Svoboda NaŽivo 2012

Symbol Svobody NaŽivo Zatímco loni mi Svobodu NaŽivo platila firma, letos mi nabídli účast zdarma organizátoři sami (jako odměnu za natáčení Setkávání ke svobodě). S účastí jsem váhal dokud nebyl dostupný program a po jeho prostudování na nabídku rád kývnul. Abstrakty přednášek zněly skvěle.

Stejné místo a stejný styl jako loni, akorát ještě větší – vůbec se mi nechtělo věřit, že by se do těch prostor vešlo ještě skoro o 100 lidí víc (cca 30 %). Vešlo a kupodivu to nebylo skoro ani poznat. Loni jsem dorazil až na odpoledne a dozvěděl se, že dopoledne bylo lepší. Letos jsem zde strávil celý den a nenechal se vyrušovat zbytečnostmi typu focení či natáčení, jenom jsem si psal trochu poznámek.

Zatímco loni mi program přišel víc praktický, zaměřený na zkušenosti jednotlivých řečníků a ukazování jak to mají oni a jak bychom to mohli mít i my, letos to bylo takové šířeji zaměřené – od svobody ve škole, přes svobodu v práci až po svobodu ve společnosti. Jak anotace zněly skvěle, tak při konkrétním podání jednotlivých přednášek mi občas nebylo moc jasné, kam řečník míří případně proč jeho přednáška byla vůbec zařazena. Ale podle ohlasů ostatních, jsem s tímto názorem zjevně osamocený,

Tomáš Feřtek – pomáhat slabším se vyplácí

Přednáška, která byla zaměřená spíš na statistiku. Což vůbec neznamená, že byla špatná, spíš naopak. Ale znamená to, že by stálo za to si ta čísla sám zkontrolovat a zjistit, kolik je na nich pravdy.

V každém případě zásadní myšlenka byla jasná – pomáhat slabším se vyplácí. Pokud ty slabší žáky necháte na „běžné“ škole a ty lepší přesunete na školy výběrové, tak úroveň běžných škol půjde dolů, takže na výběrové školy bude chtít jít čím dál tím víc lidí, takže dost pravděpodobně sníží své limity a úroveń celku klesne ještě víc. Navíc v Česku už nyní máme dost velký rozdíl ve znalostech mezi jednotlivými školami, naproti tomu ve Finsku je ten rozdíl minimální a je tedy v zásadě jedno, kam své dítě dáte studovat, všude dostane podobné znalosti.

To celé bylo navíc doprovozeno čísly, která ničila ty klasické názory, že máme málo učňů a moc vysokoškoláků. Ve srovnání s EU máme totiž učňů a studentů technických oborů výrazně víc a vysokoškoláků naopak procentuálně málo.

Jana Nováčková – „vedlejší účinky“ tradiční základky

Autorka knihy Respektovat a být respektován, kterou louská i Jana a prý je to velice hutné čtení. Podle ní výchova bez hranic děti přetěžuje, protože vlastně netuší, co všechno mohou. Také nesouhlasí s tvrzením „účel světí prostředky“, záleží totiž i na formě.  

Ondřej Hausenblas – co dělat s nedostatkem svobody na školách

Úžasná video přednáška, ve které tvrdí, že občanská komunita by se měla zajímat o školy a radit jim jak učit. Přičemž je prý jedno, že na škole nemáte vlastní dítě. Školy totiž prý vlastně netuší co se po nich chce, nemají zadání od rodičů (kromě vágního „vychovejte ho“) ani od svých zřizovatelů (kromě osnov). Takže pokud si prý řeknete, tak budou na školách jenom rádi a nechají se ovlivnit.

Ondřej Štefl – děti se učí i mimo školu

Druhá video přednáška a opět úžasná. Vzdělávání není jenom o učení ve škole, ale o průběžném učení po celý život. Což znamená jednoduchou věc – reformou školství se to samo zázračně nespraví.

