Ve čtvrtek 29. 11. se probouzíme opět na dalším „místě činu“ – v Sydney. Máme naplánovaný nabitý den, takže ráno příliš nelelkujeme a snažíme se všichni co nejrychleji vystřídat v jedné koupelně. Vzhledem k tomu, že je nás v tom bytě 6, tak je to makačka, ale naštěstí se vstává tak nějak na etapy a zvládáme to. Pak už hurá směr město, do míst, která známe a která myslíme, že stojí za to ukázat i Hance. A my si je alespoň oživíme.
Začínáme v Hydeparku, pokračujeme do mincovny, která je tentokráte otevřená neboť je všední den a ne víkend. Vnitřek je tedy i pro nás novou atrakcí, ve které toho ovšem moc k vidění není. Další zastávka je hned ve vedlejší budově – v parlamentu. V tom jsme také ještě nebyli, takže jsme zvědaví jak to v něm vypadá. Jeden demonstrant před branami, spousta kravaťáků za branami a ochranka u vchodu nás trochu zarazili, ale nakonec jsme se přeci jen odvážili a rozhodli se podívat se dovnitř. Pouští nás bez problémů, akorát batohy projíždí rentgenem a pak už se můžeme volně pohybovat po jednom patře. Až tolik tam toho k vidění není, parlament vypadá relativně malý, ale je to celkem sranda pohybovat se po chodbách spolu s poslanci. Na odchodu se zastavujeme na recepci a ptáme se, zda je možné se jít kouknout až do místnosti, kde zrovna zasedají. Prý je možné zúčastnit se projednávání „otázek na poslance“, které se konají odpoledne. Moc se na to netváříme, takže paní recepční rychle zjišťuje situaci a za chvíli nás už vede nenápadným bočním vchodem dovnitř, abychom se mohli kouknout jak to tam vypadá. Tak tam chvilku sedíme a koukáme jak tam asi 7 poslanců poslouchá jednoho hovořícího. Paní recepční nám zodpoví pár dotazů a pak nás ještě pošle do „červené“ části parlamentu. Na cestě zpět ze zasedání narážíme opět na ostražité strážné, kteří nás zase ženou k rentgenům, ale naše „průvodkyně“ jim to rychle vyvrací a jdeme přímo nakouknout do horní komory. Po prohlídce se všichni shodujeme, že budeme muset doma zjistit, jestli se podobné prohlídky pořádají i v českém parlamentu 🙂
Skrz zdejší nemocnici to bereme na Woolloomooloo molo a k Harry’s Café de Wheel
, kde je právě čas na oběd. Tedy alespoň pro nás už je čas. Jana musí Hance ukázat jak se jí hotdog i masový koláč, takže si oboje objednávají na půl a spokojeně hodují. Pohled je to k nezaplacení, tentokráte je to nějaké náročnější než minule, buď to plní trochu jinak nebo je toho víc, nebo jsme nějací nešikovnější. Každopádně je to mňamka.
Po vydatném posílení se vydáváme do botanické, respektive jí jenom procházíme až k Opeře, kde vcházíme dovnitř, obdivujeme ty krásné prostory připomínající nějaký válečný bunkr a zastavujeme se i na záchodcích. To je divná zmínka, nicméně zdejší umyvadla Martina uchvátila, jsou jenom jemně tvarovaná a jakoby přilepená ke stěně, takže člověk čeká, kdy mu bude téci na nohy.
Jana s Hankou absolvují povinné focení u Opery, což je trochu problém, protože zblízka se jim to moc nelíbí, je vidět jak špinavé to je. Nakonec nějaké záběry vymýšlíme, památka být prostě musí.
Dalším bodem naší cesty je Darling Harbour ke kterému to bereme po George Street. Povinná zastávka v Queens Victoria Building (QVB), abychom Hance ukázali luxusní obchody a současně Jana našla prodejnu macadamiových oříšků. Což bohužel nenachází, takže alespoň zastavuje u nejbližších turistických informací na ulici a ptá se, jestli je tu někde jejich specializovaná prodejna. Z rozhovoru vychází úplně zničená, po naší zkušenosti z Glen Innes zkouší slůvko „macadamia“ vyslovovat různými způsoby i jinak opsat co shání a asi na podesáté se jí opravdu podaří slečně vysvětlit co chce jenom proto, aby jí slečně odpověděla že to opravdu neví.
Cestou se ještě zastavujeme u Jirky v agentuře, kde na nás čeká spousta dopisů a také počítače, na kterých rychle kontrolujeme emaily a hledáme onu vzácnou prodejnu – přeci jenom je prý v QVB. Tak se vracíme, procházíme to odshoru dolů a zase zpět a Jana v beznaději zastavuje u informací přímo v budově, kde jí vysvětlují, že žádná speciálka tu není, ale doporučují nějaký jiný obchod. Ten se nám moc nelíbí, takže to balíme a vyrážíme naplánovaným směrem na Darling Harbour.
Procházíme se, povídáme Hance co vše tady mají a co jsme tu vše viděli a končíme v China Townu na večeři ve stejné restauraci v jaké jsme se loučili i s našimi spolužáky na konci školy. Výborně si napucneme břicha, a pak už hurá domů. Musíme Hanku zabalit, neboť už zítra ráno letí. Jana se toho chápe se vší vervou a chudák Hanka se nestačí divit, co všechno se do jejích zavazadel vejde. Naštěstí to nese statečně. Využití najde každičký prostor, takže například gumoví klokani se nejdříve strčí do ponožek, a pak hezky putují do Hančiných pohorek, atd. No a tak se nám nakonec podařilo dostat do Hančiných zavazadel nejen všechny naše suvenýry, ale i nějaké ty papíry ze školy. Jenom Hance už se tam nic nevešlo:-) No snad se zítra Hanka vejde do váhového limitu.