Austrálie – země nekonečna

A je to tu zase – Austrálie. Člověk by řekl, že už jsme toho napsali dost, když jsme začali psát přesně před rokem. Za ten rok to bylo skoro 150 příspěvků, ale pořád je co psát dál. Tentokráte jsem se rozhodl napsat takové malé shrnutí. Všechny příspěvky jsme psali hodně detailně a kdo to všechno přečetl má náš obdiv. Současně chápeme, že je to sice možná krásné číst, ale je toho hrozně moc, pokud se chce někdo rychle zorientovat (hlavně co se cestování týká).

Mapa Austrálie

Rozhodl jsem se tedy sepsat takové malé „manažerské shrnutí“, ať je v jednom článku maximum dojmů, fotek a tipů. Fotek tady bude asi nejvíc ze všech článků, moje třídění fotek dospělo pomalu ke svému vrcholu a z těch celkových takřka 9000 jsem vytipoval přibližně 300 nejlepších. Některé ukazují konkrétní místa, jiné jsou jenom hezké a prostě se mi líbí a musí se ukázat. S tím souvisí i to, že pokud byste chtěli nějakou fotku ve velkém tak dejte vědět, už jsem jich pár do rámu vytiskl a vypadá to fakt suprově.

Kýčovitá příroda

Základní informace o Austrálii

Informace první – Austrálie leží na jižní polokouli, což znamená, že se tam chodí hlavou dolů. Na chodnících jsou všude popruhy, do kterých se strkají nohy, aby člověk nespadl do vesmíru a všechna auta, vlaky, autobusy jezdí ve speciálních kolejích ze stejného důvodu (lodě jsou připoutané k mořskému dnu). To je samozřejmě hloupost, chodí se tam úplně stejně jako u nás, umístění na jižní polokouli má ovšem jednu velkou výhodu – takřka všechno je tam největší na celé jižní polokouli. Což je celkem jasné, protože na jižní polokouli už leží jenom pár tropických ostrovů, Afrika (tam člověk nic extra pořád nečeká) a Jižní Amerika v čele s Brazílií (od které člověk kromě největší produkce drog taky moc nečeká). Předpona nej- je tedy tou nejpoužívanější, v absolutní většině případů v pozitivním slova smyslu.

Road Train

Druhá informace je o velikosti. Austrálie je větší než Evropa a přitom v ní žije pouhých 20 milionů obyvatel (z toho asi 5 milionů v Sydney, skoro stejně v Melbourne a pak jsou asi 3 města nad 1 milion lidí). Člověku ta informace pořád nedochází, dokud si neprojde průvodce, nevytipuje super místa v Austrálii, která prostě musí vidět a nevyjde mu, že jejich počet je přibližně stejný jako počet hlavních měst v Evropě. To jsem trochu přehnal, ale vaše dojmy ve finále budou podobné. Takže v Evropě nechte pouze hlavní města, všechno ostatní vymažte a nahraďte pouští nebo buší, v každém případě něčím, kam nemůžete pokud nemáte extra výbavu a spoustu povolení. Protože hlavní města jsou výrazně větší než většina atrakcí v Austrálii (s výjimkou Melbourne a Sydney) tak si je nahraďte něčím malým. Místo Prahy nechte třeba Říp a představte si, že je to Uluru. No a pak sedněte do auta a celé si to objeďte (nebo do letadla, ale v tom případě letiště situujte do druhého největšího města dané země, takže na ten Říp se pojedete podívat třeba z Brna a pak zase zpět). Díky tomu získáte trochu představu o vzdálenostech tam dole.

Uluru

Třetí informace – doprava. Jezdí se autem, létá se letadlem. V Austrálii jsou v podstatě dvě hlavní cesty – jedna vede kolem dokola celé Austrálie, druhá ji křižuje svisle napříč. A pak jsou cesty ve městech a kolem nich a to je skoro všechno. Samozřejmě se jezdí vlevo, přeci jenom to byla anglická kolonie. Cesty mají nejrůznější povrchy, spousta jich je opravdu kvalitních a spousta prostě hliněných. Letadly se létá hodně, snad každá farma má vlastní přistávací dráhu. Zas na druhou stranu představa, že přijedu do Austrálie a během 14 dní si proletím ty největší atrakce letadlem je dle mého trochu naivní. Většina letů totiž vede do hvězdice, takže se vždycky vrátíte na hlavní letiště a pak letíte do cílového místa (to je navíc dost daleko od atrakce, kterou chcete vidět). Zkrátka a prostě si hodně zalétáte a to nejenom letadlem, ale i z letiště na atrakci a zpět.

