A je to tady – velké finále. Myslím, že dílů bylo dost, nyní byste měli být schopni Domino server nainstalovat i provést jeho základní nastavení.
Pokud si ale myslíte, že jste si přečetli těch pár dílů a je z vás administrátor, tak vás musím zklamat. Myslím, že máte nyní ponětí možná tak o 10% toho co jde s tímhle systémem dělat a pořád je před vámi hodně učení. Učení, které ale nelze snadno předat, učení, které hodně spoléhá na praxi a konkrétní příklady.
V každém případě se už Domina nemusíte úplně bát a utíkat od něj kdykoliv tohle jméno uslyšíte. Současně bych si ale nedovolil tvrdit, že bych vám doporučil nainstalovat těch 10 serverů, které ve vaší organizaci teď chcete nasadit a ušetřit tak za služby partnerů IBM. Možná by to jelo, možná by to bylo opravdu bezvadné a bez chyby, ale na rovinu – když si přečtete manuál k vašemu autu, tak si taky netroufnete se sami pustit do jeho opravy.
Přeji vám hodně úspěchů při administraci, obdiv lidí od partnerů IBM, pro které najednou jste o něco rovnocenější partner, a vůbec klidný život. A jako závěrečný bonus je tady tolik požadované PDF se všemi kapitolami dohromady (ups, ono to má 67 stránek :-)). Pokud si ho opravdu stáhnete a třeba i vytisknete tak dejte vědět, budu rád, že to mělo smysl.
Promítání Kalifornie – Zlatý stát USA
Pokud dnes večer od 19 hodin nemáte co dělat, tak doporučuji vyrazit do KC Novodvorská, kde Martin Loew promítá své snímky ze slunné Kalifornie.
Většina těch fotek je prostě úžasných, krásně probarvené a hlavně doprovázené skvělým povídáním plným zážitků a informací. Spousta těch vyfocených věcí vypadá tak normálně, dokud se nedozvíte rozměry. Tak třeba Golden Gate Bridge v San Franciscu vypadá i na fotce velký a dlouhý. A pak je tam detail na nosné lano, kdy se dozvíte, že jeho průměr je 93cm. Další je hezký záběr na sekvojovec v lese (rostou totiž většinou osamoceně uprostřed lesa), kam se ze sekvojovce vešel jenom kmen a les vypadá jak křoví kolem stromu. A nakonec dva snímky z Yosemite National Park. První je na vodopád z dálky, vypadá hezky a prý měří 480m. Pěkné, na dalším snímku je vyfocen z jiného úhlu a je vidět celý. Tak tam se dozvíte, že 480m měří jeho horní část, pak je prostřední, která měří 100m a nakonec ta spodní se svými cca 250m. A pak je detail na ten mech na skále uprostřed vodopádu a ejhle – on je to les a za ním to vypadá jak Vltava v Praze, která neteče vodorovně ale svisle. Úplné finále je nějaká skalka za řekou, snímek vypadá naprosto úžasně a ta skalka má prý 1000m na výšku kolmé stěny.
Záležitost je to na celý večer – od sedmi do desíti a uteče to tak rychle, že tomu ani nechcete věřit. Ještě jednou – doporučuji.
Napiš komentář, díky!Do desíti – s Martinem Jinochem
Martin Jinoch je další v řadě, tentokráte jsem se vyhnul velkým a známým IBM partnerům a vybral někoho, kdo jede na vlastní triko. Dokonce si napsal i vlastní představení a vybral ještě lepší fotku než našel Ondra.
Takže já dělám s Notesama od verze 3, pamatuji i doby, kdy server nejlépe běhal pod Novell Netware 🙂 Za tu dobu už jsem stihnul spáchat všechny chyby, které šlo udělat, takže teď můžu radit ostatním, čemu se vyhnout. K Notesům jsem přešel z prostředí MAGIC, které bylo asi prvním RADem, které jsem potkal. Jelo pod DOSem, data to mělo v BTree, vývojová licence stála 70 tisíc (tuším v roce 1993!), runtime byl hlídán hardwarovým klíčem na paralelním portu, ech, sedněte si blíž, děcka, děda vám bude vyprávět, jak byl za války statečný…
S čím za tebou zákazníci přicházejí nejčastěji, co trápí skoro každého?
