat a čekal jsem, kdy začnou prezentovat tamten produkt.

Srovnávání s Microsoftem je poslední dobou neuvěřitelně oblíbené, takže bylo i tady. Stejně děsivé jako vždy (Microsoft je vždy výrazně dražší), akorát nevím, jestli i tady jsou na to lidé tak alergičtí jako já. No a pak tady ukazovali oblíbený obrázek, jak se vyvíjely LN. Akorát tady ho měli překreslený, takže si člověk připadal jak dinosaurus, protože to začíná rokem 1989 a jako druhý bod byla už snad verze 4.5, na které jsem začínal. Takže vidím, že s tím dělám už opravdu dlouho. A po každé prezentaci měli videa, která by to chtělo sehnat. Všechna hezká, nápaditá a na téma „Don’t be like everybody else“.

Druhá přednáška – Making People More Productive: Innovations in Collaboration. Začalo to jednoduchým bodem – dvě firmy se spojily, jedna předtím používala Lotus Domino (shodou okolností to byla ta, která koupila tu druhou) a měla na něm všechny potřebné aplikace. Druhá firma používala Microsoft technologie a neměla vyvinuto nic, používala pouze poštu. Takže, když se ve finále rozhodli používat Lotus Domino, tak jsem byl opravdu překvapen 🙂 To si nemohou vymyslet složitější příklad, aby opravdu ukázali proč to používat?

Nicméně ukazovali možnosti osmiček – Mail Recall (funguje pouze v Lotus Domino, měl by fungovat napříč doménami a umí smazat i již přečtený email, což je děsivé a naštěstí se to dá na serveru zakázat), Spell checking (který funguje stejně jako ve Wordu – rovnou při psaní) a Collaboration history, kterou je možné vyvolat pro každého člověka od kterého mi přišel email. Tahle věc má dvě drobné nevýhody – jednak v pohledu, ve kterém zobrazuje předchozí aktivity mají velké řádkování, takže se tam nic nevejde, no a pak si člověk prý nastavuje, jak daleko do historie chce zobrazovat data, což já bych chtěl, aby mi to zobrazilo 10 posledních a nikoliv věci za poslední měsíc.

Prakticky ukazovali „vývoj“ kompozitních aplikací – po třech klicích je aplikace hotová, je to hrozně jednoduché a vůbec nechápu, za co chtějí partneři tolik peněz, když to může vyvíjet sekretářka na recepci. Drobné šťouchnutí do Microsoftu – Exchange 2007 prý neumí active/active kluster a navíc, pro využití nových možností, musí mít připojené disky napřímo, nikoliv v diskovém poli.

Přestávka na jídlo – to tedy měli opravdu skvělé, takové pochoutky jsem už dlouho nejedl. Google trumfli o třídu.

Po přestávce následovalo povídání o Sametime – Unifying Communications and Collaboration. Tady byly dva krásné body – verze 7.5.1 prý umí „spojit“ všechny okna do jednoho, které má vlevo záložky a tím se člověk přepíná mezi jednotlivými hovory. Dost to ušetří místo na Windows liště, otázkou je, nakolik je to použitelné. Naštěstí to jde uživatelsky zapnout/vypnout. A pak ukázka spojení s Google Maps, takže kliknutí pravým na člověka a volba „Ukaž mi ho na mapě“. Opět otázka asi dvou minut na vývoj.

Lotus Quickr – Re-Inventing Team Collaboration. Díky změně názvu jsou lidé zmateni, co je to zač a moc se jim nezdá, že by to byl pokračovatel QuickPlace a že upgrade je zdarma (pokud jsou zaplaceny licence). Tím, že je to beta, tak to má ještě trochu chybky, takže například při zakládání nového místa je text na obrazovce místo mezer oddělen %20, což je znak pro mezeru. Co je hezké je integrace, takže je to napojeno do Windows Explorer, Microsoft Office (verze XP – 2007 a je to udělané opravdu hezky, přidá se nová lištička a přímo z Office je možné dělat Check-out, Check-in a všechny operace), Sametime (přímo uložit záznam rozhovoru), Lotus Notes (verze 7 a 8, u verze 6.5 přemýšlí, jestli integraci udělají také) – při odesílání emailu je možné dokument uložit automaticky do Quickru a poslat pouze odkaz a konečně se prý pracuje na integraci do Outlooku, která by měla fungovat stejně jako v LN. Ukládání dokumentů by mělo fungovat jak do NSF formátu, tak do JSR kompatibilního úložiště jako je Domino Document Manager (v ceně), FileNET a SharePoint (za příplatek). Zvláště to ukládání do SharePointu bude asi bomba, to bych chtěl zkusit. A pak také zmínili podporu DB2 a Oraclu, což mi moc nepasovalo, ale vzhledem k tomu, že Quickr by měl být i ve verzi pro WebSphere, tak pak už je to jasné.