Udusaná cesta

Čtvrtá informace – lidé. Velká města jsou typicky evropská, v Sydney všichni neuvěřitelně spěchají a nemají moc času, Melbourne je uklidněnější a čím menší město tím víc klidu. A uprostřed Austrálie jsou města, kde bydlí třeba 4 lidé, 300 000 ovcí a 3 miliony much. A tam je úplná pohoda, každý si rád pokecá a zeptá se, odkud člověk je, kam jede, jak se mu líbí, zkrátka super příležitost procvičit angličtinu (jejíž přízvuk se v průběhu cestování diametrálně mění). Pro důchodce je snad naprosto normální, že na důchod koupí terénní auto s obytným přívěsem a vyrazí cestovat po Austrálii. Všude je spousta Asiatů a Angličanů. Ti berou Austrálii jako svůj druhý domov a když se jim nelíbí v Anglii tak odjedou sem (a naopak). Všichni (i když hodně spěchají) mají svůj „no-worries“ přístup (tedy bez starostí a v pohodě), který je naprosto odlišný od „maňána“ přístupu. Což znamená, že věci se dějí včas a současně v pohodě. Asi to nedokážu přesně definovat, ale je to nakažlivé (a příjemné).

Pátá informace – počasí. Roční období jsou o půl roku posunutá – tedy když je u nás zima tak tam je léto a naopak. Což znamená, že Vánoce se slaví dvakrát. Jednou v prosinci na plážích a v plavkách a jednou v červenci v Santa Clausovských oblečcích (a zase na plážích). Zkrátka Angličani si to bez oblečků a zimy nedokáží moc představit a v prosinci je na obojí moc horko.

Velikost Austrálie současně znamená, že na jihu je úplně jinak než na severu, takže zatímco na jihu mohou mít kolem nuly tak na severu je třeba 40 stupňů Celsia. A zatímco na jihu mají „normální“ roční období (jaro, léto, podzim, zima) tak na severu mají sezónu sucha a sezónu dešťů (plus mezisezóny). Přičemž málokdo prý ty sezóny správně chápe, což se není co divit. Sezóna suchu znamená horko a sezóna dešťů větší horko a spoustu dešťů.

Šestá informace – historie. Austrálie je země trestanců a vyhnanců, na což jsou překvapivě hrdí a nestydí se za to. Současně je to nová země, takže až vám ukáží nějaký celkem nový dům a řeknou, že to je úžasná historie, tak se nedivte – ono to bude dokonce nějakých 150 let staré.

Kam vyrazit

Tak tohle je otázka za milion. Samozřejmě záleží na tom, co chce vidět. My jsme chtěli vidět co nejvíc, ale hlavně přírodu. Současně jsme si nechtěli platit žádnou cestovku, ale zvládnout to celé sami. Možná, že by cestovka ukázala více, možná by to bylo stejné, akorát bychom se nemuseli o nic starat. Začínali jsme ze Sydney, takže celou západní část Austrálie jsme vynechali, což možná byla škoda, protože podle průvodce to vypadá prostě skvěle a opuštěně.

V celé Austrálii je minimum míst na takové „normální“ výlety. Ve všech národních parcích jsou krásné cesty na procházky – tak 2km dlouhé. Pak už je jenom druhý extrém – procházka třeba 90km, samozřejmě rozdělená na etapy, s možností ubytování, … ale v podstatě žádný, třeba 20km okruh, jak to známe od nás. Snad jedinou výjimkou je Lamington NP. A pak Blue Mountains, tam to je asi ještě lepší.

Lamington NP

Východní pobřeží je snad nejpopulárnější – všichni, kteří mají jenom pár dní či týdnů vyráží tam. Když to ale člověk srovná s vnitrozemím, tak je tu hrozný stres, spousta lidí, nikdo se nezdraví. Zkrátka a prostě typická Evropa. A hlavně – moc tam toho není. Nahoře je Cairns, skvělé na potápění.

Potápění v Cairns

Ještě nad ním je Daintree NP, kde je deštný prales a … to je asi tak všechno. Příroda je v každém případě skvělá.

Čajová plantáž v Daintree NP

Pak je to asi 1 000km do Bundabergu, kde je výrobna zdejšího rumu a hlavně tam želvy kladou vejce. To bylo fajn, obojí (přestože jsme želvy neviděli).

