Očkovat nebo neočkovat?

Očkovací jehla, zdroj: procproto.cz S narozením prcka začnete řešit i takové věci jako kdy a proti čemu očkovat. Základní očkovací kalendář je daný vyhláškou a k tomu existuje spousta dalších očkování, která se dají udělat. A jak na začátku vypadá jasně, že ho samozřejmě dáte očkovat proti všemu, tak po chvíli hledání začnete přemýšlet víc.

Začalo to očkováním proti TBC, které nám předepsali v porodnici, protože jsme prý delší dobu byli v rizikové oblasti (Austrálii). Pro jistotu jsme to zkontrolovali, zjistili, že Austrálie je čistá jako lilie a přitom také našli spoustu informací o negativních dopadech a rizicích tohoto očkování. A tak jsme řekli děkujeme, proti TBC očkovat nebudeme. Doktorce se to nelíbilo, prý když to porodnice řekla tak se to musí, ale naštěstí stačil jeden telefonát do porodnice, abychom je přesvědčili, že to napsali špatně a vše bylo OK. Pro nás to ale znamenalo začít se zajímat víc.

Negativních informací je na internetu vždycky víc jak těch pozitivních, takže je člověk musí trochu filtrovat. Ale přeci jenom, když se podíváte na statistiku nemocí, proti kterým se očkuje, tak přemýšlíte proč. Všechny ty klíčové nemoci mají minimum výskutů v ČR a když člověk prostuduje příbalové letáky jednotlivých vakcín tak zjistí, že jejich rizika jsou pomalu vyšší než rizika těch nemocí.

Pak je také zajímavé poptat se doktorů a dozvědět se, že třeba TBC se v dnešní době neočkuje povinně z prostého důvodu (prý). Rána se často špatně hojí a další očkování je pak nutné odložit. Což samo o sobě nevadí, kdyby (volitelné) očkování proti pneumokokům nebylo nutné zahájit co nejdříve. A tak si příslušný výrobce zjevně vymohl vyřazení TBC z povinného očkování a masíruje rodiče svou kampaní. Takže pneumokok ne, rotaviry jsou prý také hrozné svinstvo, ale když si člověk přečte co hrozí (průjmy, byť silné) tak si to raději asi také odpustí.

Pak je zde to povinné očkování, se kterým prý nejde nic udělat. A to také nedává moc smysl. Začíná se ideálně v 9 týdnu, ale přitom v tomto období ještě není vybudovaná imunita, takže první dávka je v podstatě na nic. Součástí povinného očkování je žloutenka typu B, která se přenáší krví a to dítěti asi moc nehrozí. Navíc bude chráněno maximálně 10 let, takže je to dost na nic.

Jedeme dál. Zatímco u jídla musíte být informováni o všech látkách, které v něm jsou, u vakcín to neplatí. A tak je v nich (prý, nekontroloval jsem) formaldehyd, fenolová červeň, rtuť a další dobroty. To bych si hned dobrovolně píchnul.

Když budete očkovat, tak zkuste přemýšlet a neočkovat proti všemu. Negativní dopady nemusí být vidět hned, ale mohou se projevit po dlouhé době například ve formě alergie. A k tomu všemu očkujeme ve srovnání s celou Evropou úplně nejvíc, což je asi také důvod k přemýšlení.

1 komentář

  1. Očkování je věnovaná rozsáhlá kapitola v knize Doba jedová
    od Annay Strunecké, to samé v jejím pokračování Doba jedová 2. Nevím, jestli jsi čerpal z této knihy, ale minimálně vyjmenovává i tvé důvody. K těm dobrotám, které se v očkovacích látkách používají jako nosiče přiřaď ještě hliník, jemuž je v tom prvním i druhém dílu knihy také věnována nemalá pozornost. … A to má prý Česká Republika ten očkovací kalendř docela propracovaný a v porovnání s jinými zeměmi prý neočkujeme tak moc (po tom jsem se víc nepídila). Třeba prý v USA dostanou děti a mladiství do svého 18. roku života kolem 70 dávek různých očkování! A obvlášť tam se dá spousta „nemocí“ (poruchy učení, autismus, apod.) spojovat právě s očkováním. … Je to fakt šílené, že člověk musí pořád pochybovat o tom, co mu doktor naordinoval, a ne to „slepě“ přijímat jako slovvo odborníka :(.

Zajímá mě tvůj názor