Řešených typů problémů je dost, jediné společné požadavky asi nesouvisí vůbec s použitým prostředím: bez ohledu na komplexnost požadavků hlavně ať je to rychle hotové, jednoduché a dobře zdokumentované. Což je většinou protimluv, že. A pak ony typické a všemi milované „manažerské“ požadavky: aby to bylo barevný a nahoře bylo velký logo, abych viděl, kdo co dělá, kdy přišel, kdy odešel…
A co by je naopak trápit mělo a takřka nikdo to sám o sobě nechce?
Překvapivě málo často cítím důraz na zabezpečení, zvlášť u webových aplikací. Notes/Domino má tak dobrou pověst co se bezpečnosti týče, že se na ní často zapomíná. Myslím samozřejmě v požadavcích, nikoliv v implementaci.
Kdybys měl v Lotus Notes poukázat na jednu vlastnost pro kterou stojí za to je koupit, co by to bylo?
To, čemu obchodníci říkají „nízko visící ovoce“. Tedy mnoho pokročilých funkcí, které jsou tam hotové. Tedy hlavně replikace a pak třeba verzování formou odpovědí, mail-in databáze, uložené formuláře nebo fulltextové hledání.
Řeší zákazníci spíš izolované oblasti nebo věci, které děláš, musí spolupracovat s dalšími systémy? Jaké jsou ty nejčastější systémy, se kterými je spojuješ?
Častěji děláme vývoj, úpravy nebo rozšíření jen notesových aplikací, které buď žádné vstupy/výstupy mimo systém nemají nebo maximálně mají webovou verzi.
Když se koukneš na osmičky jako vývojář, co považuješ za nejlepší novinku a které věci máš pocit, že se opravdu uchytnou a budou hojně používat?
R8 je mezikrok k něčemu konečně parádnímu, tedy kompletně Eclipse-based Designeru. Na to se těším nejvíc, protože obtížné verzování je pro mne asi největší slabinou Notesů.
Kompozitní aplikace a widgety jsou takové dvě velké novinky, nemáš pocit že díky nim lze částečně nahradit WebSphere Portal a použít Lotusy jako takový integrační nástroj?
Zrovna děláme na projektu, kde se Domino a Portal budou používat dohromady. Zdá se, že se to spolu dá kombinovat docela pěkně, ale jsou to přece jen dvě různé technologie, tedy dva a půl krát větší pravděpodobnost problémů. Nicméně Portal je přece jen na jiné úrovni, navíc je to základ mnoha nových produktů od Lotusu a nemyslím si, že ho Domino nahradí.
Web, plný klient nebo mobilní zařízení – co nyní letí? A pro co se ti lépe vyvíjí?
Letí každopádně web, ale vývoj pro něj v Notesech není (doufám, že jen zatím) úplně ideální. I když pokud Domino použiješ jen jako zdroj dat a celé rozhraní uděláš třeba s použitím teď moderního AJAXu…ale na co pak mít to Domino?
Co ti při vývoji nejvíc vadí, co tě brzdí v rozletu?
Vlastní omezenost. Ať už časová nebo jiná. No a samozřejmě i pár technických záležitostí: třeba když hledáš, kde sakra je ten javascript, který dělá problém. Může být na několika místech (knihovna, stránka, formulář, podformulář, atd.) a ještě navíc schovaný jako javascript pro web nikoliv pro klienta. Při úpravách aplikace po někom jiném (nebo po delší době i po sobě) pořád hledám ve výstupu z Design Synopsis. Mimochodem tahle funkce je moc fajn, ale proč se nedá hledat fulltextem v designu rovnou?
Co si myslíš o větě, že vývojář, který umí administraci, je lepší vývojář a administrátor, který umí vyvíjet, je lepší administrátor?
To bych podepsal. Je to velká výhoda. Ani si neumím představit, že by šlo programovat bez hlubší znalosti celého prostředí. Spíš by asi šlo administrovat bez znalosti programování.
