Čtvrtek 22. 11. Ráno vstáváme relativně brzy, snídáme, balíme a popojíždíme na parkoviště, které je půl kilometru vzdálené od kempu. Lamington National Park je protkán stezkami pro pěší túry. My jsme v oblasti Green Mountains, kde průvodce doporučuje 14km trasu West Canungra Creek Circuit, vedoucí kolem několika vodopádů. Podle informační tabule bychom to měli zvládnout za 4,5 hodiny, podle informační bružurky za 5,5hodiny.

Hned na začátku trasy nás čeká upozornění, že co sklesáme musíme také nastoupat a přirovnávají to k výstupu na Eifellovku.

Klesání je opravdu relativně strmé a chvílemi docela kluzké. Jana využívá všech možností pro pobavení se a tak si z liány udělala houpačku.

Jsme u prvního vodopádu, tedy spíč vodopádku Darraboola Falls.

Další úsek cesty zvládáme docela rychle a za chvilku jsme u Yerralahla neboli Blue Pools. Cesta začíná být ještě o něco mokřejší a hlavně začíná lemovat Canungra Creek, který budeme muset několikrát přebrodit z jedné strany na druhou. Jana objevuje na nohavici pijavici, které se šťastně zbavuje. Hanka po chvíli oznamuje, že má pijavici přisátou přímo na noze. Postupně chytáme další a další pijavice a zdokonalujeme se v jejich odstraňování. Všechny naštěstí chytáme jen na kalhoty. Martin sice pak jednu chytí přímo pod kotník, ale Jana ji po lítém boji nakonec donutí se pustit. Hančina pijavice se bohužel drží a saje a my v průběhu cesty jen sledujeme jak se neuvěřitelně zvětšuje. Když se nadlábne, tak se pak někde cestou pouší a Hance po ní zbyde pěkně krvavá stopa na noze i na kalhotách.

Střídavě tedy bojujeme s pijavicemi a snažíme se dostat přes potok. Občas to jde jednoduše, občas složitěji, ale skoro vždy suchou nohou.

U jednoho brodu Jana držkuje, že si od ní Martin nechtěl nechat podat ruku, načež vzápětí dělá ladnou piruetu a padá zády do vody. Dál tedy pokračuje s mokrou pravou půlkou pozadí. Za jedním brodem děláme oběd ve stoje (obrana proti pijavicím), a pak už se přibližujeme k vodopádům- Postupně míjíme Kalgamahla Falls, Yanbacoochie Falls, Box Log Falls.

Cesta začíná být sušší, takže pijavice postupně mizí.  Čekají nás poslední vodopády, turisticky populární Elabana Falls. Jana šlape jako první, když se najednou zastavuje a couvá. Na cestičce se tady vyhřívá had. Poznáváme akorát, že to není ten nejjedovatější, ale jestli je to nějaký z těch dalších devíti nejjedovatějších hadů světa, kteří tu v Austrálii mají svůj domov, to fakt netušíme. Had je naštěstí rozumný a odplazí si to pryč. U vodopádů zastavujeme, uvelebujeme se na kamenech a svačíme. Zbavujeme se poslední pijavice, kterou si sem Jana přinesla na botě a vyrážíme dál.

Cestou nás čeká ještě jedno dobrodružství, a to praskající strom, který stojí přímo u stezky a vypadá to, že každou cvhilku na ní spadne. Naštěstí se zastavuje o protilehlé stromy a my pod ním rychle podbíháme. Pomalu začínáme nastoupávat to co, jsme sklesali, ale naštěstí to není tak hrozné, jak vyhrožovali na úvodu cesty.

Na konci nás čeká ještě malé zpestření v podobě Tree Top Walku, tedy procházky v korunách stromu. Chodí se tady po mostcích zavěšených mezi stromy a v jednom místě je žebřík někam nahoru do koruny stromu. Martin se vydává nahoru (26m), a poté, co zezhora haleká, že je odtud úžasný výhled, tak se za ním vydává i Jana.

