Jak mi šla migrace na WordPress

Je to v podstatě devět let, co jsem spustil tyto stránky.

Na začátku jsem pro psaní a publikování používal Easyblog, přibližně po roce přešel na IBM Domino hostované u Prominic.net. Hlavním důvodem bylo, že Easyblog neuměl plánovat články dopředu, takže vždy, když jsem článek nahrál na stránky tak byl publikovaný.

A teď, po dalších skoro osmi letech, jsem se rozhodl zase pro změnu. Z Domina na WordPress.

Proč?

Jen tak. Tedy, to není úplně tak pravda. U Prominic mi hostovali stránky zdarma, za to, že jsem blogoval o IBM Domino/Notes. Což už pár měsíců není pravda. Problém s tím neměli, ale já ano.

Druhým důvodem bylo, že jsem chtěl změnit vzhled stránek. Pro WordPress je všude spousta šablon poskytovaných zdarma, stačilo by z nich vylámat CSS a nasadit si ho na stránky, ale lenost zvítězila. A přidala mi práci 🙂

Třetím důvodem bylo, že jsem si chtěl nějaký ten redakční systém vyzkoušet na vlastní kůži. Osahat, poladit a využít ty nekonečné možnosti, které nabízejí.

A proč zrovna WordPress? Protože mám pocit, že je nejpoužívanější. Drupal, Joomla!, Blogger a další jsou tady také, ale WordPress u mně vyhrál.

Zkrátka a prostě mé důvody by se vešly přesně do přihrádky „přechod na jiný CMS z dobrého rozmaru“, což je podle Martina Kolčaby pitomý důvod. Souhlas, ale na učení dobrý.

Jak to šlo

Hladce. Tedy skoro, pár dní mi to ve finále zabralo.

Instalace

Instalace byla jednoduchá. Český hosting, u kterého mám stránky, podporuje instalaci na jedno kliknutí, takže to bylo to nejmenší.

Migrace dat

Pak jsem strávil pár nekonečných hodin migrací dat. To je jedna z ohromných výhod a nevýhod WordPressu současně. Jsou pro něj tisíce a tisíce pluginů, každý umí něco a je potřeba najít ten, který vám bude vyhovovat.

Takže poté, co jsem vyzkoušel asi deset různých importovacích nástrojů jsem skončil u toho standardního, který umí naimportovat zálohu WordPressu. Vygenerovat správné XML z mého původního blogu bylo nakonec to nejmenší, přestože to trvalo dost dlouho díky různým překlepům, chybně zakódovaným speciálním znakům a špatně uzavřeným tagům.

Poučení: použijte (třeba) Internet Explorer pro kontrolu validnosti XML. Pokud jsou všechny tagy správně uzavřené tak zobrazí hezky formátované XML (vlevo), pokud nejsou tak zobrazí text v jedné lince (vpravo), který končí těmi znaky, po kterých je chyba.

Internet je plný otázek jak má vypadat to správné XML, které je schopen WordPress načíst. Najdete i tuny ukázek. Všechno zbytečné. Nejjednodušší pro mě bylo napsat si článek s pár komentáři a pak ho vygenerovat stejně. A bylo.

Změna vzhledu

Nainstalováno, data nahraná. Teď vybrat šablonu, která se mi bude líbit. Další hodiny a hodiny vybírání, těch šablon jsou snad stovky tisíc. Internet je plný článků s výběrem nejhezčích šablon, existují speciální servery, kde se dají šablony koupit, WordPress umí i nějaké jednoduché filtrování v šablonách, které jsou nahrané u něj.

Ke všem těm tisícům šablon přibývá to, že jdou jednoduše upravit a nastavit, takže ve finále mohou vypadat zase úplně jinak, než jste ji viděli na začátku.

Nakonec jsem skončil s Esperanza Lite, která splňovala to, co jsem chtěl – jeden sloupec, velké písmena a pár dalších věcí.

