Pořádal jsem běh. Vytvořil jsem s ním související akci na Facebooku. A po skončení nahrával na web výsledky a fotografie.
Při tom celém jsem si uvědomil, jak nám Facebook víc a víc zasahuje do života a v zásadě nám i pomáhá.
Nalákání lidí
Události na FB jsem tvořil i v minulých letech, ale teprve letos jsem je propagoval od začátku a krásně (tedy na mé poměry a historickou zkušenost) se to šířilo. Úžasné mi na tom přijde, že o tom, že se někdo zúčastní, se dozví i jeho kamarádi. Kdybych nechal informaci jenom na našem webu, tak by akci sdílelo minimum lidí, takhle se to samo šířilo o kousek dál.
Další propagace
Závod skončil, nahrál jsem výsledky na web (a odkázal ze stránky události) a přemýšlel co s fotkami. Měl jsem tři možnosti:
- dát je na stránky
- hodit je na Picasu (kde mám všechny fotky)
- nahrát je na Facebook
Dát je na stránky by měla být samozřejmost, ale v našem případě je to celkem dost práce (vzhledem k tomu, jak špatně to mám udělané). Takže jsem je dal na Picasu, udělal odkaz ze stránek a vložil odkaz na stránku události na FB.
A pak jsem zapřemýšlel. A poté co jsem dopřemýšlel, tak jsem fotky nahrál také na Facebook.
Proč?
Protože lidé rádi komentují, sdílí a tagují. A protože tohle všechno jde na Facebooku jednoduše dělat, kdežto u fotek na Picase by se (možná) sdílelo celé album, ale jednotlivé fotky by se nešířily.
Takže mě v dalších dnech na FB čekala lavina informací o sdílení fotek, jejich okomentování, žádosti o schválení označení lidí a likeování. Zkrátka a prostě fotky se šířily přesně tak, jak jsem měl v plánu, přesně tak, jak by se v žádném z těch ostatních případů nešířily.
Je to dobře?
Jasně, zasahuje nám to do soukromí, ví o nás všechno, …. Ale pomáhá to k tomu, aby se o věci, kterou děláme nebo jsme udělali dozvěděli další.
A o to v tomto případě jde.