Pak už je tady ale opravdu konec dnešního putování. Zastavujeme se v obchodě se suvenýry, ale nic zajímavého tu nemají. Před obchodem je památník věnovaný O’Reillymu, což byl chlapík, který našel a zachránil tady v horách posádku ztroskotaného letounu, a dneska se to tu po něm jmenuje. Směrem k parkovišti jdeme kolem stromu, který je obsypaný papoušky a ještě pár dalšími ptáky, kteří jsou zvyklí se tady nechat krmit.

Rozhodujeme se strávit ještě jednu noc ve stejném kempu, takže holky nás jdou zaregistrovat a zaplatit poplatek, a pak už hurá do kempu. Jsme celí upocení a zablácení, takže hned vyrážíme do sprch. Po večeři se všichni uvelebujeme v autě a čteme. Potom se ještě díváme na první půlku filmu Parfém, což ač zní nevinně je fakt krvák, takže z toho má Jana divoké sny, i když většinu filmu měla zakryté oči.

Najeto kilometrů dnes: 1

Najeto kilometrů od počátku cesty: 14 363

Napiš komentář, díky!

Středa 21. 11. je koupací den. Naplánovali jsme si totiž návštěvu Aquaparku. Jen jsme nějak nepočítali s tím, že tady budou hned dva aquaparky téměř vedle sebe. Během snídaně a balení se tedy snažíme vymyslet do kterého z nich se vypravíme. Nakonec to vzdáváme, neboť informace jsou kusé a vyrážíme se k tomu bližšímu parku podívat, co že se tam nabízí. Bereme si brožurku a srovnáváme ji s tou, kterou máme o tom druhém parku a vypadá to, že v obou jsou stejné atrakce, jen ten druhý park vznikl poměrně nedávno. Ranní přípravy a přemýšlení kam, že to půjdeme se nám nějak protáhly a už se nám nechce nikam dál popojíždět, takže se rozhodujeme zůstat tady ve Wet’n’Wild.

Vypadá to, že vstupné na atrakce se teď budou trumfovat, takže záhy se vstupné do aquaparku stává naším nejdražším vstupným a připravuje tak o prvenství Australia ZOO.

Nacházíme si místo pěkně v zákoutí na malé pláží a po pořádném promazání slunečním krémem jdeme na první atrakci. Začínáme zlehka okružní jízdou na gumových kolech, která Janu moc nenadchla, protože byla na její vkus pomalá. O kousek dál jsou další gumová kola, sice jen v kruhovém bazému, ale zase to frčí rychleji, ale pořád žádný adrenalin.

Přesouváme se tedy do Extreme H2O zone, kde začínáme trychtýřem, do kterého se jezdí na čtvercovém člunu pro čtyři a je to fakt zážitek. Začíná se zlehka, jede se trubkou, která má najednou neuvěřitelný spád a ústí do trychtýře, kde je to fakt hukot.

Další atrakcí je černá díra, kam se Hance vůbec nechce, ale nakonec se nechá přesvědčit, když zjistí, že se tam jezdí v člunu pro dva. Jede tedy s Janou, a protože se tady důsledně dodržuje, že v člunu musí jet dva, což jsme netušili, tak zatímco holky v pohodě dojedou dolů, tak Martin musí nahoře počkat až mu přijde druhý do dvojice. Plavčíci mu domluvili nějakého klučinu, ale mezitím Janě došlo, kde je asi problém, když se Martin dole nevynořil z trubky, takže vyrazila směrem nahoru. Nakonec tedy Martin jede s klučinou a Jana s maminkou klučiny, která sem přišla klučinu doprovodit.

Poslední aktrakcí v extrémní zoně je otevřený tobogán, kde se jezdí na člunech pro tři, takže zase jednou frčíme všichni společně. Pak se jdeme zpátky k baťohům přimazat, protože nám nějak podezřele začaly červenat ramena.

Vyrážíme do druhé části parku, kde zahajujeme na drahách, kde se jezdí na takových jakoby karimatkách, kterých se vpředu držíte rukama a ležíte na nich na břiše a dolů se frčí hlavou napřed. Tuhle aktrakci si Hanka nechává ujít, i když si to vyšlapala s karimatkou až nahoru, kde ale zjistila, že se na tom opravdu nedá jet jinak než hlavou napřed. Martin si pro změnu dává jízdu dvakrát. Jednou asi za Hanku.

