Den 58 – Soul

V neděli 2. 12. se probouzíme na (pro nás) novém kontinentu. V Asii jsme se totiž ještě nikdy neprobouzeli. Probuzení je to poklidné, neboť budík jsme si natáhli až na desátou a tou dobou jsme již probuzení. Takže v deset se dostáváme z postele a shodujeme se, že hostel předčil naše očekávání. Když jsme ho rezervovali tak na některých serverech ho zrovna nechválili, slibovali špínu, šváby a další radosti, ale nic z toho se nekoná. Je tu čisto, teplo a příjemně. Jsme rádi, protože to znamená, že tu zůstaneme a nemusíme se s bágly trmácet někam jinam. Takže si tu prodlužujeme pobyt až do odletu a vyptáváme se, kde najít směnárnu, abychom jim mohli ubytko zaplatit těmi jejich penězi, když neberou karty. Vypadá to ale na problém. Je totiž neděle, takže banky mají zavřeno. Recepční testuje internet a nakonec nějakou směnárnu nachází. Zkoušíme zjistit, kam stojí zato v Soulu vyrazit, ale vypadá to na další problém, tentokráte na jazykovou bariéru. Recepční je totiž místní dívčina a podle všeho něco anglicky umí, ale stejně nám vzájemná komunikace nějak vázne. Máme ale štěstí, protože tu sedí klučina, jak později zjišťujeme, tak je to Němec, který se učí korejsky a už je v Soulu poněkolikáté. Ten nám vysvětluje, kde co je a na mapičkách, které jsme si tu nafasovali nám to i zakresluje. Dozvídáme se taky jak se dostat k té směnárně a tak vyrážíme vstříc velkoměstu a novým zkušenostem.

Mapičky, které jsme si v hostelu nafasovali nám ve finále moc nepomáhají a nám dělá relativně problém se zorientovat co je kde, na každé mapě je toho jenom kousek, liší se v měřítku a i v perpektivě, takže orientace ze začátku trochu drhne. První cíl cesty je ale jasný, je to nejbližší obchod s jídlem. Ten nacházíme bez problémů, neb jsme kolem něj včera večer šli. Kupujeme si nějaké sladké balené pečivo a ochucené mléko a zatímco se rozkoukáváme, kde to vlastně jsme, tak posnídáme. Po krátkém bloudění, tedy pokud se hodině dá říct krátké, se nám konečně podaří naladit správný směr a razíme směr Dongdaemun StadiumUkaž na mapě, kde by měla být ona funkční směnárna. Jak postupně zjišťujeme, tak mapy nejsou tam matoucí jak se původně zdálo, ale naopak jsou docela podrobné. U stadionu jsme za chvíli a díky tomu získáváme dojem, že centrum Soulu je dost malé. Až později zjišťujeme, že záleží na tom, co za centrum považujeme.

Město vypadá úžasně. Všude spousta lidí a stánků, ve kterých se prodává kde co, my okukujeme hlavně jídlo, ostatně nějaké bychom tu vyzkoušet chtěli. Zatím ale nic nekupujeme – první den jsme se rozhodli šetřit naše žaludku a stejně nemáme za co nakupovat. Začínáme postupně zjišťovat, že celé město je rozdělené do jakýchsi oblastí – v jedné se prodávají motorky (a nikde jinde je už pak nevidíme), v další zase domácí mazlíčci, koberce, papír a věci související s tiskem, šicí stroje a tak dále a tak dále. Přemýšlíme v čem se jednotlivé krámky mohou lišit, protože jsou jeden na druhém, všechny nabízejí podle nás to samé a ceny asi budou muset mít také stejné. Tak asi lidé nakupují podle toho kde je zrovna volněji nebo kde jim nabídnou větší slevu.

Směnárnu nakonec nacházíme (po dlouhém hledání a dotazu v turistických informacích naproti ní) obklopenou hroznem lidí, takže akorát okoukneme kurz a říkáme si, že snad nebude poslední. A tak razíme dál a postupně jich opravdu ještě pár objevíme, v několika se i zeptáme za kolik mění australské dolary, protože tento kurz vyvěšen nemají. A tak se dozvídáme, že ty australské zrovna nemění. Pokud tedy vyrazíte do Soulu tak si vemte eura, americké dolary nebo japonské jeny, ty mění úplně všude, další měny jenom v těch velkých směnárnách, které jsou součástmi bank (o víkendu zavřených). Nakonec se tedy rozhodujeme, že na nějakou výměnu peněz dneska pečeme a v hostelu se dohodneme, že zaplatíme až zítra. Den sem nebo tam je přeci jedno.

Celí ucaprtaní jsme obešli snad celé město, obkoukli kde jsou jaké atrakce (paláce, tradiční korejská vesnice, korejský dům atd.), abychom je další dny mohli poznat důkladněji. Končíme ve Starbucks na kafi, jednak abychom se ohřáli (přeci jenom skok z teplot blížících se 30 stupňům Celsia do teplot kolem nuly a pod ní je celkem šok), a také pro odpočinek našich uchozených nohou, které si prostě odvykly nosit těla celý den. Oddechneme si, vypijeme výbornou kávu a užíváme si vánoční atmosféry. Shodujeme se, že vánoční atmosféra se nám přeci jen vychutnává lépe, když jsme celí zmrzlí tady v Soulu než když jsme upocení a v šortkách v Sydney. Vyrážíme zpět do zimy a hurá do hostelu. Tam naštěstí není žádný problém s tím, že zaplatíme až zítra, takže si spokojeně dáme večeři, zalezeme do postele a koukáme na Mr. Brooks na počítači. A pak už hurá do hajan, jsme pořádně utahaní.

Napsat komentář