Jsme se takhle o víkendu toulali v Praze a Jana projevila touhu navštívit onu slavnou, nově otevřenou restauraci – Hard Rock Cafe. Hlavní důvodem byly zdejší ohromné burgry (285g masa), pak také prý výborné jablkové zákusky a vůbec nasát tu atmosféru tohoto úžasného místa.
A tak jsme vyrazili. Že nás hned u vchodu zastavili, aby pro nás připravili stůl až tak nepřekvapilo (i když kdo by to od burgrárny čekal, že?). Víc nás zarazilo, že se všichni divili, že mluvíme česky (a jsme dokonce přímo z Prahy) a že obsluha mezi sebou mluvila anglicky. A opravdu, byli jsme za exoty, zjevně tam spousta Čechů na obědy nechodí. Zato tam chodí dost lidí se jen tak pokochat, jak to vevnitř vypadá a zase jdou.
No budiž, sedíme, dostáváme obsluhu, která se o nás bude starat a jídelní lístky. Ty trochu zaráží. Je tam víc jídel než jenom ony slavné burgry, nicméně máme problémy se trochu zorientovat, pití je v separátním lístku (nic unikátního) a něco tam najít (kromě koktejlů, na které navíc mají od neděle do pátku od 17 – 20 hodin slevu 2 za 1) je makačka, nealko jsem nakonec nenašel snad žádné (přestože ho mají). A ty ceny, ty už vás potom ani nemohou překvapit – jsou masivní 🙂
Obsluha chodí ověnčená odznáčky, z nichž většinu si můžete koupit také. Některé znamenají jejich funkci, jiné dostávají za účast někde a tak dál. V každém případě se snaží navodit příjemnou atmosféru, takže při čekání na jídlo se vám může stát, že se u vás zastaví asistent ředitele a chvíli pokecá (mimochodem je z Pensylvánie). Zajímavé je (a dost rušící) jak obsluha pořád někam spěchá. Bez ladu a skladu lítají všichni tam a zpět, občas s jídlem, občas s talíři, občas jen tak, ale pořád jsou všichni hrozně uspěchaní, takže moc klidu vám to nepřidá a to je asi to, co si pamatujeme – bylo tam fajn, jídlo bylo dobré, ale vlastně tam nebyl klid, pořád někdo někam běhal, včetně uklízečky s čistícím roztokem za pasem, která každý stůl pořádně pocákala a setřela, aby byl opravdu čistý. Takže první minuty po usazení jsou ve znamení vůně chemie.
Samozřejmostí je, že vás upozorní na propojený obchod, kde si můžete koupit již zmíněné odznáčky, trička, hrnky a – hlavně – speciální kartu, která vám garantuje přednostní usazení (v Londýně se prý čeká klidně 2 hodiny na židli) a pak také nějaké slevy. Popravdě si dokážu představit, že cca 30$ vyhodím za něco jiného.
Otevřeno je přes den pouze přízemí (nekuřácké), večer se otevírá i první (kuřácké) a druhé patro, pravidelně se konají koncerty (zdarma). Zaujalo nás také, že jídlo se nosí z prvního patra, takže obsluha běhá po schodech nahoru a dolu a občas i zpět (když zapomene kam to měla donést :-))
Burgry byly v každém případě skvělé. Velké (alespoň pro holky, já bych si dal ještě), k tomu jako příloha naprosto boží hranolky (jedny z nejlepších, co jsem kdy jedl) a tradiční obloha. Náplň podle toho, co si vyberete, v každém případě slanina v tom mám opečená tak akorát, sýr, spousta masa, k tomu dostanete ještě hořčici a kečup a bojujte. A to jsme bojovali a opravdu si pochutnali. Za to tedy ohromná pochvala.
Pak přišlo placení, které chvíli trvalo – než se člověk dočkal účtu, pak čekání na mašinku na kartu. Mimochodem obsluha neprošla mým oblíbeným testem – jak jsem řekl, že dýško nebude tak skončila veškerá komunikace a už abychom byli venku.
Půjdeme tam i příště, třeba na ten vyhlášený jablečný zákusek? Popravdě uvidím, až tak moc mě ta restaurace nevzala, když to navíc srovnám s porcemi a cenami na Zélandu, tak to je někde jinde, tahle restaurace se kolem sebe snaží vybudovat kult (což mě moc nebere) a být opravdovou restaurací, která shodou okolností dělá velké burgery.
Každý jsme jiný, já jsem si vyzkoušel i pozici na druhé straně (jako číšník) takže si dokážu představit jaké to je dostat nebo nedostat dýško. A pokud mě jeho nedostání srazí do kolen a nedokážu udržet úroveň, tak bych se nad sebou měl asi zamyslet.