Nakolik se hodí nebo je nutné při vývoji v Lotus Notes využívat různých dalších řešení od třetích stran a nakolik je to zbytečné?
Pokud budeš dělat na projektu sám, obejdeš se bez podpůrných prostředků. Při práci v týmu to bez nich nejde.
Napiš komentář, díky!Martine, Petře, Eliško, Karle, Michale, Jano, Jitko, …
A vůbec všichni, kteří máte v dubnu narozeniny či svátek – všechno nejlepší a koukejte si to pořádně užít.
Administrace Lotus Domino/Notes – 12/10
Instalaci klienta jsem sice již popisoval, ale stojí za to ji popsat ještě jednou. Nikoliv snad proto, že by to bylo tak složité, ale protože stojí za to ukázat, jak ji zautomatizovat, aby s tím bylo co nejméně práce.
Celý postup (do té doby, než se vyskytnou problémy, které je nutné řešit individuálně) je hrozně jednoduchý a popsaný v administrátorské nápovědě (alespoň ve verzi 8). Z instalačního CD (nebo z webu) si stáhnete aplikaci InstallShield Tuner. Má to přibližně 15MB, nainstalujete si to na počítač a můžete začít. Tedy ještě předtím než to spustíte, je potřeba někde sehnat *.ITW a *.MSI soubory. Všechno složité shánění vyřešíte jednoduše – měly by být na instalačním CD, pokud jste z webu stáhli jenom instalační soubor Lotus Notes, tak ho rozbalte do dočasného adresáře a máte je tam.
Teď už nám nic nebrání spuštění nového programu. Hned v prvním dialogu se nás zeptá na cestu k *.ITW souboru, najdeme a pak už nás přivítá jeho krásná plocha, na které zvolíme položku Create new Transformation File. Zde v horním poli vyplníme cestu k *.MSI souboru a ve spodním poli vyplníme název našeho „projektu“. Chvíli počkáme, až se všechno přechroupe a můžeme začít.
Možností je před námi spousta, většina z nich velice snadno pochopitelných. V sekci Organizace vyplníme název firmy, zbytek můžeme nechat jak je. Zajímavá je sekce Features, kde můžeme přesně určit co se bude instalovat a pokud nechceme spustit instalaci automaticky tak můžeme i zvolit, co mají uživatelé vidět a co ne. Jak zjistíte, tak těch možností je tam výrazně víc, než se při běžné instalaci nabízí.
Vzhůru do Files and Folders. Všechno vypadá jasně – nahoře vidíme svoje disky, dole určujeme, kam se má který dodatečný soubor uložit. Leč není všechno tak jednoduché, protože již předvyplněná cesta ProgramFilesFolderIBMLotusNotes zní naprosto jasně, ale má chybičku. Pokud budete instalovat do jiného adresáře (třeba C:LotusNotes), tak soubory, které zde vidíte, se sice nahrají samy do správné cesty (tedy té, které zadáte při instalaci), kromě souborů, které tam přidáte vy. Ty se totiž uloží opravdu do C:Program FilesIBMLotusNotes. Takže pokud instalujete do jiného umístění tak musíte vytvořit příslušnou stromovou strukturu a nové soubory umístit do správného místa.
Druhou cestou (a asi tou čistčí), jak to vyřešit, je nahrát soubory do předpřipravených složek a pak se přepnout na úplný konec, do sekce Additional ToolsDirect Editor. Tady zvolíte Components a odjedete úplně na samotný konec, kde naleznete položku CST_COMPONENT2, u které ve sloupci Directory vyberete hodnotu VDIR_SHARED.