Želví centrum, Ballarat

Už jenom kousek na Fraser Island – největší písečný ostrov světa. Tak tam bych vyjel ještě. Projížďka čtyřkolkou po písku je úžasná zkušenost, klidně bych tam zůstal týden a procestoval ostrov po těch cestách, kterými se normálně nejezdí (a kde můžete zůstat viset pěkných pár hodin, takže vybavení s sebou). Jinak tam toho moc není, člověk většinu času stráví v nějakém jezeře koupáním, protože po pláži se může jezdit pouze pár hodin denně. Relax to byl ale super.

Příroda na Fraser Island

Pak už jsme v Brisbane, což není vůbec ošklivé město a kolem něj jsou zábavní parky a hlavně Australia ZOO.

Brisbaine

Určitě bych ještě jednou navšívil již zmíněný Lamington NPBald Rock NP. Bald Rock je prostě úžasný, pro mě osobně větší zážitek než Uluru. Barvy toho kamene (nebo spíš skály) jsou prostě úžasné, jedině škoda, že je to v lese a nedá se to obdivovat v celku jako to Uluru.

Bald Rock NP

Dál na jih je Sydney, které prostě vynechat nejde. Zašel bych do botanické, kouknul se na Operu, vynechal bych Bondi Beach (ale zašel bych na procházku z Bondi Beach na Coogee).

Botanická zahrada v Sydney

Takřka určitě námořní muzeum v Darling Harbour a pravděpodobně procházka na Manly (Scenic Walk byl prostě kouzelný).

Manly Scenic Walk

Pak ještě do Power House muzea a China Town, možná na zdejší věž (tu jsme nezvládli), zajet do Blue MountainsHunter Valley a hurá dál.

Vodopády v Blue Mountains

Osobně bych nevynechal Canberru. To město je sice umělé, ale skoro všechno je tam zadarmo a muzea, parlamenty a další atrakce jsou prostě skvělé.

Parlament v Canbeře

Při cestě jsme vynechali Byron Bay i Surfers Paradise, což můžou být skvělá místa na krásné koupání v moři a serfování, ale to nás moc nebralo. Naopak bych zajel do Sněžných Hor, které by mohly být opravdu hezké.

Tak to byl východ, nebyl špatný, vypadá to, že atrakcí je tam spousta, což je nakonec asi pravda i když nám to při cestě tak nepřipadalo.

Dole je Tasmánie, tam jsme nebyli, což je škoda a zajet bychom tam chtěli. Pak je na jihu Melbourne, což je prostě úžasné město, klidnější a od pohledu starší než Sydney. Centrum je relativně malé, ohraničené turistickou tramvají a tak je jasné, kde hledat místa, na která se podívat.

Trh ve Victoria Building v Melbourne

Zlatokopecké městečko Ballarat je prostě úžasné, naprosto umělé a pořád skvělé. Určitě zopakovat.

Zlatokopecké městečko Ballarat

A pak zopakovat celou Great Ocean Road, hlavně její začátek (ve směru od Melbourne) a tentokrát bych nevynechal národní parky, které ji lemují.

Great Ocean Road

Podruhé bych přemýšlel co s Kangaroo Islandem. Ostrov byl pěkný, Remarkable Rocks úžasné, ale cena za ferry prostě šílená. Asi bych do něj šel i podruhé.

Remarkable Rocks, Kangaroo Island

Pak už hurá do středu kontinentu. Uluru nebylo špatné, ale Kata-Tjuta se mi líbila víc, procházka tam byla úžasná. A cestou tam či zpět bych se stavil v Kings Canyon, zní to lákavě.

Kata-Tjuta

Cestou nahoru do Darwinu určitě nevynechat Devil’s Marbles ani termální prameny Mataranka či Litchtfield NP.

Devil's Marbles

Darwin není vůbec špatný, ale zase žádný hit. Vynechal bych podruhé Kakadu NP a pokud bych nevyrážel na západ, ale směrem na východ a měl spoustu času a čtyřkolku, tak bych to vzal po té nejsevernější cestě co tam vede. Prý je naprosto opuštěná, takže to chce mít pořádnou výbavu a hodně času, ale mohlo by to být super.

Nástěnné malby v Kakadu NP

Když srovnám cestu po východním pobřeží s cestou středem, tak je vidět, že na tom východě jsem na takřka stejné vzdálenosti doporučil víc míst. Ale stejně bych znovu zamířil do středu. Klid, příjemní lidé, všichni se zdraví a co je možná největší rozdíl – ta příroda kolem se neuvěřitelně mění, pořád je na co koukat. Ale vlastně tam nic není, je tam prázdno. Krásné prázdno.