Instalace pluginů

Pluginů (widgetů/rozšíření) se zase nabízejí tisícovky a zase je internet plný článků, co prostě musíte nainstalovat. A další stovky článků, které varují, abyste toho nainstalovali minimum a měli stránky pořád hezky rychlé.

Takže u čeho jsem skončil já:

• Akismet – je součástí WordPressu a slouží pro filtrování spamových komentářů. Což je potřeba, protože za ty cca dva měsíce, co jsem zmigroval, tady mám pár tisíc komentářů označených jako spam. Z toho bych asi zcvoknul
• Easy Twitter Feed Widget – pořád mám pocit, že ty moje výlevy na Twitteru mohou oživit i moje stránky. Sice jsem to umístil až do patičky, takže je většina lidí vůbec nepotká, ale co kdyby 🙂
• Google Analytics by Yoast – měřící kód pro Google Analytics můžete přidat přímo do šablony (a třeba Peter Chodelka to z důvodu rychlosti webu doporučuje), jenže tenhle plugin umí přidat kód i ke všem odkazům, takže vidím na co klikáte a co vás zaujalo. Nikdy jsem to, stejně jako celou návštěvnost, moc neřešil a neřeším nadále, ale občas se to hodí a je fajn na to pak kouknout – takže vím, že články čtete, ale klikáte minimálně 🙂
• Jetpack by WordPress.com – tahle věc umí tisíc a jednu dalších věcí, které jsem všechny povypínal. Hlavní myšlenka byla, že díky němu budu moci psát texty offline díky StackEdit (více níž), ale zatím se mi to nepovedlo rozfungovat 🙁
• Most and Least Read Posts Widget – přemýšlím, že bych do budoucna v patičce místo štítků nebo posledních článků ukazoval ty nejčtenější. Uvidíme
• No Self Pings – pokud někdo odkáže na některý můj článek (a používá WordPress) tak se mi pod článkem ukáže odkaz. Bohužel se ukazuje i když na něj odkazuju sám, tenhle plugin tomu zabrání (ano, zase to můžete napsat přímo do kódu)
• Public Post Preview – hodí se mít možnost někomu (anonymnímu) poslat odkaz na nezveřejněný článek, ať ho může okomentovat. Jenom škoda, že ten odkaz je úplně jiný než ten finální, takže se tím nedá článek (rozumně) sdílet před vydáním
• Redirection – starý blog měl úplně jiné adresy, díky téhle věci by měly všechny pořád platit a Google by mě tedy neměl penalizovat. Což se o stránkách, na které odkazuji nedá říct, pár set těch odkazů už vůbec nefunguje
• Search Box on Navigation Menu – přidá vyhledávací boxík přímo nahoru do menu. Zase jde vyřešit přímo napsáním kousku kódu, ale kdo by se s tím psal 🙂
• Search Exclude – umožňuje snadno označit, které stránky a příspěvky nechci vracet ve vyhledávání. Ano, Google je pořád klidně najde
• Shareaholic | share buttons, analytics, related content – sdílení na sociální sítě, prý nutnost. Souhlasím s tím, když mám něco sdílet ručně, tak už to musí být fakt pecka. Navíc pod články umí doporučit něco souvisejícího relevantního, ale to mi moc nefungovalo, tak jsem to vypnul.
• Simple Lightbox – když jsem přidal první obrázek do článku tak jsem se zděsil, že na něj jde kliknout a otevřít si jenom jej. Pak jsem zjistil, že tahle věc jde naštěstí vypnout, ale mezitím nainstaloval tenhle plugin, který obrázky zobrazí hezky v lightboxu a můžete mezi nimi přeskakovat. Normálně je to na nic, ale když otevřete články o cestování, tak to dává smysl
• WordPress SEO – zaskandujeme si: SEO, SEO, SEO. Stejně jako náštěvnost mě moc netrápí, ale umí to takové věci jako změnit popisek pro sociální sítě, vytvořit XML sitemapu pro Google a pár dalších věcí. A ty se mi líbí
• WP Super Cache – že prý to zrychlí stránky. Bude to pravda, co jsem tak poměřil tak je to o kus lepší