Radí upravit „vzdělávání“ mimo školy – přestat dabovat filmy, abychom se cizí jazyky všichni přirozeně naučili; podporovat hraní na počítači, protože velké firmy si vybírají manažery třeba mezi hráči WoW (World of Warcraft), kde v praxi ukazují své schopnosti vést tým a motivovat lidi. Zamýšlí se také nad tím, proč vlastně nebereme své děti do práce, aby viděli co to znamená pracovat a jak to celé funguje.

Fakt, že vzdělávání neprobíhá jenom ve škole podtrhuje i tím, že ve škole tráví děti méně času než stráví u televize a internetu. Dobře zamýšlecí přednáška.

Pavla Tomášová – severní vítr je krutý

Ta přednáška byla hezká, ale vlastně úplně přesně nevím, proč byla zařazená. Reklama na litvínovskou školu?

Viděli jsme spoustu krásných fotek (ty ošklivé tam přeci dávat nebude), Litvínov je místo, kam bychom na dovolenou nejeli (ale máme to zkusit), někteří rodiče tam nepochopili, že docházka je povinná a mají tam i děti, které do školy chodí dokonce bez tužek. Nutí zde děti číst a spousta z nich je na hranici bídy – školní výlety splácí po desetikorunách. Což se vlastně není co divit, protože v Litvínově jsou čtyři školy – soukromá, sportovní, výběrová jazyková a tato.

Přemýšlím, zda kdyby se opravdu pomáhalo těm slabším (tedy neexistovaly ty ostatní školy), byla by ta situace lepší.

Jindřich Monček – školní dveře do svobody …, a z které strany?

Poznámky řídnou a marně přemýšlím, o čem to bylo. Na záznam jsem líný koukat, tak to zkuste sami.

Andrea Culková – Svoboda ve škole

Hezké video o výběru té správné školy pro dítě, které jsem shrnul do zvláštního příspěvku.

Michal Pastier – nečekaný vplyv firemnej kultúry na úspech v social media marketingu

Přednáška, ve které bylo snad nejvíc energie ze všech. Firma, která vymyslela „real-time video na facebookové stránce“ (teda popravdě jsem čekal víc, než po několika sekundách se měnící obrázky), která nemá problém se radit o čemkoliv a přitom to přenášet všem svým FB fanouškům a spousta dalších věcí. Tohle stojí za to zkouknout a zamyslet se.

Daniel Bezányi – cesta od zaměstnance k umělci ve svém povolání

Poznámky nejsou, ale mluví úžasně. Určitě se podívejte.

Jaroslav Seifert – přehnaná touha po jistotě

Pán s dlouholetou praxí z továren, který nás seznámil s prostředím, které tam panuje a o čem to celé je. Zajímavé myšlenky, dobrý přednes. A pořád si uvědomuju, že mi prostě nevyhovuje, jak to profíci natočili, neustále hýbající se záběry a ještě hrozně divné úhly. Škoda.

Ricardo Semler – proměna

Nějak jsem si od téhle přednášky sliboval asi víc. Nepřesvědčila.

Martin Štrba – je robota odvodena od slova „robot“?

Majitel společnosti Martinus (internetové knihkupectví) povídal o svém názoru na to, jak je důležité, aby lidé byli v pohodě, protože pak tu pohodu přenášejí na zákazníky a celý zážitek ze spolupráce je výrazně lepší. A pak hodně povídání o komunikaci, která má 4 základní věci – příjemce, komunikační kanál, vlastní zpráva a odesílatel.

Zajímavě to demonstroval na flexipasech, které si lidé rádi vezmou, poděkují, ale vlastně si vzápětí moc neuvědomuje ten benefit, který dostal. Přitom by stačily drobnosti, které firmu moc nestojí – půjčit firemní auto, když se člověk potřebuje přestěhovat, nebo umožnit odchod z práce o pár minut dřív, aby stihl autobus domů. A tyto drobnosti lidi ocení výrazně víc než peníze.

