Pátek 12. 10. začal ubrečeně. Probudili jsme se jako standardně dle budíku v 7:30 a zjistili, že venku pěkně prší. Nemuseli jsme se ani koukat ven abychom zjistili, jak to tam vypadá, stačilo zaposlouchat se do bubnování dešťových kapek do našeho vaníku. Průtrž byla taková, že by ani psa nevyhnali, takže jsme zavřeli oči a upadli do blaženého spánku. No co, konečně si zase jednou přispíme. Po nějaké době jsme se zase probudili a zjsitili, že déšť pomalu přestává, takže hurá vstávat. Následovala ranní sprcha a zušlechtění do lidské podoby, snídaně, zabalení auta a hurá do Melbourne. Počasí se cestou střídavě mění, takže jsme zvědaví co nás nakonec za 50km čeká v Melbourne.
Městem se prokličkováváme díky navigaci bez problémů až k Melbourne museum, kde zajíždíme do podzemních garáží a parkujeme. Skoro všude ve městě je placené parkování a tohle, jak později zjišťujeme, je se svými 10AUD za celý den snad to nejlevnější a přitom v centru. Muzeum je taková moderní skleněná budova a v stejném komplexu je umístěn i IMAX.
Hned naproti muzeu jako kontrast k modernosti stojí jediná výstavní hala na světě z 19. století – Royal Exhibition Building. Obcházíme ji kolem dokola a děláme pár fotek budovy, fontány a zahrad Carlton gardens.
Přes zahrady pokračujeme směr město, konkrétně k Parlamentu, kde by ze stanice Parliament Station měla jezdit bezplatná City Circle Tram, což není nic jiného než jeden vagónek staré tramvaje, který jezdí kolem dokola města.
Stanici jsme šťastně našli a dočetli se, že tramvaj jezdí každých 12 minut. Takže čekáme, čekáme, mezitím fotíme Parlament, který je hned přes ulici a je to první federální parlamant v zemi. Parlament federace zde sídlil předtím, než se rozhodli vybudovat parlament v Canbeře – na půl cesty mezi Melbourne a Sydney – můžete si tipnout proč.
Tramvaj nakonec přijíždí, sice z druhé strany, ale to je nám jedno, stejně chceme dělat kolečko (tedy spíše obdélník), takže šťastně nasedáme a fičíme. Z reproduktoru se na nás hrnou informace, na které straně je jaká významná budova a do tramvaje se zase pro změnu hrnou davy lidí. Jak přibývá lidí, tak přibývá hluku a chaosu, takže některé informace z reproduktoru fakt nechytáme. Celé kolečko trvá asi hodinku a my tedy kolem půl druhé vystupujeme opět na Parliament Station. Už jsme pěkně hladoví, takže si to mašírujeme do China Townu, který je hned za rohem, na něco dobrého k snědku. Jak tak koukáme, co kde mají, tak chlápek, který právě vychází z thajské restaurace, kde okukujeme jídelní lístek, restauraci doporučuje. Dáváme na jeho radu a jdeme dovnitř. Vybíráme si jídlo a protože máme hlad jak vlci, tak si dáváme jako překdrm tři závitky. Janě se zdá, že jim to nějak dlouho trvá, ale čekání stálo za to, jídlo je výborné.
Přemýšlíme, co dál a protože se na chvíli vyjasnilo, tak vyrážíme do města. Po hlavní třídě Swanston St. dojdeme až na Federation Square, kde jdeme do informací zjistit jestli mají ještě nějaké jiné brožurky než máme, a jestli nenabízejí něco zajímavého. Nic nového jsme nezjistili, takže chceme pokračovat dál, ale mezitím se venku spustil hrozný liják. Chvíli čekáme, ale moc to nepřestává, takže nasazujeme kapuce a vyrážíme směr chaloupka kapitána Cooka – Cook’s Cottage ve Fitzroy Gardens. Ještě předtím procházíme Trasury Gardens, kde se zastavujeme v Conservatoriu a fotíme nádherné kytky, co tu mají.