Co mě překvapilo

Když jsem to celé zmigroval, vybral vzhled a nastavil přesměrování, tak jsem si web projel, abych zjistil, kde jsem co zapomněl. A začala ta pravá zábava:

• z těch cca 20 000 odkazů co tu jsou různě rozeseté jich hezkých pár set mířících na jiné stránky nefunguje. Takže lidé stejně jako já změnili strukturu a zapomněli udělat přesměrování. Případně ty stránky úplně zabalili, což zamrzí
• skončilo Album Olympus, na které jsem měl historické fotky a minimálně půlku těch z Austrálie, stejně tak skončil N-Joy, na kterém jsme měli videa z Nového Zélandu. Takže jeden večer padl na vytahování věcí ze záloh, nahrávání a úpravu příslušných článků

Google Maps

U těch cestovatelských článků mám mapy. Jednu, která zobrazuje celou cestu, a pak u každého zajímavého místa malou ikonku, která místo ukáže na mapě.

Pro WordPress existují zase stovky pluginů na mapy. Flexible Map, Google-Maps-GPX-Viewer, Leaflet Maps Marker a další a další (mimochodem ten poslední mi z nich přišel nejlepší). Dal jsem tomu pár hodin a ani jedním z nich nebyl schopen něco takového stvořit, každý mi chtěl do stránky vecpat mapu a přímo ty věci ukazovat. Což je super, kdybych jich v těch článcích neměl tolik.

Takže jsem si přenesl kód ze starých stránek ručně a … nefungovalo to. Zjistil jsem, že API Google Maps se mezitím o verzi posunula, spousta věcí už je nepodporovaných, ale ten zbytek by měl fungovat. Nicméně raději jsem toho půlku přepsal.

Pořád nic, mapa na přehledu článků pořád nic nezobrazovala. Divné, divné, divné. Až jsem nakonec skončil ve vývojářské konzoli Google Chrome a zapřemýšlel na kaskádovými styly. Bingo! Problém dělal parametr max-width u obrázku. Takže pro daný div nastavit max-width: none; a bylo. Uff.

Jaké jsou dojmy?

Přestože jsem s celou migrací strávil pár dní, tak to nebylo tak hrozné. Uživatelské rozhraní je příjemné a přehledné, možností tisíce a jedna. Jenom najít tu, která vyhovuje nejvíc.

Chybí mi jediná věc. Zato silně. Offline provoz. Z IBM Notes jsem na to byl zvyklý – hezky si všechno v klidu udělat kdykoliv a kdekoliv i bez připojení, pak zreplikovat a konec, nemusím už nic dělat.

Teď si sice můžu offline psát také – do Notepadu nebo třeba toho již zmíněného StackEditu. Jenže pak to musím překopírovat do WordPressu, nahrát obrázky, přidat odkazy na další moje články a pak si to celé přečíst. A tohle musím dělat jenom tehdy, když jsem online. Ano, jsme online čím dál tím víc, ale občas to z různých důvodů nejde – třeba na chalupě není signál. A v tu chvíli mě to začne limitovat, protože místo abych si v klidu všechno připravil, tak udělám maximálně půlku a pak to musím dodělávat.

Jsou sice nějaké offline editory, jenže to jejich prostředí jednak není tak hezké a druhak neumí všechno. Takže třeba vložení obrázku sice možné je, ale WordPress ho za mě i zmenší do několika rozměrů a já si mohu vybrat, kterou velikost chci vložit. Editor toto neumí. Nefungují v nich pluginy – třeba ten WordPress SEO pro nastavení hlaviček. A najde se i pár dalších nevýhod.

Chcete se do toho také pustit?

Pořád jsem vás neodradil? Super, tak se do toho také pusťte. Pokud nevíte kudy kam tak by vám mohl pomoci kurz na Naučme se případně online kurz Zlatý WordPress.