O Peru obecně

Po měsíci v Peru nastal čas trochu shrnout to, co nám přišlo celou dobu zajímavé a hodně odlišné od toho, co známe od nás nebo odjinud.

Doprava

Pokud v Peru něco neznají tak je to plný dopravní prostředek. Podle všeho je úplně jedno, jestli se bavíme o autobusu, autě, motorce nebo kole. Vždy se tam ještě někdo nebo něco vejde, nemusíte mít strach.

V průvodcích se píše pouze o několika společnostech, když se člověk podívá na jejich webové stránky tak má strach, aby se někam dostal (moc často to podle všeho nejezdí) a aby na to měl (je to relativně drahé). Na místě zjistí svůj omyl – autobusových společností tady jezdí asi 10x tolik, některé jenom určité trasy, v každém případě většinou to jezdí každou hodinu, může to stát hodně málo (taxík po městě bývá dražší), chce to kupovat lístky den předem a kvalita autobusů kolísá – to i u stejné společnosti, takže je vlastně jedno s kým jedete. Jedno ale platí vždy – při rozjedu se zavírají dveře mezi pasažéry a řidičem a otevřou se až když se někde zastaví. Pokud se vám chce na záchod můžete zkoušet bušit, třeba se vám i podaří je zastavit.

Na silnicích je chaos, pořád se troubí, pruhů se dělá tolik kolik je zrovna potřeba, jezdí se na milimetry od sebe, z vedlejší na hlavní to klidně pošlou rychle, protože jinak by se tam nevešli. Ve městě bych moc řídit nechtěl.

Vzdálenosti jsou velké, dost často se platí mýto, na ceny benzínu ani nafty jsme vlastně moc nekoukali.

Jídlo

Levné jídelny jsou všude, drahé restaurace také. Ty lidové jídelny jsou tak levné, že se ani místním prý nevyplatí vařit a tak sem chodí. Jídlo je veskrze chutné, akorát občas jsou to chutě jiné, než na jaké jsme zvyklí. Morčata (pečená a podávaná v celku) jsou zdejší pochoutkou, na většině míst dost drahou. Snědí se celá, nechávají se pouze drápky a zoubky.

Dalšími specialitami jsou chicharróny, ceviche, Aji de Gajina, empanady, Inca cola, všude tady mají pizzu a italské těstoviny, takže se dá jíst i klasicky po evropsku.

Ceny

Jak kde, ale povětšinou platí následující:

  • toalety 0,5S
  • 2,5l vody 2,5S
  • pan (něco jako naše houska, ale zasytí méně) 0,2S
  • 1l jogurtu 4S
  • jídlo do ruky na ulici 0,5S
  • celé menu v levné jídelně do 10S
  • taxi mimo Limu z autobusového nádraží do centra 4S
  • 6h jízdy autobusem 20S
  • letenky Evropa – Peru zpáteční cca 18 000 – 35 000Kč

Pokud někoho zajímá jak konkrétně dopadla naše dovolená, tak letenky jsme nakonec sehnali levně kombinací nejrůznějších letenkových serverů a pořídili je za přibližně 22 000,- jednu. Projedli jsme 1 300S (asi 9 000Kč), projezdili 700S (5 000Kč), za ubytování zaplatili 650S (4 500Kč) a za vstupné (kromě výletu na Machu Picchu, nezapočítáno) utratili 800S (5 500Kč) – všechny tyto částky jsou dohromady za dvě osoby. Takže nejdražší opravdu je se tam dostat, pak už je to za hubičku.

Telefonování a internet

Signál je tady snad všude, internet také. Zajímavé je ale sledovat jak lidé telefonují – když mluví tak si dají mobil před pusu, když poslouchají přiloží ho k uchu. Zásadně se neloučí ani nezdraví, prostě začnou mluvit nebo to položí.

Konkurence

Tohle je věc, které se podle mě vůbec nebojí. Všichni se tady uživí, pokud chtějí. Funguje zde systém oblastí, ulic, ve kterých se nabízí to samé. Takže je třeba ulice tiskáren, ulice ševců, servis aut. Na trhu je ulička, kde vedle sebe sedí 30 ženských, všechny dělají džusy. Všechny dělají ty samé džusy za ty samé ceny. Všechny se uživí.

Budoucnost

A konečně výhledy do budoucna. Kdykoliv vám někde vyprávějí o tom jak se měli nebo jak něco vypadalo tak vám vždy řeknou, jak to bude vypadat v budoucnu. Podle všeho jsou k budoucnosti neuvěřitelně upnutí a žijí s ní, nikdy ji nezapomenou zmínit.

Tak snad na budoucí dovolenou, ať se nám zase vydaří.

Leave a Reply