Pokud se ptáte, proč nějaké soubory přidávat, tak díky tomu můžete společně s instalací LN instalovat i dodatečné nástroje, upravit dodávané šablony, připravit repliky vašich databází, …
Další zajímavá oblast a pokud chceme automatizovat maximum tak i důležitá – přidání řádku do notes.ini. Přepneme se do sekce INI Files, rozbalíme strom až na úroveň adresáře Notes, na kterém stiskneme pravé tlačítko a zvolíme New ini file. Soubor přejmenujeme na notes.ini, rozbalíme a název NewSections1 přejmenujeme na Notes. V pravé části potom místo NewKey napíšeme ConfigFile a místo New Value cestu ke konfigurančímu souboru (který vytvoříme později). Cesta musí být plná a soubor můžete umístit buď na síťový disk nebo přímo do instalační sady (což jste mohli udělat v předchozím kroku). Pokud chcete rovnou do notes.ini přidat další řádky, tak můžete. Tím jsme ovšem neskončili, opět se přeneme do Direct Editory, v Components najedeme až na konec a položku Directory pro hodnotu CST_COMPONENT změníme na VDIR_INI. Tím jsme ovšem neskončili, dále v Direct Editoru najdeme položku IniFile a i u ní ve sloupci DirProperty nastavíme VDIR_INI.
Další zajímavá nastavení jsou v Setup Properties. Zde hlavně můžete zadat cestu, kam se má aplikace nainstalovat a kde má mít data, pokud chcete, aby se LN nainstalovaly v režimu, že každý uživatel má vlastní datový adresář tak musíte položku ApplicationUsers změnit na AllUsers.
Tím jsme nastavili snad všechno zajímavé, ale předtím, než vygenerujeme výslednou sadu, je potřeba připravit soubor pro automatickou konfiguraci klienta (k němuž jsme zadávali cestu v notes.ini a který můžeme přibalit do instalace).
Vytvoříme si tedy textový soubor (cestu i jeho název máme daný) a do něj napíšeme hodnoty pro všechno, co chceme automaticky nastavit po prvním spuštění klienta. Klient automaticky přeskočí dialogy, pro něž má dostatek podrobností, takže ve finále se to může uživatele zeptat pouze na jeho heslo a po chvíli přesýpání být hotovo. Všechny parametry jsou opět v administrátorské nápovědě, já uvedenu pouze ty nejdůležitější:
- Username – jméno uživatele, ideálně v hierarchickém tvaru
- KeyfileName – cesta k ID uživatele
- Domino.Name – název Domino serveru (opět je dobré ho mít v hierarchickém tvaru)
- Domino.Address – IP adresa serveru
- Domino.Port – port, po kterém se bude komunikovat, většinou TCPIP
- Domino.Server – 1 znamená nastavení spojení se serverem, 0 instalaci bez spojení
- AdditionalServices – hodnota -1 zajistí, aby se dialog pro zadání dalších služeb nezobrazil (další služby jsou replikace, proxy servery, …)
- Replication.Schedule – hodnota 1 povolí plánovanou replikaci
- IM_NO_SETUP hodnota 1 přeskočí zadávání informací o Sametime serveru
A to je vše, teď už jenom připravit vlastní instalační balíček. Skočíme do sekce Package, zadáme kam se má instalace připravit a kliknutím na ikonu CD (případně z menu ProjectPackage) spustíme vytvoření instalačního balíčku. Pokud tuto volbu nemáte povolenou je potřeba ještě předtím spustit validaci (menu ProjectTransform Validation).
Aplikace do určeného adresáře nahraje všechny potřebné soubory a nás pro bezdotykovou instalaci čeká poslední krok – úprava setup.ini. V tomto souboru upravíme řádku CmdLine, aby vypadala následovně:
- CmdLine=/l*v %TEMP%notes8.log TRANSFORMS=Uprava.mst /qb+
Důležitý je název souboru Uprava.mst, kde zadáte název vašeho transformačního souboru, parametr /qb+ zajistí, že se to uživatele nebude vůbec na nic ptát, ukáže mu to akorát instalační teploměr a na závěr zda se instalace povedla nebo nepovedla.
Pak už stačí jenom spustit setup.exe a kochat se, jak se vše samo instaluje. Po dokončení instalace spustíte klienta a pokud jste do konfiguračního souboru zadali všechny potřebné hodnoty tak pouze zadáte heslo k ID souboru a zase se kocháte. Já jsem se na virtuální mašině kochal dlouho, dokonce už jsem v půlce myslel, že to skočilo. Pak to ovšem napsalo, že konfigurace byla dokončena a po dalších pár minutách se mi opravdu ukázalo vše, co se mi ukázat mělo.
