Jedna z nejlepších fám (kterou čas od času také moc rád rozšiřuji) je, že Lotus Domino není třeba kontrolovat, protože prostě běží. Krásně to snižuje TCO, klienti tomu většinou nechtějí moc věřit, ale je to pravda. Vzpomínám takhle na zákazníka, který se ozval po dvou letech, když mu vypršely certifikáty, protože předtím ten server prostě bez problémů fungoval.
Na druhou stranu je nutné říct, že i Domino je třeba monitorovat, kontrolovat, udržovat v chodu a mít na něj uzavřenou supportní smlouvu – odkud jinud by IBM partneři nakonec měli získávat peníze.
Nejlepším důkazem nutnosti kontrolovat a současně toho, že kovářova kobyla chodí bosa, byly stránky Sutolu. Ten server jel bez problémů dost dlouho a vůbec nikdo ho nekontroloval. Nenastavovali jsme a ani se nedívali na standardní sondy DDM a neměli jsme s tím žádný problém. Zkrátka a prostě skvělá technologie. Až do dne D, kdy najednou došlo místo na disku a celé to lehlo.
V den D se ukázalo, že nemáme disaster recovery plán a současně, že jde o komunitní server, na jehož správu nemá nikdo čas. A tak jeho znovuzprovoznění trvalo déle, než by nám všem bylo příjemné, nehledě na to, že se zprovozňoval na etapy, tak jak mu opakovaně docházelo místo.
Poučení? Vždy stojí za to monitorovat alespoň základní údaje a současně mít vymyšleno a dohodnuto, kdo je zodpovědný v okamžiku, kdy něco přestane fungovat.
It is a semi-myth. AFTER you setup your DDM system and the proper alerts, you actually don’t need to check until one of your checks alerted you that it is time to intervene. Of course if no automatic alerts are configured and only go to the log, then you have a problem.