Dva týdny na horách

Nebojte, nerozhodl jsem se provokovat tím, jak jsme strávili dva úžasné týdny na horách (poté co jsme si 8 měsíců užívali v Austrálii :-)), ale spíš se podělit o některé poznatky ze strávení tolika času na horách. Původně jsme chtěli na hory zmizet na celou zimu a pořádně si ji užít (ostatně všichni slibovali, že letos by ta zima měla být opravdu super), ale nakonec jsme to přehodnotili a rozhodli se pouze pro dva týdny v kuse. Schválně, jak se to liší od týdne jednoho.

Přípravy jsme začali brzy, asi tři dny před plánovaným odjezdem. Hledali jsme nějaké velké středisko, které má hodně sjezdovek, abychom celé dva týdny nejezdili pořád na těch samých. Osobně si pro hledání středisek nemohu vynachválit server Tiscover, kde jsou snad všechna zimní střediska s podrobnostmi a navíc nyní to umí ukázat i na mapě, takže se člověk rychle zorientuje. Nevýhoda je jediná, na mapě zobrazuje jenom 20 středisek najednou a nějak jsem nepřišel na to, jak v nich rozumně vyhledávat podle nějakých parametrů. U každého střediska nabízejí ubytování, ale tuhle možnost jsme nakonec nevyužili.

Rozhodli jsme se ve finále pro středisko SkiWelt, které slibovalo 250km sjezdovek přes několik údolí, 100% záruku sněhu a pěkné počasí. Kolem střediska je několik dalších regionů, ve kterých se dá najít ubytování v rozumné dojezdové vzdálenosti. Jedno z nich je Hohe Salve, kam jsme napsali email na informace, že hledáme ubytování a druhý den jsme měli seznam volných apartmánů včetně cen a spojení. Vybrali jsme jeden z nich, který nevypadal špatně, napsali a večer už věděli, že pro nás mají místo. Všechno zařízeno, jdeme balit.

Odjezd v sobotu byl naprosto v pohodě a fakt, že jsme součást Schengenu se projevil projetím hranic bez zastávky. Co se týče dříve „povinné“ zastávky u pumpy v Rozvadově, což bylo poslední místo pro natankování za „levno“ a pro vytažení pasu, pečlivě zabaleného mezi všemi věcmi, tak ani ta už není nezbytná. Pas odpadl a mám pocit, že i čerpání benzínu může skončit. V Německu na dálnicích jsme si cen nestihli všimnout, ale v Rakousku (které mělo benzín vždycky dražší) stojí litr superu okolo 1,2€, pronásobeno aktuálním kurzem vychází cena o kousek rozumnější než v Čechách. To posilování koruny má v některých směrech docela výhodu.

Do apartmánu jsme dojeli v pohodě, bloudili jsme až při jeho finálním hledání. A něco takového jsme nečekali ani na základě jejich webových stránek. Apartmán je sice na farmě, ale tzv. „vůně domova“ se nekonala. Rozloha apartmánu je snad 50 čtverečních metrů a je za babku. Doslova a do písmene, ve srovnání s dalšími, které jsme našli, je o 20% levnější. Majitelé moc příjemní, na úvod jsme dostali schanps a koláč, takže můžeme jen doporučit. Jak jsme se dozvěděli po návratu domů, tak nejsme sami, komu se tu líbilo a svět je opravdu malý – Martinův taťka na penzion dostal doporučení od své kolegyně několik dnů po našem návratu. Na sjezdovky je to okolo 20km, což je super vzdálenost. Ani moc daleko, ani moc blízko, aby člověka štvalo, že musí sedat do auta. Navíc se dá pohodlně dojet i do Kitzbühlu, to kdyby člověka omrzelo těch 250km sjezdovek, a chtěl si přidat nějaké další (to se dá v rámci speciálního skipasu).

Dopředu nám bylo jasné, že 14 dní v kuse lyžovat nedokážeme, takže jsme zakoupili permici na 10 dnů ze 14 (která je o fous dražší než 10 denní) a jali se oddávat lyžařským radovánkám. Letošní zima nám tedy zatím jako extra tuhá nepřišla, podmínky byly typicky jarní, ranní tvrdá krusta, odpolední změklý sníh a ledovky. Naštěstí nám do toho 2x nasněžilo trochu prašanu, který ovšem nejpozději do 2 dnů odtekl díky neuvěřitelnému teplu.

Na volné dny jsme si našli nějakou odpočinkovou zábavu (mimochodem region Hohe Salve má skvěle připravené katalogy s akcemi pro volný čas), dvě odpoledne strávili ve skvělých saunách v relaxačním centru Wawe. Je tam neuvěřitelné množství saun různých teplot a do toho ještě organizují speciální sauny, které jsou kombinované s potíráním mořskou solí nebo medem. Opravdu super zážitek, vždycky jsme se vrátili totálně uvolnění a zrelaxovaní.

Další akce byla výlet do křišťálového světa Swarowski, které je otevřeno už víc jak 10 let a někdy minulý rok o něm psali i v časopise Koktejl. Areál určitě zajímavý, ale pocity a dojmy se v nás mísí. Celé je to rozděleno na několik expozic, z nichž některé jsou opravdu hezké a některé prostě zvláštní. Co nás ale překvapilo (negativně), že se tam člověk vlastně nedozvěděl nic o tom, jak se křišťály vyrábí a jak se zpracovávají. To tam prostě chybělo, takže to byla výstavka věcí, na kterých byly použité křišťály.  

Konečně jsme se letos dostali také k vyzkoušení sáňkařské dráhy. Zajezdit si na sáňkách jsme chtěli už několik let, ale až letos na to byl čas. Vážení, výborná zábava. Kdyby mě teď tak nebolel zadek, tak bych přemýšlel, že na hory budu jezdit kvůli sáňkování a nikoliv kvůli lyžování. Dráha byla 3,5km dlouhá, jezdilo to neuvěřitelně rychle a vůbec jsme si to užili. Jedno doporučení pro odvážné – ve dvou na jedněch sáňkách to jezdí ještě rychleji, a když jste šikovní, tak zatáčky se dají smykem a pokud je váš řidič šikovný, tak to jezdíte po straně koryta jak na bobové dráze (jenom pozor ono to totiž ve skutečnosti koryto nebývá).

Když to shrnu kolem a kolem, dva týdny na horách je super nápad. Lyžování bude mít člověk ve finále plné zuby (to se mi snad ještě nestalo), takže je nutné to proložit něčím dalším, což je kouzelné. Člověk má konečně čas na věci, které na těch horách chtěl vždycky vyzkoušet, ale ke kterým se kvůli lyžování nedostal. My jsme ani teď nestihli vytáhnout běžky, které jsme s sebou táhli, ani si najmout učitele lyžování (i když to jsme odpískali spíš díky kvalitě sněhu, nějak se nám v těch podmínkách nechtělo trápit s učením, na které bychom raději měli super sníh a zkoušeli věci, které se dají dělat v tom prašanu nejlépe; a běžkovat po blátě se nám taky nechtělo).

Závěr je prostý – hory na dva týdny doporučujeme!