Hned vedle je atrakce twister, což jsou dvě trubky propletené jako copan a jezdí se tu po jednom a není to nic moc. Akorát si člověk obouchá záda a při dojezdu lokne vody. Přesouváme se tedy dál, a to na trubky, kterými se jezdí na člunu pro dva a nedojíždí se do bazénku s vodou, ale je tu protikopec.

Na další atrakci se stojí docela dost dlouhé fronty, ale jdeme to zkusit. Zatímco holky jedou na člunu pro dva obdobou černé díry, nazvanou terror kaňon, tak Martin se vydal na pořádně točitý a dlouhý tobogán.

Přesouváme se na druhý konec parku kde se jezdí sedíce ve velkých kolech připomínajících dětské nafukovací bazénky. Cestou stíháme minutu mořských vln a cestou zpátky druhou – vždycky přijdeme tak trochu ke konci desetiminutového cyklu.

Jsme už celí vycachtaní a hladoví, takže si jdeme dát fish and chips. Chvilku pak relaxujeme jak trávíme na lehátkách, a pak hurá na poslední kolo zábavy. Zopakujeme si extrémní trychtýř, tobogán pro tři, Hanka si dá tentokrát terror kaňon s Martinem a Jana jde na solo tobogán. Zavíračka se blíží, ale ještě zvládneme pár jízd. Odcházíme skoro mezi posledními.

Hanka dostává pochvalu a má naše uznání, protože jako nevodomil, s námi zvládla skoro všechny atrakce a nakonec se nechala i přesvědčit, aby jezdila na člunech vpředu. Snad se i trochu bavila.

Vyrážíme na nákup, a pak do Lamington National Parku. Posledních dvacet kilomtrů cesty je to samá serpentina, z čehož se holkám dělá špatně a postupně přestávají mít chuť na steaky, které jsme si naplánovali k večeři. Do parku přijíždíme za tmy a po troše problémů s hledáním místa, kde zaparkovat, nakonec šťastně zakotvujeme. Holky se pouští do přípravy večeře a Martin jde na obhlídku kempu Green Mountains camping area. Večeře je výborná, steaky jsou správně propečené a chleba k nim správně křupavý, takže se nám budou zdát jen samé hezké sny.

Najeto kilometrů dnes: 71

Najeto kilometrů od počátku cesty: 14 362

Napiš komentář, díky!

Úterý 20. 11. jsme zahájili velkým koupáním, přeci jenom pořádnou sprchu jsme už pár dní neměli. Nasnídat, zabalit a hurá do Brisbane, do hlavního města Queenslandu.

První zastávku děláme v botanické zahradě, kam jsme mířili jednak za kytkama, ale hlavně jsme chtěli do Sir Thomas Brisbane Planetarium, což by mělo být největší planetárium v Austrálii. Bohužel máme opět štěstí a planetárium je zavřené, otevírá až odpoledne. A i pak to vypadá, že tam akorát promítnou nějaké pořady a to je celé.

Tak se tedy vydáváme rovnou do botanické. Pořádají se tu pravidelné prohlídky vedené dobrovolníky, nicméně rozhodujeme se poradit si sami. Botanická je opravdu velká, mají tady speciální kapradinový dům, tropický skleník (což zajímá hlavně Hanku), kaktusový dům, bonsai dům, deštný prales a spoustu dalšího. Podívaná i procházka to byla opravdu hezká.

Přesouváme se do centra města, do Queensland Cultural Centre. Co se týče je kultury, tak je to tu hezky všechno v jedné kupě, tedy v jednom centru. Najdete tu Queensland Museum, State Library, Queensland Art Gallery a spoustu dalšího. Máme tady ale trochu problém s parkováním, všude jsou podzemní garáže, která mají omezenou výšku. Bohužel jsou přesně o kousek nižší, než bychom potřebovali a parkování na ulicích je víc než drahé. Nakonec ale vítězíme, parkujeme v podzemí a vylézáme z parkoviště uprostřed ohromné budovy, která je totálně prázdná. Zjišťujeme, že je to obrovská konferenční hala a momentálně úplně prázdná.

