Pokud jste dávali uplynulý rok pozor, tak jste si určitě všimli minirozhovorů „Do desíti“ s různými lidmi. Celé to vzniklo hrozně jednoduše -René Zahradník odcházel z IBM a já si řekl, že by bylo krásné s ním udělat rozhovor na rozloučenou. A pak mě napadlo to trochu zvětšit, oslovit všechny business partnery, vyzpovídat někoho od nich a nechat si doporučit někoho od zákazníka a takhle dál a dál – každý týden jeden rozhovor po dobu jednoho roku. To se nakonec nepovedlo – skončil jsem u čísla 34. I to je hezké.
Sehnat seznam všech business partnerů se ukázalo jako oříšek – jeden seznam je na světNotes.cz, další na IBM a pak jsem u IBM našel ještě jeden. Bystřejší z vás už pochopili, že ty seznamy se moc nepřekrývají, nejsou zdaleka kompletní a občas tam jsou firmy, které s Lotus mají společného možná tak touhu majitele po autech této značky.
No nic, trochu jsem to prosel, doplnil partnery, na které jsem si vzpomněl a jal se je, hezky od konce, obesílat, zda by měli zájem se zúčastnit. A tady to začíná být zajímavé – někteří odpověděli okamžitě, někteří druhý den (a hrozně se omlouvali, že odpovídají tak pozdě), některým jsem se třikrát připomněl a stejně nic, jeden se zeptal k čemu to je, jeden zavolal aby se zeptal k čemu to je a jeden účast odmítl. Celkem dobré skóre.
S každým jsme vybrali člověka, vymysleli otázky, na které by mohl znát odpovědi a čekal jsem – někdy hodinu, někdy den, někdy rok a někdy jsem se nedočkal – ty mě mrzí nejvíc, ani ne tak kvůli zbytečné práci s vymýšlením otázek, ale spíš protože mohlo být zajímavé znát odpovědi zrovna těchto lidí.
A pak jsme začali zkoušet zákazníky – spousta se jich bálo a odřeklo, asi u nás pořád ještě není normální veřejně odpovídat na nezáludné otázky. Anonymní rozhovor byl ve finále naštěstí jenom jeden.
Na závěr by to chtělo nějaký souhrn – co měly všechny rozhovory podobného?
- většina si dala záležet – stručných odpovědí bylo minimum 🙂
- málokdo se žene do upgradu na verzi 8, přestože se obecně líbí (asi i proto, že uživatelské rozhraní předchozích verzí moc nenadchne)
- za skvělou funkcionalitu je obecně považovaná replikace, dlouho nic a následuje silná bezpečnost
- bezpečnost je současně tou věcí, kterou většina lidí neřeší – většinou nefiguruje mezi požadavky, všichni ji asi automaticky očekávají (což je špatně :-))
- dále lidi moc neřeší školení (což se obecně ví, ale škrtá se to hrozně snadno a důsledky vlastně nejsou vidět)
- většina vývoje i v dnešní době je pro plného klienta – což asi zpomaluje migraci na novější verzi, díky jejím vyšším nárokům a současně se to nikomu nechce přepisovat (což se nedivím), aby to zmigroval do webu a nestaral se o klienty
- nejčastější oblasti řešení – sdílení informací, kalendářů, podchycení procesů ve firmách, CRM, integrace s dalšími provozovanými systémy
- a konečně produkty, o kterých se také uvažuje – Lotus Quickr a Lotus Sametime
Když se to takhle prosije, tak toho vlastně moc nezbylo. Ale to neva, zkusit se musí všechno. A co vám – líbily se rozhovory, mělo to smysl?
Bylo to zajímavé, nějaký smysl to asi mělo. Ale možná by to mohlo být ještě zajímavější, kdyby se z toho dalo poznat, kolik lidí/firem je vlastně spokojeno či nespokojeno s business partnery jako dodavateli, se službami IBM, s cenovou politikou IBM, atd. A kolik lidí je asi těch neznámých, které nikdo z IBM nebo od partnerů prakticky nezná? Možná, že je tady pár (či spousta?) lidí, kteří pracují s LN na poněkud jiné (třeba nadnárodní) úrovni a s místními lidmi od IBM či od BP se prakticky nestýkají, když k tomu není celkem žádný rozumný důvod.