II. pilíř

Druhý pilíř důchodové reformy, to je vám debata k pošušňáníčku. A začíná to houstnout, objevily se weby jako Jdu do toho, Klidná budoucnost nebo stárneš mysli. Debaty na facebooku frčí, stručné kuchařky se objevují. Tak se snažím taky myslet a něco si o tom zjistit.

Obálka knihy Všechno je jinak Jedním z kroků bylo přečtení knížky Všechno je jinak od dua Vladimír Pikora a Markéta Šichtařová. Zbytečná snaha, hodnocení co jsem našel nejsou tak špatná, ale osobně jsem z ní nadšen nebyl. V době psaní knížky vlastně ještě asi nebylo nic definitivního, takže se trochu dohadují a celá debata končí s tím, že výnosy jsou s ohledem na rizika (politická) vysoká. S tím souhlas, ale moc neberou v potaz ty další věci, které já osobně beru jako velkou výhodu. Jednou z nich je třeba dědění naspořených peněz.

Ty další kapitoly knihy mi občas přišly už jako opravdový exhibicionismus, který se mohl vejít do třetiny prostoru a ve kterém jsou občas vtipné narážky, které na sebe mají. Ale jenom občas.

A ano, knihu napsala ta Šichtařová, která je proti důchodové reformě, která si spletla ve svém článku výrazy „doba spoření“ a „doba pojištění“ a která s Pikorou natočila video Nechceme se v důchodu pást.

Takže?

Naštěstí mám ještě chvíli čas, takže můžu beztrestně vyčkávat, ale vlastně jsem rozhodnutý. Jdu do toho. Chápu, že politická nejistota je spíš jistotou (bude to jinak), ale na druhou stranu si říkám, že tím riskuju relativně málo peněz. Navíc by se naspořené peníze měly dědit, pokud se toho důchodu nedožiju nebo si ho celý neužiju (o jiné než 20 leté výplatě snad ani nepřemýšlím). A jak se říká – vajíčka je třeba rozdělit do víc košíčků.

Co vy, jdete do toho nebo od toho?

1 komentář

Leave a Reply