Den 59 – Soul

Pondělkem 3. 12. nám začíná poslední týden naší cesty. Ráno tedy vstáváme relativně včas, vaříme čaj (koupili jsme první krabičku, která nám padla do ruky a je to snad z nějakého obilí, smrdí to hrozivě ale chutná relativně dobře a navíc Jana prohlašuje, že je to určitě hrozně zdravé) a míříme do pekárny nakoupit něco k snídani. Zavádíme si tu tedy dvě takové Soulové tradice – ráno začínáme naši cestu snídaní v blízkých pekárnách a pochutnáváme si na čerstvém pečivu a odpoledne zakončujeme v kavárně na kafíčku.

Po snídani už vzhůru do prvního z několika místních paláců, paláce – Changdeokgung PalaceUkaž na mapě. Kupujeme si za směšný peníz vstupenku a vstupujeme do areálu paláce. Jdeme si vyzvednout mapičku a přemýšlíme jestli se nezúčastnit nějaké tůry s průvodcem. Jak tak přemýšlíme, tak na nás začne mluvit nějaká paní, která nám anglicky vysvětluje, kde je dobré začít a jak pokračovat. Podle všeho je to průvodkyně a my usuzujeme, že si palác raději prohlídneme sami, protože jí moc nerozumíme.

Obhlídneme tedy budovy a zahradu a přes most přes silnici se přesuneme do dalšího paláce, do Jongmyo. Na mapě je tenhle palác označen jako svatyně a dozvídáme se tady něco o pohřbívání, pohřbívacích rituálech a dokonce se tu můžeme jít podívat i do jedné z budov, kam sice musíme bez bot, ale to vůbec nevadí, protože je tam krásně teploučko (zato ty studené boty, co jsme museli nechat venku pak stojí za to).

Později zjišťujeme, že všechny ty paláce jsou si dost podobné – mají spousty budov, kde každá měla zvláštní využití a byla určena pro různé členy královské rodiny. Všechny budovy jsou krásně zdobené a k našemu překvapení mají podlahové vytápění. Zpočátku tedy vůbec nemáme poněntí, že něco takového mají, ale jak jsme při prohlídce čím dál tím zmrzlejší, tak nás začíná napadat jak si tu asi topili. Trochu se po tom pídíme a nakonec na to i přijdeme. Připadá nám to geniální, že tu podlahové topení má takovou dlouhou historii (v hostelu je také a večer je to prostě super, mít teplo od nohou).  

Soul - paláce

Poté co jsme se úspěšně vymotali z nádherných zahrad u paláce (když jsou rozkvetlé tak to musí být ještě hezčí) tak nás čeká druhý cíl naší cesty – najít banku s rozumným kurzem. Pár bank obcházíme a v každé se ptáme na kurz. Všude jsou úslužní a většinou nemluví moc anglicky. Takže jakkoliv se ve většině z nich několikrát ujišťujeme kterým směrem ten kurz je, tak přibližně v polovině z nich dostáváme ten opačný. Ve finále je totiž podle jeho výše dost jasné, který z nich to je, jednotlivé banky se liší o pár drobných a snad všechny kurzy jsou ještě o kousek lepší než kurz na letišti, který byl prostě ten nejlepší. Ve finále měníme dostatek peněz na hostel, vstupné i jídlo a vyrážíme vstříc úkolu číslo tři – najít si něco dobrého k snědku.

Náš cíl je jasný, chceme ochutnat maximum toho jídla, které se prodává ve stáncích na ulicích a vypadá trochu jedle. Bohužel všechno jídlo zmizelo, jak nám dneska dochází tak včera byla neděle, všude slavili a prodávali a tak i stánků s jídlem byla spousta. Dneska tu není skoro nic. Nakonec nacházíme nějaké opékané párečky, kupujeme si špejli, ukusujeme a razíme dál. Začíná se na nás usmívat štěstí, protože sotva dojíme párečky, tak už jsme u stánku, kde smaží nějaké plněné placky. Kupujeme si jednu a když zjišťujeme, že jsou na sladko, plněné rozpuštěným cukrem se skořicí a že jsou moc dobré, tak se hned vracíme a kupujeme si ještě jednu. Nastává první problém – snad nikde tady nemají odpadkové koše a je nám nějak proti srsti odhazovat špejle a ubrousky jen tak na ulici, takže to s sebou poctivě neseme, dokud někde v koutě neobjevíme pytel s odpadky a k tomu to přidáme. Do konce pobytu jsme tenhle problém nějak nevyřešili.

Vypravujeme se navštívit tradiční korejskou vesnicí NamsangolUkaž na mapě, kam jsme včera jenom nakoukli. Je tady spousta různých budov a všude jsou popisky, které vysvětlují jak se v těch vesnicích bydlelo. Před budovami jsou na zemi značky, odkud se dají vyfotit ty nejlepší záběry. To jsem zatím nikde neviděl, takže si to hned zkouším a popravdě jsem byl spokojenější se záběrem o kousek vedle.

Soul - foťte odtud

Kromě budov je tady taky kapsule budoucnosti, ve které je uložená zpráva pro příští generace. Tato zpráva spolu s vesnicí by měly příštím generacím přinést svědectví o tom, jak se tu žilo v minulosti.

Hned vedle korejské vesnice je Korejský dům, což, jak jsme pochopili, je hlavně restaurace, a pak je tady také možné se zúčasnit kurzu korejské kuchyně a koupit drahé suvenýry. Tak to nás ani jedno neláká a rozhodujeme se pomalu pro návrat domů. Cestou zastávka na kávu, tentokráte v Hollys Caffee, kde objevujeme internet zdarma (ohromná úleva proti všem Starbucksům, McDonaldům, KFC a dalším, kde je to placené) a tak se připojujeme, kontrolujeme emaily a čteme novinky z Prahy, abychom nebyli za pár dní až v takovém šoku.

V hostelu konečně platíme za naše ubytování, což nám odčerpává několik set tisíc těch jejich peněz. Naštěstí po přepočtu to až tak hrozné není. A pak už na nás čeká večeře a další filmy na počítači – Die Hard 4.0Fracture a spánek.

Napsat komentář