Prostor na oběd, na stole jsou vidět nevyzvednuté visačky

Oběd – opět úžasné jídlo, tortilly s nějakým krabím salátem a spousta dalších věcí. Všechno sice jako studený bufet, ale výborné. Pokud jste ještě nejedli, tak se vám musí sbíhat sliny.

Lotus Connections a přednáška Reaping the Benefits of Social Software in the Enterprise. Přednáška pěkná, některá funkcionalita produktu také. Co se mi hodně líbí je navigace pomocí tagů, které se dají přidat každému příspěvku a které jsou v navigaci zvýrazněny podle používání – nejpoužívanější tagy jsou tedy největší, ostatní se zmenšují. Při ukázce ještě vtipná vsuvka – jako příklad bylo vybráno pořádání konference, kdy najednou vypadne jeden z řečníků. Takže pomocí klíčových slov se snadno najdou všichni lidé, kteří o tom něco znají a prohlíží se, co vědí. Otevře se profil hned prvního kandidáta a ejhle – je u něj fotka. Takže se fotka zvětší a je to opravdu hezké holčina. A snad v Německu, nebo kde se to stalo, prý polovina sálu naráz řekla – „Jo, ta bude dobrá“. No, ženy to asi neocení, ale jinak to bylo super 😉 A jinak je ten produkt pěkná hračička, ale že by do toho někdo cpal data tak pečlivě jak ukazovali, tomu bych opravdu nevěřil.

Poslední prezentace – Portals: The Front-End of SOA. Tak tady už mě nic moc nezaujalo, kromě ukázky návrhu workflow. To workflow, které ukazovali v portálu, bylo sice hodně jednoduché, nicméně vzhledově pěkné.

Prostor na dotazy, kterých bylo opravdu hodně, to jsme v Čechách nezažil a řečníci sice moc odpovědí neznali, nicméně v publiku bylo spousta IBMáků a ti dokázali zodpovědět snad všechno a opravdu detailně a dobře, zvláště jeden svými znalostmi opravdu překvapil. Losování Wii (no jasně, nevyhrál jsem) a hurá ven do deště a domů.

Akce nebyla špatná, spoustu témat pokryla a vysvětlila, ale na druhou stranu nepřekvapila. Ale mohu alespoň s klidným svědomím prohlásit – v Čechách to nedělají výrazně hůře. Vlastně jedna „drobnost“ – na konci se vyplňoval oblíbený dotazník, který tady ovšem vypadal jinak než v Čechách. A jedna z otázek byla – kde jste se dozvěděli o konferenci a seznam asi 10 serverů, kde zjevně inzerovali.

Napiš komentář, díky!

S kým vyrazit do Austrálie?

Konečně jsme našli čas i pro napsání „zkušeností“ s kým vyrazit do Austrálie. Možností je totiž neuvěřitelně hodně, agentur, které organizují jazykové pobyty v cizině, je jako máku.

Když jsme před odjezdem obcházeli agentury, abychom se rozhodli s kým vyrazíme, tak jsme se vždy ptali – koho vnímáte jako svoji konkurenci v této oblasti? A zjistili jsme, že těch větších agentur, se kterými má smysl jet, zas tak moc není. Spousta agentur totiž dělá pobyty kdekoliv, což znamená, že toho o žádné oblasti asi moc nevědí a že asi nemohou mít dobré zázemí ve všech oblastech. Další agentury zase chtěly za zajištění pobytu zaplatit, což se nám tak úplně nezdálo.

Otázka první asi je – proč vyrazit s agenturou? Odpovědi jsou relativně jednoduché – nestojí to nic navíc (u většiny z nich); může to ušetřit spoustu starostí; pomohou (většinou) s vyřízením víza; nabídnou širokou škálu škol a zkusí poradit, která je ta nejlepší; a hlavně mohou mít zázemí v cílovém místě, kde člověku přímo na místě pomohou se vším co potřebuje a kde si třeba může tisknout, kopírovat a dělat věci, za které jinde platí.

