Naše další krátká dovolená v letošní zimě, při které jsme si vyzkoušeli krásy našich hor (pokud se tedy Moraváci neurazí, že já, Pražák, je považuji také za své).
Jana má oblibu v českých filmech a S tebou mě baví svět patří mezi jejich špičku. Takže proč jednou nezkusit podobnou expedici jako absolvovali oni. Tedy né tak úplně, cestu vlakem (s několika přestupy a ve finále autobusem) jsme vzdali a raději vyrazili autem.
Ubytování jsme nalezli snadno – přímo na vrcholu a na konci vleků střediska Pustevny. Poskytla nám ho nová Koliba Valaška, která poskytla krásný pokojík, výborné jídlo, kterého bylo víc než dost, rodinnou atmosféru (ráno ani večer tam kromě nás a několika dalších hostů nikdo nebyl) a skvělé místo pro prozkoumávání okolí.
První den jsme strávili relaxací a pozorováním okolí z okna – nebylo vidět skoro nic, foukal vítr a i zpoza okna se zdálo víc než zima.
Další den byl ve znamení lyžování na zdejších sjezdovkách. Dle mapky nás mělo čekat hned 7 sjezdovek v celkové délce přes 3 kilometry. Takovému počtu a délce jsme už trochu ze zahraničí odvykli, ale dali jsme se do toho. Nakonec jsme se dopočítali tří až čtyř sjezdovek, podle toho jak jsme chtěli počítat. První a nejbližší, byla obsluhována dvěmi vleky a dle mapky se jednalo o dvě sjezdovky, vzájemně na sebe navazující. Další byla černá, neupravovaná a tu si Jana dopřála na konci dne – normálně se černým vyhýbá, ale tady na ni schválně sjela a porvala se s ní dobře. Pak sjezdovka nazývaná Velká, která má také dva vleky a tak se hned počítá za dvě. A konečně Knížecí cesta, která vede z vrcholu do údolí, měří 5km (takže jsem ji nepočítal do celkového počtu kilometrů) a jedná se o normální cestu (tedy v létě, v zimě se po ní autem jezdí špatně).
Zajezdili jsme si skvěle, zavzpomínali na staré vystřelovací pomy a měli štěstí, že jsme na všech vlecích najížděli přímo na lano – nebyly sebemenší fronty. Zkrátka a prostě i na několika sjezdovkách se dá pořádně odrovnat.
A je tu víkend, sjezdovky se zaplnily a tak jsme to raději ani neriskovali a vyrazili na běžky. Běžeckých stop je v okolí dost a jsou pěkně upravované, takže jsme si v sobotu i neděli krásně zaběhali, podívali se na Radegast (nějak jsme si oba tu sochu pamatovali výrazně větší) a Radhošť (kaplička nebyla skoro vidět). Co mě překvapilo bylo množství pěších turistů – tolik jsem jich v zimě snad neviděl, spousta lidí se vyrazila po hřebenech jen tak projít. Mimochodem věděli jste, že z místních jeskyní byl přivezen první základní kámen pro Národní divadlo?
Čas odjezdu a největší starost personálu z naší koliby, zda nastartujeme. Auto po 4 dnech vytrvalého foukání a trochy sněžení vypadalo opravdu skvěle, krásně pokryté nafoukanými jehlami sněhu (asi tak 5cm na délku). Schválně jestli uhádnete, zda jsou nafoukané proti větru či po větru.
Nastartovali jsme, vyjeli kousek do kopečka, nakoupili frgály a hurá domů. S sebou jsme si odváželi vzpomínku na ohromné porce jídla, příjemné lidi, zamčené záchody, které jsou dostupné hostům nebo se za ně platí, krátké sjezdovky, staré vleky a hezky upravené běžecké tratě.
Celkový dojem naštěstí pozitivní, možná mu pomohlo nelyžování o víkendu a horší počasí, díky čemuž jsme neměli vůbec žádné fronty a zajezdili si opravdu skvěle.
Shrnuto podtrženo
- dojezdová vzdálenost v podstatě přesně 4 hodiny
- permice 400Kč/den
- ubytování 1 400Kč/den (naštěstí včetně všech tax)
- několik krátkých sjezdovek příčně sklopených všemi směry
- pěkné běžecké trasy
- zamčené záchody