Freediverem během dne

Potápěčský průkaz jsme si udělali před lety a pokaždé, když jdeme pod vodu (což už se dlouho nestalo) je to super zážitek. Ale už pár let pokukuju po freedivingu – přeci jenom mít možnost se potopit kdykoliv aniž bych musel shánět výstroj, klidně si plavat a koukat kolem sebe, nepouštět bubliny – to všechno má své ohromné kouzlo.

Letos jsem se konečně dostal k tomu, že jsem absolvoval alespoň jednodenní kurz od Honzy Bareše, kde jsem se dozvěděl nutné základy a pár tipů, jak na to. Kromě toho nám pustil videa, co natočil – tam prostě chcete, pronajmete si ostrov, podělíte se cca s 10 dalšími o náklady a stojí to 500Kč/noc. Včetně jídla samozřejmě. Podělil se také o tip na ostrov Mayotte, kam prý připlouvají velryby porodit malé, což musí být super zážitek. Čas oprášit TravelBibli a najít levné letenky a ubytko někde v teple.

Ten kurz začal skvěle – dotazem na to, jak dlouho vydržíme se zadrženým dechem. Za svých 20 vteřin jsem se vůbec nestyděl a byl s tímto super časem jednoznačně nejhorší. Lucka dá 3:14, takže mám co zlepšit.

Také jsem se dozvěděl, že tělo nemá receptor na nedostatek kyslíku, zato má receptory na přebytek CO2 – to jsou ty křeče v břiše, které nás nutí se nadechnout. A pokud se pořádně rozdýcháte, tak si snížíte CO2 víc, než je tělo připravené, takže pak zadržíte dech a než vás tělo dokážete dostatečně vystresovat, že je ho moc, tak mu dojde kyslík a vypne vás. Nicméně pořád má skoro polovinu kyslíku v krvi, takže když je někdo poblíž, tak vás rychle oživí. I tady platí, že buddyho máte mít s sebou.

Na suchu jsme se všichni shodli, že jsme se už nutně potřebovali vydechnout, nikdo z nás neříkal, že by se potřeboval nadechnout. A vydechování se prý ve freedivingu nenosí, protože ten vzduch je vaše pojistka k cestě na hladinu a zároveň je v něm pořád spousta kyslíku.

Dozvěděl jsem se o novém způsobu profouknutí uší, ale nepovedl se mi.

No a pak do díry – do 8 metrů hezky sručkovat po laně nohama napřed, protože se snadněji profukují uši. Pak vydechnout a klesnout na mříž do 4 metrů, kde si ti s větší výdrží zahráli i pár her (já šel samozřejmě hned nahoru se nadechnout). Ale zkoušet si v klidu chodit po ní je super, jak vyfouknete, tak vás nic nahoru netáhne. Pak na dno po hlavě a to jsem nedal – hlavou dolů zjevně uši neprofouknu.

Spousta dalších cviků a triků, překvapivě jsem měl pocit, že pod vodou sice vydržím kratší dobu než ostatní, ale není ten rozdíl tak masivní jako na suchu.

Také rady, jak prodlužovat výdrž na nadechnutí – zpomalovat dýchání a další tipy, až dojdete do toho, že v metru dýcháte jenom když jsou otevřené dveře.

Teď musím tedy nacvičit výdrž a pak zase někdy do bazénu. Nebo raději někam do tepla užít si to krásné moře.

Díky Honzo

Leave a Reply