Den 56 – Sydney

Pátek 30. 11. je naším posledním celým dnem v Sydney. Hanka ovšem dneska odlétá, takže brzy ráno vstáváme společně s ní, abychom ji vyprovodili, pomohli s věcmi, ve kterých jsou stejně především naše suvenýry a zároveň i nanečisto vyzkoušeli cestu na letiště, která nás čeká zítra. Pokud se divíte, proč to máme takhle na etapy, tak Hance se bohužel nezadařilo zarezervovat si stejný let, jako je ten náš.

Statečně tedy ráno doklopýtáme na Bondi Junction na autobusovou zastávku a podle toho jak jsme uřícení začínají stoupat naše obavy, že Hanky zavazadla se určtiě nemůžou vejít do váhového limitu. Cesta autobusem trvá o něco déle než metrem, ale nemusí se přestupovat a my si alespoň prohlédneme místa, na která jsme se za celou dobu nedostali. Za necelou hodinku jsme na místě a po krátkém zorientování už stojíme ve frontě na odbavení. To probíhá v pohodě, batoh je těsně pod limit. Jdeme ještě obhlídnout místní obchůdky, utrácíme poslední Hančiny dolary a pak už je na čase se rozloučit.

Zatímco Hanka zmizela někam do nitra letiště, tak my si jdeme najít autobus a jedeme zpět na Bondi Junction. Tady si to namíříme rovnou do školy, a protože je zrovna čas přestávky, tak se těšíme, že si dáme kafe. Jsme však nemile překvapeni, protože kafe už nevaří náš oblíbený učitel Bert a jeho tlupa, ale úplně někdo jiný a navíc je tady hrozná fronta (asi jako vždycky). Vůbec v celé škole je nějak hrozně moc lidí, pomalu se není kam hnout. Dozvídáme se, že škola se rozrostla a dokonce už snad má i pobočku někde o kousek jinde, protože do jedné budovy už se všichni nevešli. Všichni učitelé se těší, až jim skončí právě finišující Cambridge kurzy, díky čemuž ubyde studentů a všichni si budou moci oddechnout.

Za chvilku přestávka končí a všichni studenti mizí do tříd a my máme klid a čas zasednout k počítači.  Musíme dostat na internet první díly našeho povídání, zarezervovat hostel v  Soulu a ještě pár dalších úkolů.

Protože je poslední pátek termu, tak je na programu graduace, takže se potkáváme o další pauze s většinou našich bývalých spolužáků, přičemž většině z nich už končí zaplacené kurzy a všichni se těší, až ze školy odejdou a konečně budou moci dělat něco zábavnějšího, cestovat, užívat si a případně jet domů. Vyměňujeme si ještě emailové adresy s několika dalšími lidmi, loučíme se a vyrážíme směr banka.

Rušíme náš účet, vyzvedáváme si ten „balík peněz“, který nám na účtu zbyl a loučíme se s naším oblíbeným bankéřem.

Skočíme si ještě koupit pizzu a vyrážíme domů. Cpeme se pizzou, čteme bulvár a nakonec se i pouštíme do balení. Díky věcem, které nám odtransportovala Hanka jsme na tom nakonec víc než dobře – odjíždíme s tím co jsme přijeli, tedy s dvěma velkými a dvěma malými batohy.

Míša se vrací z práce až v půl desáté a přeci jen nám to nějak nedá, takže kecáme a kecáme a nikomu se nějak nechce přestat. Asi se podvědomě všichni bráníme konci, který se však neodvratně blíží. Nakonec však přeci jen uléháme a doufáme, že se ráno probereme včas.

Leave a Reply