Pak už hurá sehnat něco k obědu a vychutnat si ho u místní řeky. Čtvrť South Bank Parklands je plná restaurací a kaváren a stejně jako v Cairns i tady mají udělanou plochu pro vodní hrátky s písečnou pláží a plavčíky. Možná je to i proto, že k nejbližšímu moři je to prý okolo 100km, což se při pohledu na mapu vůbec nezdá. Po obědě hurá do Queensland Art Gallery, kde nás čekají sbírky asijského, evropského i australského umění. Ze sbírek moc odvázaní nejsme, nejvíc se nám líbí exponát ve formě velkého bazénku ve vstupní hale, na jehož hladině jsou naházeny kovové balónky a ty si plavou kam je zrovna zanese mírný proud, který v bazénku proudí. Úplně si nejsme jistí, zda je možné exponát trochu poupravit. Proti opatrnému posunutí balonku po hladině hlídač nic moc nemá, ale jak by to člověk chtěl hodit nebo do toho kopnout nohou, tak už se na něj žene.

Přesunujeme se do Queensland muzea, které vypadá opravdu pěkně. Nejdřív spousta informací o Queenslandu, a tak se třeba dozvídáme, proč tady skoro všude mají domy na nožičkách. Pod domy se tak totiž drží chladný vzduch a funguje tak jako malá klimatizace. Pak speciální část věnovaná živočichům a jejich velikostnímu srovnání. Je to vyvedeno 1:1 na stěně, takže člověk přímo vidí, které potvůrky jsou větší než on. A je tu i možné si vyzkoušet jaké by to bylo, kdybychom měli křídla. Poslední část je věnovaná Aborigincům, ale moc toho tady nemají.

Tak kultury už pro dnešek stačilo, takže hurá přes řeku do samotného centra města, přes Victoria Bridge, a pak dál podél Commissariat Stores k Parlamentu, který už mají připravený na Vánoce a je bohužel zavřený. Projdeme po kraji botanické zahrady (jiné, než ve které jsme byli ráno) a po jedné z hlavních ulic do centra k radnici. Cestou míjíme stanoviště taxíků, což je jenom žlutá skřínka s telefonkem, kde si člověk zavolá taxi, a pak už jenom čeká. Před skřínkou čeká pěkná fronta lidí, tahle forma přepravy je zde zjevně populární.

Cestou k radnici jsme minuli prodejnu zmrzliny, kde zrovna byla šťastná hodinka a dávali 50% slevu. Tomu se přeci nedá odolat (tedy Hance se to povedlo). Spokojeni razíme dál, kolem celnice (kterou jsme nepoznali a skoro přešli), St. Stephan’s Cathedral, General Post Office (kde se nám konečně daří koupit známky, abychom mohli poslat pohledy domů), Anzac Square, Old Windmill (starý větrný mlýn, krásná stavba s výhledem na město), St. John’s Cathedral (která je stále pod lešením a dostavuje se, za neuvěřitelné peníze) až do China Townu. Tam dorážíme až za tmy, obdivujeme fontánu, ale hlad nemáme, takže vyrážíme zpět k autu.

Nasedáme do auta a míříme si to ven z Brisbane. Sice jsme tu nestrávili moc času, ale nějak máme pocit, že zase o moc víc než jsme viděli už tady toho k vídění stejně není. Našli jsme si kemp poblíž Brisbane a když k němu dorážíme tak holky zjišťují, že je bohužel úplně plný a opravdu se tam nevejdeme. O kousek dál je prý další kemp, takže jedeme po dálnici a koukáme, kde uvidíme jakou ceduli. Cedule ovšem vůbec nikde, takže nakonec dojíždíme až do Gold Coast Holiday Park, a to doslova za pět minut dvanáct nebo spíš za minutu devět. V devět totiž zavírají recepci a paní recepční se zavíráním už začala, takže je trochu nevrlá, ale nakonec nás ubytovává, a to je hlavní, protože dál se nám už jet nechce.

Najeto kilometrů dnes: 26

Najeto kilometrů od počátku cesty: 14 191

Napiš komentář, díky!