V poslední době jsem si přečetl pár knížek o podnikání (především na vlastní noze) a několik myšlenek mě zaujalo. Zaujaly mě jak z pohledu někoho, kdo třeba podniká, tak i z pohledu protistrany – zákazníka. A uvědomil jsem si přitom, že spoustu těch věcí, které bych jako zákazník neměl dělat, tak dělám. Otázkou je proč, zda je to nedůvěra k protistraně nebo potřeba mít pocit, že to kontroluji.
Design Professionalism, Andy Rutledge
Kniha Design Professionalism je určena pro lidi, kteří chtějí být opravdovými profesionály. Primárně zaměřena na designéry, ale většina obsahu podle mě nerozlišuje konkrétní obor podnikání ani pozici lidí. Dost z toho si současně člověk může přečíst jako zákazník a zamyslet se nad sebou.
A co jsem si z ní odnesl já?
- věcí, které by takový profesionál měl znát, je opravdu dost – od svého vlastního oboru, přes komunikaci, vystupování na veřejnosti až po problematiku ekonomiky a marketingu
- pokud pracujete v agentuře, ale nesetkáváte se přímo s klienty, tak nejste profesionál, jste prostě technik
- každý projekt musí mít pouze jednu zodpovědnou osobu. Pokud jich je víc, tak se to nikdy pořádně nedotáhne
- když skončíte školu tak nemůžete být profesionál, musíte nejdřív nabrat dost zkušeností – v agenturách, nebo při projektech, které najdete kde se dá. Známí, kamarádi, ale důležité je, aby pro ně byla vaše práce důležitá, abyste si to nedělali jen pro zábavu
- profesionálové si vybírají, pro koho pracují, neberou všechno (to by asi většina lidí byla nadšena, kdyby si mohla extra vybírat)
- měli byste si vybírat klienty, kteří jsou ochotní pracovat tak jak vy chcete a tedy se vám přizpůsobit. Současně vy jste ti, kteří projekt vedou, nikoliv klienti
- klienti by neměli kecat do vaší práce – vy jste odborník a víte co a proč je jak uděláno, musíte být schopni to vysvětlit, ale neměli byste se přizpůsobovat jen proto, že to klient chce trochu jinak, neboť mu to přijde jako dobrý nápad
- profesionálové se neúčastní RFP – jsou obecně vypsaná, nikdo za ně není zodpovědný, táhne se to, nikdo nic neví a vlastně se to nedá na základě poskytnutých informací pořádně odhadnout (pod to se podepisuji, tyhle projekty kloužou ještě víc než věci namazané mýdlem a pořád se odsouvají)
- uzavírané smlouvy by měly být jasné (viz přednáška Hlavní právnické chyby při uzavírání smluv v IT); definovat termíny, platby, odpovědnosti stran; nemělo by být třeba ji tisknout, podepisovat, faxovat/skenovat. A měla by obsahovat zálohu na začátku projektu (to jsem už dlouho neviděl)
- rady jaké lidi přijímat – chytřejší než jsme sami, morální, disciplinované, entuziastické a orientované na rodinu
- pokud zaměstnáváte lidi, tak sobě platíte jako poslednímu, protože máte za ostatní zodpovědnost
- mít obchodníky odměňované podle objemu přinesených zakázek je nesmysl, protože ti potom chtějí brát cokoliv místo aby se vždy důsledně prověřovalo, že si s klientem sednete a že klient splňuje nároky, které na něj kladete (viz výše)
- neoddělujte jednotlivá oddělení – v případě designérů dává smysl, aby IA, UX, design, vývoj a psavci seděli u sebe, dodávají totiž společně jeden celek
- výhry soutěží a různých ocenění nejsou známkou kvalitní firmy – zvláště u designu třeba vyhrávají krásné věci, které ale nemusí být nutně praktické a užitečné
- committee meetingy jsou na nic, jsou tam lidi, kteří o projektu nic neví/nejsou za něj zodpovědní/nemají žádné pravomoce – jak se pak má taková skupinka na něčem užitečném shodnout?
- profesionál nedělá zadarmo (pokud nechce), takže se neúčastní soutěží, kde všichni pošlou svou práci a jeden z nich vyhraje a dostane zaplaceno. Nebo si tuto situaci dokážete představit třeba u prostitutek, že byste jich vyzkoušeli víc a pak jenom jedné zaplatili?
Celkově hezká kniha plná zajímavých myšlenek, které stojí za to zkusit vstřebat a zamyslet se nad nimi v klidu.
Trvale udržitelné podnikání, Martin Řepa
Martin Řepa měl podle všeho úspěšně rozjetou kariéru, kterou se rozhodl opustit a začít pro podnikání používat selský rozum. Kniha Trvale udržitelné podnikání přináší 13 pravidel, které se snaží dodržovat a které věří, že mu přinesou nové zakázky a zajímavé projekty.
- nedělá dluhy
- má dostupnou rezervu, aby dokázal být v klidu
- nakupuje, až když věci opravdu potřebuje (to máme asi stejně :-))
- důležité pro něj je, aby mu zákazník chtěl poděkovat, protože odvedl opravdu dobrou práci
- nezajímá ho co dělá konkurence, chce nabízet to nejlepší co umí a nikoliv kopírovat co dělají jiní
- zákazník má sice vždycky pravdu, ale občas se mýlí a je dobré ho opravit
- nechce být dokonalý a pokud něco neumí rád to přizná a pokud zákazník stejně chce, tak se to naučí
- je ochoten pracovat i pod cenou, pokud nemá práci – trh mu zjevně naznačuje, že za normální cenu ho momentálně nechce a pokud byla správně nastavena, tak se k ní časem zase vrátí
- neplánuje (dlouhodobě), protože, jak už jsem někde četl, jde spíš o odhady a zbožná přání než plány. Ale plánuje krátkodobě, aby ihned viděl, zda jede jak potřebuje nebo ne
- začíná vždy jednáním o ceně – to už jsem také slyšel, na začátku se zeptat, kolik na to zákazník má a pokud to není dost tak s ním ani neztrácet čas. Ztrácíte totiž naprosto zbytečně čas obou stran a pokud zákazník není rozhodnut, že to opravdu chce, tak to jednání bude mít dost dlouhý průběh. To si musím zapamatovat
- reklamou je jeho jméno, vždy se musí ozvat zákazník se svojí potřebou, nesnaží se vnucovat lidem. Tak to máme asi taky stejně, vnucování mi nejde
Celkově jde o příjemné čtení na odpoledne, nad kterým se asi trochu zamyslíte a možná si z něj něco vezmete. Všechno určitě ne, k tomu jsou některé věci na první přečtení až moc divné, ale i kdyby vás to posunulo v jedné věci tak to stálo za to.