Pak už hurá k chaloupce, kde nás trochu překvapuje, že chtějí vstupné a velikost chaloupky – je opravdu pidi pidi. Navíc zjišťujeme, že se po Cookovi jen jmenuje a že v pidipidi zahrádce je jeho socha, ale jinak s Cookem nemá nic společhého jen to, že ukazuje, jak se žilo v době, kdy objevoval Austrálii. Obejdeme chalouku dokola, vyfotíme ji a pokračujeme zahradami kamsi dál. Cestou se Jana rozhodla mě atakovat šiškami. ale naštěstí jsem přežil.
Vylézáme ze zahrad neznámo kde, u kostela neznámo jakého. Naštěstí se nakonec zorientujeme a vydáme se směrem k parlamentu. Jana si ho chce jít prohlídnout, takže se jdeme kouknout kdy jsou prohlídky. Přicházíme tam v půl páté a sdělují nám, že už mají zavřeno, že poslední prohlídka byla od 15:45, to jsme tak nějak očekávali, ale co jsme nečekali bylo to, že prohlídky jsou jen ve všední den, takže zítra máme smůlu. No jo, co se dá dělat, budeme si muset vystačit s těmi dvěma, co jsme viděli v Canbeře. Po pravdě řečeno Jana je víc než smutná, dalo by se říci, že pěkně naštvaná, takže se mnou následující hodinu nemluví a vleče se asi půl kilometru za mnou.
Vydáváme se směr State Library of Victoria, kde jak doufáme se nám podaří dostat se zdarma na internet stejně jako v Canbeře a konečně zveřejnit nějaké to povídání z našeho cestování. Nedaří se. Za prvé, za necelou hodinku se zavírá a navíc po nás za přístup na internet chtějí registraci do knihovny, což nám přijde zbytečné a navíc zdlouhavé (navíc když to bude 15minut trvat, než bude registrace aktivní).
Zbývá nám ještě asi hodinka a půl, kdy bude světlo, takže vyrážíme na okružní obhlídku města, tentokráte po svých vlastních. No popravdě je to okružní úprk, Jana se totiž chopila průvodce a má dojem, že je zase ve Vídni (to asi kvůli té tramvaji jezdící kolem dokola města), takže chvílemi skoro běžíme. Začínáme hned kousek vedle knihovny, kde je RMIT – Royal Melbourne Institute of Technology. Areál univerzity je neuvěřitelně obrovský a fasáda budovy v hlavní ulici je víc než moderní a barevná jak paleta.
Další zastávku děláme u městských lázní, kde jsou teď plavecké bazémy, fitness a další sportovní vyžití. Hned naproti přes ulici je budova v níž je horolezecká stěna přes několik pater budovy a povrch stěny vypadá jako skutečný kámen. Fakt úžasná podívaná. Pokračujeme po Swanston St., po které už jsme dneska šli dál kolem nákupní střediska Melbourne Central, divadla Regent, radnice, katedrály Svatého Pavla k železničnímu nádraží Flinders Street Station.
Projdeme přes Federation Square k řece Yarra, dolů po schodech a podél řeky směr kolem dalších významných míst (Crown Entertainment Centre, Maritime Museum, Akvárium atd.) až do doků. Už se setmělo, takže to obracíme a přes město míříme zpět. Po hodině dorážíme k autu celí ucaprtaní. Pro dnešek toho bylo fakt už dost. Vyrážíme směr kempík (asi 25km vzdálený) a cestou se ještě zastavujeme v Colesu na nákup. Do kempu přijíždíme v půl desáté a kupodivu v kanceláři už nikdo není. Mají tady ceduli, že zvonit se může jen do devíti, tak chvíli přemýšlíme a nakonec se rozhodujeme zazvonit. Z krajní chaloupky vylezla nějaká paní a prohlásila, že už mají zavřeno a zase zalezla. No co se dá dělat. Parkujeme na parkovišti, které je hned vedle kempu, bereme ručníky a plížíme se do kempu najít sprchy. Po chvilce najdeme, ale jen ženské a nikdo tam není, takže se tam vpašujeme oba. Příjemně se vycachtáme a následuje plížení se ven z kempu. Všechno proběhne hladce, takže si dáváme malou věčeři a hurá do hajan. Nabíráme další skluz ve psaní deníku, ale komu by se chtělo něco psát v půl jedenácté večer. Tak snad zítra.
Najeto kilometrů dnes: 105
Najeto kilometrů od počátku cesty: 1 903