Kurz kosení a naklepávání s Danem

Čas našich dědů, vůně čerstvě pokosené trávy, melodický svistot kosení, cinkavý zvuk naklepávané kosy, východ slunce, rosa, žádný pach spáleného benzínu. Kam se tohle všechno podělo.

Kosu jsem objevil na chatě skrytou pod vrstvou pavučin chvíli poté, co jsme se rozhodli část pozemku pravidelně nesekat, protože to bylo moc práce. A tu přerostlou trávu naší malou sekačkou bylo v podstatě nemožné posekat. O brousku jsem slyšel, že se s kosou mává ze strany na stranu si domyslel a trávník párkrát do roka poctivě oškubal. Ale nebylo to ono.

A tak mě a tátu Jana vyslala na kurz kosení od Dana Mikušíka. Jednoho teplého srpnového víkendu jsme si tak společně udělali výlet do Skryjí, do luxusní chalupy se šindelovou střechou, kde se sešla super parta, skvěle nám vařili a večer jsme před spaním stihli chvilku obdivovat krásně zrekonstruovanou půdu, kde jsme byli ubytovaní.

Naklepávání

Většinu kurzu jsme strávili naklepáváním, přestože je to vlastně hrozně jednoduché. Stačí mít ty správné nástroje, připravit si kosu, pohodlně se posadit a tlouct a tlouct. Tu více tu méně, tu šikmo tu zpříma.

Věc, která se mi vždycky zdála jako ohromné umění vlastně není až tak hrozná, ale pořád jde zkazit. Naštěstí v podstatě všechno jde zase opravit, kosa je totiž vlastně jenom kus plechu, který postupně vytahujete víc a víc do tloušťky alobalu, který se člověku vlní pokud na něj zatlačí nehtem, a přitom je dostatečně pevný na to, aby přeřezal všechna stébla trávy.

Materiálu je na kose pro pár generací, když se nezadaří tak obrousíte, čímž trochu ochudíte vaše následovníky, a klepete znovu.

Po naklepání je potřeba kosu pravidelně přetáhnout brouskem, nejdřív jemným a postupně hrubějším a hrubějším. Po cca pěti hodinách sekání si k tomu sednete znovu a zase během čtvrt či půl hodinky naklepete.

A ten zvuk, když vám v průjezdu klepe deset lidí najednou.

Kosení

(ne)Překvapivě není jenom jeden způsob kosení, my se naučili ten Danův. Aby ho člověk dělal správně, tak by měl mít speciálně prohnuté kosiště s úchyty v té správné výšce, kosu se správným úhlem a pak už se stačí jenom hezky postavit. Mistři Tai-chi by asi našli velkou podobnost s jejich postaveními a pohyby, hezky z jedné strany na druhou.

Není důvod se zbytečně unavovat zvedáním kosy, ta jezdí po zemi, tam kde není tráva propletená a stébel je méně. Zvednutá špička ji hezky vede, aby se nezapichovala a přeskakovala kameny, hrana vyklepaná do jemně zvednutého obloučku brání tomu, aby se zbytečně otupovala o zem.

Ano, tohle bylo moje největší překvapení celého víkendu, vždycky jsem myslel, že jí musím pečlivě přizvednout těsně nad zem a hlídat, aby se mi nezapíchla. Ztracená a vyplýtvaná energie.

Nohy slouží k rozpohybování těla a tím i kosy, ruce jenom řídí a přitahují kosy, aby hezky řezala. Cílem člověka je kosu rozjet, aby pak sama jela a ideálně se i sama zastavila na konci oblouku. Čím variabilnější druhy trav na pozemku, tím víc musí člověk řídit rozjezd, který kose udělí.

Čím delší kosa tím větší záběr, stejně tak se dá záběr řídit úhlem kosy vůči kosišti. Záleží na členitosti pozemku, na tom co sečete, na síle, kterou jste schopni kose udělit, aby tím vším hezky projela. A samozřejmě na tom, jak naklepanou ji máte.

Vzhůru na to

Poslední den jsme vyrazili v pět ráno, těsně před východem slunce, v praxi si zkusit to, co jsme si dny předtím jemně natrénovali. Skládat řádku posekané trávy za řádkou, nějakých dvacet lidí hezky za sebou. Má to své kouzlo, které je super zažít.

Pak znovu naklepat kosy, dojíst skvělý oběd a zpátky domů, plni nadšení si to vyzkoušet na vlastních pozemcích. Tak snad aby přestalo pálit slunce a trochu zapršelo, ať ta tráva zase trochu poroste a je co kosit.

Dane díky – vědět jak naklepat kosu a správně se k tomu postavit vrátilo kus radosti do této činnosti.

1 komentář

  1. Martine, super, že jsi něco takového absolvoval! Kosení luk v pět ráno jsem zažíval celé mládí, není to úplná sranda, když to děláš několik hodin a ta technika je ze všeho nejdůležitější, jinak se sedřeš jak kůň a ještě k tomu výsledek není nejpůsobivější 🙂

Zajímá mě tvůj názor