Martin Černohorský – stačí pro vybudování svobodné firmy vytvářet svobodné prostředí?

Krásně shrnul kam se posunula za ten rok jejich firma a jako obvykle mi přišel jako řečník, kolem kterého je úplně nejvíc lidí během každé volné chvilky. Za nejtěžší považuje nechat lidi naběhnout si tak moc, aby si vyzkoušeli jaké to je a přitom je nezastavil zbytečně brzo, když se ještě nepoučili.

Traci Fenton – WorldBlu a svoboda v práci

Utekl jsem – Američanka se vším co si pod tím člověk představí (kromě tloušťky), afektovaný projev a reklama na firmu, která „certifikuje svobodné firmy“. Ale příště prý budou moderátoři večera intonovat stejně.

Matěj Hollan – nahý mezi dobytkem

Povídání o zkušenostech s občanskými protesty proti špatným vyhláškám, investičním záměrům a dalším radostem, které se v Brně dějí. Stojí za to vidět, jedna z nejvtipnějších přednášek dne.

Bronislav Matulík – svobodný v nesvobodném světě

Neskutečná přednáška vězeňského kněze, který povídá o osudech vězňů a různém vnímání jedné reality.

Jaroslav Dušek – obnovení schopnosti vnímat jeden druhého

Ano, ten Dušek. Je vidět, že projev zvládá na jedničku s hvězdičkou a dokáže zaujmout ať už mluví o čemkoliv. Fantastická kulturní vložka, která určitě přinesla i něco k tématu a kterou stojí za to si poslechnout. Jen si to představte – planeta plná cizích lidí!

Karel Janeček – krize hodnot společnosti a co s ní?

Reklama na Pozitivní evoluci nebo ne? Vlastně nevím, jak jsem toho chlapa na základě různých rozhovorů v časopisech (před Pozitivní evolucí) celkem obdivoval, tak tady jsem úplně nepobral o čem ta přednáška úplně byla. A tím projevem mi vlastně i zabil případnou chuť zjistit o této iniciativě víc.

Petr Brichcín – sám sobě otrokářem

Člověk, který ve finále své prezentace ukázal kousek z filmu Sophiina volba, přičemž jsem úplně nepochopil proč, ale o to víc to mnou otřáslo. Asi jak se narodila malá tak si dokážu 1000x lépe představit, jak hrozné muselo být poslat jedno dítě pryč.

A jinak …. já nevím. Taková encyklopedická přednáška?

Anežka Janátová – národ jako tvůrce vlastního osudu

Hmm, aha, jistě, ano. O čem to bylo? Netuším, alespoň jsem mohl skončit o kousek dřív a vyrazit domů za prckem.

A dál?

Informace o tom, že film fishead se prostě musí vidět (mám ho otevřený v prohlížeči a zatím jsem si ho nepustil), všechny prezentace z konference dostupné na jednom místě (v té jejich „špatné“ podobě plné obrázků a bez vysvětlivek), příležitost k networkingu (což je věc, kterou pořád nevidím důvod využívat i když už díky Jeanne Trojan vím jak na to) a opět mé překvapení, že se přípravě konference věnovalo čtyřicet lidí a strávili na tom půl roku. Já se snad příští rok budu muset zapojit, abych zjistil, co to všechno obnáší a mohl to použít i jinde (třeba abychom Sutol konferenci nepřipravovali jenom pár hodin).

Úžasná myšlenka, kdy každý přednášející měl vybranou muziku, která ho doprovázela na pódium – bohužel zanikla v potlesku a s výjimkou prvních prezentujících se k tomu nevraceli ani moderátoři, abych zjistil, co to bylo a rozšířil si obzory.

Příští rok? Uvidíme, letos mě anotace hodně nalákaly, příští rok už k nim budu hodně skeptický, takže si asi počkám, jaká bude celková koncepce a zda mě přesvědčí alespoň ta. A co vy a téma svobody v práci?

Leave a Reply