My jsme se při našem výběru zaměřili na následující oblasti, které nám připadaly důležité:

  • agentura má svoji pobočku v Sydney – spousta agentur má pouze „sdílenou“ pobočku, kam chodí lidé různých agentur a různých národností a člověk má štěstí, když tam mluví jeho jazykem. Také některé agentury říkají, že je to zbytečné, protože v době internetu se dá cokoliv řešit odkudkoliv, ale myšlenka, že svůj dotaz precizně píši do emailu, a pak díky časovému posunu čekám na odpověď, se mi moc nelíbila.
  • agentura poradí s vyřízením víza a ideálně ho sama zašle do Vídně – kontrola podkladů pro víza je dost důležitá a zajímavé je, že každá agentura říká občas trochu něco jiného. A s tím posláním do Vídně – jasně, byl jsem líný chodit na poštu.
  • školu je možné zaplatit přes agenturu – tak tady jsem měl trochu strach z platby do zahraničí. Jednak to není nejlevnější, a pak když se někde uklepnu a peníze skončí jinde, tak zkusit je dohledat, je práce asi na trochu déle. Ne, děkuji nechci.
  • agentura je schopná zajistit letenky a má pro to dobrého partnera – letenky zní jako hloupost, ale když by se něco posunulo, tak by bylo fajn, kdyby agentura dokázala změnit letenky, ideálně bez poplatku. A hlavně, proč je shánět někde jinde.
  • agentura pomůže se sehnáním ubytování na začátku – tohle zní jako hloupost, ale když přiletíte po 30 hodinovém letu do Sydney a nevyspalí máte hledat ubytování – nic moc. A hledat ubytování dopředu, když vlastně moc nevíte kde hledat a jak, to také není nic moc. Nehledě na to, že sehnat pěkné ubytování není úplná legrace (ale o tom zase jindy).
  • agentura nabízí něco navíc – na věci zdarma mám slabost, takže ISIC karta zdarma (úspora cca 200Kč) je super, sleva pro pár také není k zahození
  • agentura pomůže vybrat správnou školu – škol je v Sydney tuna, v celé Austrálii ještě víc. Agentury mají hodnocení od lidí, které tam poslaly, spoustu propagačních materiálů a v těch velkých školách se byli sami kouknout. Nicméně to celé s výběrem ve finále moc nepomůže 🙁

Oběhli jsme tedy postupem času (některé jenom virtuálně) následující agentury – Alfa Agency, Australia OnLine, Intact, Studyline a nakonec se rozhodli pro AustraliaExpert. Z těch všech asi jenom oni a Australia OnLine mají vlastní pobočku v Sydney a u AustraliaExpert na nás měli víc času. Průměrně prý se zájemci stráví okolo 15 hodin přípravami a povídáním, s námi to bylo asi výrazně rychlejší, ale to bylo i proto, že jsme na to neměli moc času. Legrační je, že se agentury navzájem znají a když člověk někam přijde a zeptá se na názor na některou školu, tak mu dokáží celkem přesně říci, kdo mu tu školu doporučil.

AustraliaExpert nám pomohli vybrat školu (o zkušenostech se školou zase někdy jindy), slíbili udělat hitparádu letenek (nakonec jsme ji z nich museli doslova vymámit, ale to bylo prý proto, že zrovna moc hezkých letů nebylo, takže je rovnou sami vyškrtali), sehnat ubytování (negarantují, že bude super, nicméně to naše se opravdu nepovedlo), umožnili zaplatit školu přes ně, dostali jsme ISIC kartu zdarma a ještě slevu jako pár, poradili s vízem a odeslali žádost do Vídně a vůbec celou dobu hezky komunikovali. No a v Sydney je vybavené centrum, kde člověk může tisknout do aleluja, a kde dostane odpovědi na spoustu svých dotazů. Samozřejmě není všechno zlato co se třpytí, takže negativum je třeba výběr kurzů – nechat nás zapsat na 4 měsíce na General English, což je kurz, který se opakuje každé 3 měsíce, takže jeden měsíc budeme dělat to samé. Nenavrhnout třeba studium angličtiny na jazykovce jenom první měsíc či dva a pak přesun na školu, kam stačí chodit na den či dva v týdnu a zbytek pracovat, protože v práci se člověk naučí výrazně víc než ve škole. A tak trochu dál, ale to přichází postupně a ve vlnách.

Australie OnLine byli také super, některé věci máme od nich – např., že školu je možné přerušit a díky tomu dostat dodatečné prázdniny, protože jinak člověk jenom studuje a po skončení kurzu má měsíc na opuštění země. Kdežto když si člověk v rozvrhu naplánuje prázdniny, tak těch měsíců může být víc. Tomu se říká tip dne.

