Koňská dávka leadershipu a empatie

Měl jsem příležitost účastnit se takové “beta verze” školení pro management, který kombinoval zážitek s učením, protože tak si přeci zapamatujeme věci lépe. Leadership, mentoring, empatie, spolupráce a spousta dalších cool slovíček, která každého normálního technického člověka odrazují. To celé doplněné celodenním pobytem venku bez počítače a navíc s koni. Slušný mix.

Byla to velmi zvláštní, ale příjemná zkušenost. Už ten příjezd, kdy vystoupáte někam do Staré Chuchle, kde jsem nikdy nebyl, a tam se před vámi otevře ohromná pastvina s maringotkou, koni a super výhledem na část Prahy.

Koně

Na začátku úvod do toho, jak nás koně vnímají (jsme pro ně predátor a přirozeně se bojí našeho úsměvu a postoje), jak poznáte, který z nich je lídrem stáda, že dřív měli tři prsty a nyní jim z toho zbyl jeden (kopyto) a ten druhý pořádně zakrnělý (takový ten oříšek na “koleni”), že vidí skoro všude kolem sebe jenom dozadu (350°) ne a proto kopou.

Že reagují nejenom na to, co říkáte, ale i na to, jak se chováte, a dokonce i na to, co cítíte a myslíte si. Díky tomu poskytují velmi rychlou a přímou zpětnou vazbu, protože pokud nevěříte tomu, co chcete udělat, tak oni to poznají a neudělají. Koukám, že další zkušenost mezi nebem a zemí.

Den byl dlouhý a náročný, současně ale hodně zajímavý. Chodit s koněm v ohradě kolem dokola, zrychlovat a zpomalovat, zastavovat a znovu se rozcházet. Neustále mu dokazovat, kdo je tady leader a přitom mít možnost přemýšlet, co to o vás opravdu říká a jak to chcete.

První kůň byl úplně v pohodě, chodil přesně tak, jak jsem chtěl. Druhý byl dvakrát tak veliký a zdaleka tak hezky neposlouchal, rozejít se s ním byla makačka.

Zatáhni, zatáhni víc, zatáhni a povol, musí poznat, kdo je tady vůdce a rozejít se.

A já začal přemýšlet. Přemýšlet o tom, že je mi vlastně dost jedno, zda mě lidé následují nebo ne, a jestli je to vůbec správně, že pokud nevěří tomu, co dělám, tak je mám nutit.

Tím začaly moje snahy přenést věci z koňů do firemní praxe, což je umění, ve kterém pravidelně propadám, protože ty věci potřebuji říct jasně a na narážky nehraju.

Hrozně zajímavé bylo pozorovat ostatní, jak jim to jde, co jim nejde, jak to váže na to, jak je vnímáte vy.

Empatie

IQ už nikoho netáhne, teďka to vyhrává EQ. Empatie je o schopnosti naslouchat, nehodnotit, nevyslýchat, neradit a ještě pár dalších ne. Je důležitá proto, protože jsme se všichni obalili ochranným obalem a teprve když nám někdo začne naslouchat, tak jsme schopni ho odhodit a vidět to v jasných barvách.

Zní to jednoduše, ale když vám to takhle hezky vyjmenují, tak si uvědomíte, že ve spoustě případů hodnotíte, radíte a vyslýcháte, místo abyste vyslechli a … v zásadě nezúčastněně a přitom s velkou dávkou empatie řekli “to mě mrzí”.

Po prvních pár cvičeních bylo jasné, že “to mě mrzí” je univerzální hláška na všechny problémy, dokud nepřišlo to “další” cvičení, kde se ukázalo, že tahle hláška nefunguje a je opravdu makačka vymyslet nějakou, která by sedla. Není to legrace.

Podvolit se

Poslední cvičení, kde začínáte přemýšlet, že je to opravdu mezi nebem a zemí.

Postavíte se doprostřed výběhu a pohledem na tlakový bod koně (má ho zboku hlavy a nohou) působíte myšlenkami, což kůň cítí, nechá se odtlačit a rozeběhne se. Kurnik.

Mrsknutí bičem do vzduchu pomohlo víc k tomu, aby se kůň rozeběhl a pak už stačilo správně stát, dívat se před něj tam kam má běžet (???) a koník hezky běhal.

Ta makačka přišla na konci, když člověk vypnul, kůň se zastavil a – asi přirozeně – zamířil k člověku, přičemž se zastavil asi tak dva metry od něj. Vzpomínáte, že jsme predátoři? Bylo nutné úplně vypnout, schovat zuby, trochu se přikrčit, aby se přestal bát a dorazil až k člověku.

Přiznávám, nedal jsem to a zase přemýšlím, jak to přenést do praxe, co to vypovídá. Mám se přetvařovat a sklápět hlavu jenom proto, aby se mě kolegové nebáli?

Bylo to k něčemu?

Strávit den venku bylo super. Mít možnost si zkusit tyhle hrátky s koňmi asi ještě lepší. Zjistit o sobě některé věci na jedničku, stejně jako mít prostor přemýšlet, jak to vlastně chci.

Zbývá jediné, vymyslet, jak to přenést do praxe. Na to byla naše beta verze kurzu moc krátká, v praxi tam bude následovat minimálně další den, na kterém se všechna zjištění budou rozebírat, vymýšlet, navrhovat, … prostě by to mohlo být k něčemu.

Pokud vám vaše HR zase nabídne nějaký skvělý rozvojový kurz, tak koukněte, zda to náhodou není tento. Věřím, že by mohl být o kousek lepší než ty běžné týmové hrátky.

Zajímá mě tvůj názor