Nikdy nejez sám, Keith Ferrazzi

Při čtení této knihy jsem si vzpomněl na Petra Václavka – stejně jako on jsem měl problém se dokopat k přečtení této knihy a snad si příště budu raději žádat o knihu na recenzi, abych byl donucen ji přečíst v dohledné době.

Obálka knihy Nikdy nejez sámKniha přečtena a už se jí snažím řídit. Tedy hlavně její první částí, kterou je chození s lidmi na obědy. Zatím nenabízím ani nežádám, ale je skvělé dělat něco, co jsem nikdy nedělal – sednou si s konkrétním člověkem na obědě a popovídat si. Věci, na které normálně „není čas“ a přitom se můžete dozvědět tolik zajímavých informací. Teď ještě začít dělat pár dalších tipů z knihy a bude to. Současně ale kus tipů dobrovolně splachuji do záchodu – přijdou mi spíš pro okolí obtěžující, než aby měly šanci vztah někam posunout.

Začátek

Na začátku (nejlépe ještě před zahájením svého profesního života), by člověk měl udělat následující kroky:

  • sepsat si cíle, kterých chce dosáhnout – ti, co mají své cíle napsané, jsou násobně úspěšnější než ti, kteří si je nosí v hlavě natož ti, kteří je nemají
  • pište si s kým se chcete setkat, dělejte seznamy – až budete na konkrétní akci/místě, můžete je podle seznamu rychle obvolat a potkat se
  • vytvořte kontakty dříve, než je budete potřebovat – dává to smysl a současně je to moje největší slabina. Proč bych se měl snažit navázat kontakt s někým, komu jsem já úplně na nic a kdo je mě na nic?
  • připravte si akční plán networkingu – seznam cílů, kterých chcete do tří let dosáhnout (a pak je rozpadněte na roční a čtvrtletní cíle); připojte k tomu jména lidí nebo místa, která vám pomohou jich dosáhnout a konečně určete nejlepší způsob jak se s těmi lidmi spojit.

Pravidla

Úspěch rodí úspěch, peníze rodí peníze – dívejte se s kým se kdo potkává a zjistíte, že si vzájemně pomáhají a táhnou se kupředu (nebo dozadu). Trochu to odporuje myšlence „pomáhat slabším se vyplácí“ ze Svoboda NaŽivo 2012, ale to nevadí.

Dávat a dostávat, o tom kontakty jsou. Mělo by to být vyvážené, ale současně se to nesmí počítat. Síť kontaktů musíte používat, aby sílila jako svaly, nikoliv si kontakty šetřit, až je budete potřebovat vy.

Je nutné žádat o pomoc. Je to těžké, nejsme na to zvyklí. Přijmout pomoc je totiž ještě těžší než ji dát. Nicméně pokud nežádáte, tak svou síť používáte na 50 %.

Než se s někým potkáte tak si zjistěte, co máte společného, ať se vám dobře naváže vztah. Hluboké emocionální vazby pak vznikají, pokud někomu pomůžete ve věcech týkající se zdraví, majetku nebo dětí. Pak vám jsou zavázáni ještě víc než normálně.

Vyměňujte si kontakty s ostatními, ale nikdy nedejte všechny najednou.

Maminka se mýlila – s cizími lidmi se vyplatí mluvit.

Telefonáty

Voláte novému člověku? Zahřívací hovor (tedy typicky ten první) není žádná legrace – musíte zaujmout. Takže se odvolávejte na druhé (ty, co daný člověk zná – viz příprava), uveďte svou hodnotu pro daného člověka (podobná reference nebo vážená instituce je super), mluvte málo a přitom řekněte hodně (cílem je typicky domluvit schůzku, nikoliv uzavřít obchod od nuly) a nabídněte kompromis (tedy chtějte se s člověkem potkat, i kdyby tvrdil, že je to v tuto chvíli zbytečné). Ten poslední bod je pro mě otázkou, ale pokud se odvoláváte na nějaký dobrý kontakt, tak to smysl dává, protože toho prostředníka oba máte rádi/obdivujete, tak proč se nepotkat?

Už při prvním kontaktu musíte být zajímaví, aby si lidé dokázali představit, že s vámi stráví oběd nebo vedle vás budou sedět v letadle.

A co nedělat? Zbytečně neklábosit, nepřinést žádný užitek, nechovat se špatně k těm pod vámi (to platí obecně, nikdy nevíte, kdy se vyšvihnou nad vás), nesnažit se stihnout všechno a konečně musíte být transparentní a chovat se na rovinu.

Ťukání

Pokud si vás má člověk zapamatovat, tak se potřebujete s ním spojit třemi různými kanály – emailem, telefonicky a ideálně osobně. Nový kontakt byste měli jednou měsíčně oživit, druhořadé vztahy (ty na kterých až tak nezáleží) pak naťuknout dvakrát až třikrát ročně.