Možná by se sem ještě mohlo vejít – kam vyrazit. Agentury se vesměs shodují – Sydney je největší, všeho je tam hodně. Melbourne je velké, ale už je tam chladněji. Brisbane a Cairns jsou takové větší vesnice, Brisbane je navíc dost daleko od moře (což si člověk normálně neuvědomí). No a Perth je jediná vesnice na západním pobřeží. V Austrálii to říkají jinak (možná už jsme o tom psali) – v Melbourne se lidi ptají, odkud jsi; v Sydney kolik máš peněz a v Brisbane tě pozvou na pivo. Hodně lidí se tedy shoduje, že Sydney je takové běžné Evropské „studené“ město, kdežto kdekoliv jinde jsou lidé výrazně příjemnější. A životní náklady jsou prý také o kus nižší.

Napiš komentář, díky!

Ti druzí – vyhodnocení

A je to tady – vyhodnocení našeho prvního testíku. Odpovědí se nakonec nesešlo tolik, kolik jsme čekali, asi to bylo moc dlouhé. Škoda 🙁 Nicméně správné odpovědi uvádíme:

  • 1. Druhý nejpoužívanější jazyk na světě – Angličtina (a)
    Nejpoužívanější je Mandarínská Čínština
  • 2. Druhá největší země na světě – Kanada (c)
    Největší je Rusko (prý i po rozpadu)
  • 3. Náboženství s největším počtem příznivců – Islám (b)
    Nejvíc příznivců má Křesťanství
  • 4. Druhý muž na měsíci – Buzz Aldrin (b)
    První byl Neil Armstrong
  • 5. Druhé největší letiště na světě – Frankfurt (c)
    Největší je Heathrow
  • 6. Druhé nejpoužívanější písmeno v Angličtině – T (b)
    Nejpoužívanější je E
  • 7. Země, která vypije druhé největší množství kávy na světě – Švédsko (c)
    První jsou Finové (pro mě tedy překvapivě, nějak jsem čekal Italy či někoho podobného)
  • 8. Druhá nejčastější fóbie na světě – Létání (a)
    První jsou pavouci
  • 9. Druhá nejdelší řeka na světě – Amazonka (b)
    Nejdelší je Nil
  • 10. Druhé nejpoužívanější slovo v angličtině – I (c)
    První je The
  • 11. Druhá největší země Evropy – Francie (a)
    První je Ukrajina
  • 12. Druhá nejnavštěvovanější země na světě – Španělsko (a)
    První je Francie
  • 13. Druhé nejčastější jméno ulice v USA – 3rd Street (b)
    První je 2nd Street
  • 14. Druhé nejlidnatější město na světě – Mumbai (b)
    První je Tokyo
  • 15. Druhý nejpoužívanější jazyk na internetu – Japonština (c)
    První je Angličtina
  • 16. Druhé nejběžnější jméno na světě – John (c)
    První je Mohamed

Takže z celkového možného množství 32 bodů získala nejvíc Zuzka (11) s Petrem (11). Vzhledem k tomu, že Petr nevyužil práva na tipování prvních míst, čímž si mohl dopomoci k dalším bodům, tak ho považujeme za vítěze naší tipovací soutěže. No a daleko za nimi se umístil Pavel se svými 4 body, což znamená, že musí mít neuvěřitelné štěstí v lásce (pošli její fotku :))

Petře, pošli svou poštovní adresu, ať ti můžeme poslat první cenu. A vy ostatní se těšte na další tipovačky.

Napiš komentář, díky!

Výstava nejlepších fotografií FoTo 06/07

Tomáš Mähring se svým H2O maniaks týmem připravil výstavu nejlepších fotografií, které nafotil za uplynulou zimní sezónu. Což zní trochu divné, vzhledem k tomu, že jde o fotografie z divoké vody 🙂

Kdo budete chtít přijít, tak výstava se koná od 15. do 27. června v loděnici SK Zlíchov Praha. Vstupné zdarma, rozdávat se budou starší čísla Hydro magazínů a koupit lze číslo nové. A samozřejmě tam bude autor fotografií, který podá výklad k fotografiím, a prý přislíbily účast i některé televizní celebrity. Takže jste srdečně zváni, otvírací hodiny na pozvánce.

Výstava nejlepších fotografií FoTo 06/07 - upoutávka
Napiš komentář, díky!