Závěr

Závěr to nemá, vyražte kam chcete, připravte se na ohromné vzdálenosti končící u něčeho malého, ale ve finále přijdete na to, že to cestování bylo stejně super.

Současně se pomalu ale jistě dokopáváme k promítnutí těch nejlepších fotek co máme a nějakému povídání co koho bude zajímat, na což snad někteří z vás pořád ještě čekají. V souvislosti s tím přemýšlíme, kolik vás asi tak může mít zájem a zda to udělat spíš v nějaké restauraci u dobrého jídla a pití nebo pronajmout nějaký sál a promítnout to tam. Máte nějaký tip, kde by se to dalo uskutečnit? Chtěli byste dorazit? Dejte vědět, pomůžete nám tím.

Napiš komentář, díky!

Databáze pro analýzu mailových databází

Ooniki se na serveru světNotes.cz zmínil o problémech s mailovými databázemi, které se tváří jako neuvěřitelně využité a přitom je v nich spousta prázdného místa. Bůh ví, proč se tak děje, nicméně při té příležitosti jsem se rozhodl napsat udělátko, které projde mailové databáze a spočte jak velké jsou dokumenty v jednotlivých letech či měsících. Když se pak podíváte na výsledky tak uvidíte kolik ušetříte archivací dokumentů od určitého data a možná v tom najdete i další zajímavé údaje.

Použití je jednoduché (doufám), v setup dokumentu nadefinujete jak musí být databáze velká, aby se detailně procházela, v rozmezí jakých let se mají dokumenty sčítat a zda je chcete sčítat po měsících/čtvrtletích/rocích. Pak přepnete do pohledu Database profiles, kde nadefinujete profily buď ručně nebo automatizovaně tlačítkem pro import z Domino Directory. A konečně tlačítkem Run check spustíte počítadlo, které všechny databáze projde a spočítá detaily. Počítejte s tím, že musíte mít přístup do všech databází a že to může trvat opravdu dlouho. V pohledu Not so used pak vidíte všechny databáze, které jsou využité na méně než 60% případně jejichž velikost je o 40% vyšší než součet velikostí dokumentů v nich.

Užijte si to a dejte vědět, zda vám to pomohlo.

manalysis.zip




Napiš komentář, díky!

Mail analysis

Ooniki mentioned some problems with mail databases on server světNotes.cz. He has a problem with databases which are quite big and Lotus Notes reports that they usage is high but, in fact, there is just few documents and when you force compact on them they gets smaller a lot. Well, I decided to write a small tool to detect these databases. It goes across specific databases, count its documents and their sizes and report these numbers across year/quarters/months. On this basis you can decide how to setup archiving criteria or which databases are really strange.

More details how to use it is in Usage document of this database, so check it and be happy.

manalysis.zip




Napiš komentář, díky!

PayPal donations

Tak jsem se rozhodl zkusit experiment (další). Před časem jsem psal o problémech s loděnicí a dostalo se mi rady začni podnikat, zaplatíš to. Pak jsem zveřejnil Školu administrace a všichni jste byli hrozně rádi a nadšení, že jsem se podělil o znalosti. Zítra zveřejním nějaké udělátko na procházení mailových databází a určitě těch věcí bude ještě víc.

A tak jsem si řekl – zkus to. Reklamu už na stránkách máš (všimli jste si jí všichni v pravém sloupci?) a už mi vydělala krásných 7$ (tak koukejte na ně čas od času kliknout :-)) tak teď zkus přidat ke článku, ve kterém je něco opravdu zajímavého (snad) ikonku s odkazem na PayPal s možností daru. A uvidíš co to udělá.

Přidal jsem to tedy to posledního dílu školy administrace a uvidím zda to k něčemu bude.

Při té příležitosti jsem i přemýšlel o zavedení modelu Volkera, který má na stránce v každém článku vždycky jeden baner, který se tam zobrazuje celý měsíc tomu, kdo pro daný měsíc zaplatí nejvíc. Taky hezká idea, byl by zájem? Snesli byste něco takového?

Dejte vědět, připomínkám jsem otevřen.

P.S. první dar už jsem přijal a tak alespoň vím, že za každý přijatý platím PayPalu 10Kč – to by mě zajímalo, zda je možné jít i do záporného daru (né abyste to zkoušeli :-)) A tomu prvnímu moc děkuji.

Napiš komentář, díky!