Ťukání je věda a tak jak to dělá Keith se mi fakt nelíbí:

  • když lidem telefonuje, tak se schválně chce nedovolat, aby ho neokrádali o čas. Takže volá v době, kdy jim skoro určitě spadne do schránky
  • využije Plaxo pro aktualizaci kontaktních údajů. To prý umí poslat lidem email s prosbou o jejich aktualizaci a on to považuje za ťuknutí. Já za spam.
  • ťuká o narozeninách – s tím bych i souhlasil, kdyby to byly (jako v jeho případě) personalizované emaily/telefonáty a nikoliv automatický email. Mažu (ty emaily).

A konečně bod, se kterým souhlasím – ťukejte s přidanou hodnotou. Odkazem na článek nebo produkt, který by mohl danou osobu zaujmout a o kterém nemuseli slyšet. Z několika stran (i od sebe) mám potvrzeno, že to funguje a lidé bývají nadšeni.

Ťukání může být i posílání pravidelných hromadných emailů o zajímavých věcech, které jste potkali. Jde jenom o to je dát dohromady a poslat. Dost pracné (ze zkušenosti).

Přestaňte štvát okolí přemýšlením o vlastním úspěchu, přemýšlejte jak by mohli dosáhnout úspěchu všichni kolem vás.

Večírky a jídlo obecně

Na čem Keith hodně staví jsou obědy či jiná společná jídla. Ostatně je to již v názvu knížky. Keith nemá vůbec problém na jeden oběd přivést víc různých lidí (nesourodé skupiny se mu moc líbí a tvrdí, že je dobré mít kontakty napříč různými obory), se kterými se chce potkat a kteří si mohou ideálně navzájem pomoci. Úplně mi pak není jasné, jak chce následně něco dohodnout, ale asi mu jde spíš o utužení vztahů a vlastní dohadování pak provede jindy.

Hodně preferuje večeře doma, kde se lidé víc otevřou a je to větší zábava. Navrhuje udělat před a po večeři zvláštní párty, na kterou pozve další lidi, kteří se té hlavní večeře neúčastní. Před večeří pomohou akci rozjet, ti co přijdou po večeři opět oživí již umdlévající kolektiv.

Chce to pozvat „nosné pilíře“ – lidi, kvůli kterým budou chtít ostatní přijít a kteří znají další lidi. Zkrátka takoví supernavazovači vztahů, což jsou typicky restauratéři, headhunteři, lobbisté, politici, lidé v PR a novináři.

Nesesazujte páry dohromady, z čehož vyplývá, že musíte udělat zasedací pořádek. Ideálně na kartičku napsat i něco o člověkovi, aby se ostatní měli čeho chytit a mohli snadno navázat hovor.

Konference – pokud na ně jezdíte, abyste se něco dozvěděli (jako já), tak to děláte ale úplně blbě. Cílem konferencí je poznat se s co nejvíc lidmi se stejným zájmem. Pomáhejte organizátorům, přednášejte, udělejte vlastní večeři a díky tomu se dostanete snadno do kontaktu s ostatními lidmi. A vaším cílem je rychle se poznat a domluvit si další schůzku, hlavně se s nimi nezaseknout.

Dejte o sobě vědět

Nebojte se zavolat konkrétnímu novináři a nabídnout mu informace, které budou jeho čtenáři chtít. Tím si nejsem úplně jist, mám pocit, že to pro nás nikdy nefungovalo, ale taky jsme asi nikdy nevolali nikomu konkrétnímu.

Nebojte se napsat generálnímu řediteli o svých návrzích a zlepšeních. Asi vám neodpoví, ale třeba si vás zapamatuje. S tímhle naopak souhlas, to že jsem se nikdy nebál přeskočit pár manažerských úrovní se možná úplně nelíbilo mým nadřízeným, ale zase mi to asi trochu pomohlo v cestě nahoru.

Nezáleží na tom co a jak dobře děláte, ale také zda o tom ostatní vědí. První zmínka nabaluje další, novinářský trh je malý a pro vás není ostuda začít publikovat v malém časopise a postupně se vypsat dál. S nabalováním souhlasím, jak jsme uveřejnili první inzerát tak se hned ozývali z dalších časopisů a chtěli, abychom u nich také něco zaplatili 🙂

Napište článek s někým, s kým se chcete poznat. Bude potěšen, že ho vnímáte jako experta a otevře se a než napíšete článek budete kamarádi. Nakonec uvidíte, zda vlastně něco napíšete.

TED – zkratka pro lidi z oblasti technologií, zábavy a designu. Ti jsou jediní, kteří jsou ochotni se na palubě letadla bavit s ostatními.

Závěr

Keith neuznává oddělování práce a soukromí – díky vztahům se mu to promísilo, takže práci vlastně dělá s kamarády a není tedy důvod, proč se nevidět i v soukromí.

Před tím, než začnete navazovat vztahy, tak si ale položte následující otázky a pak uvidíte, zda je to pro vás (vyhodnocení neposkytl, musíte si to vyhodnotit sami):

  • kolik času jste ochotni strávit navazováním kontaktů a dáváním dřív, nežli něco dostanete?
  • kolik učitelů máte a kolik lidí jste učili?
  • co rádi děláte, jak chcete žít?
  • kdo chcete, aby byl součástí toho vašeho života?

Kde koupit

Tahle kniha podle mého za přečtení stojí. V češtině ji vydal Jan Melvil, v angličtině seženete na Amazonu.

Zajímá mě tvůj názor