Den 39 – Bundaberg – Hervey Bay

Na úterý 13. 11. jsme si hned na dopoledne naplánovali moooc prima kultruní zážitek – prohlídku místní rumárny založené roku 1888, zvané Bundaberg Distilling Company. Prohlídky se tu konají každou hodinu počínaje devátou, takže jsme si i přes včerejší želví ponocování statečně nařídili budík na půl sedmou, abychom stihli hned tu první prohlídku. Ráno tedy bylo poněkud hektičtější a když už jsme se chystali k odjezdu, tak se Martin kouknul na brožurku, co tam ještě píšou a zjistil, že se překoukl a prohlídky začínají až v deset. Tak jsme tedy alespoň uklidili trochu v autě a nastudovali něco málo v průvodcích, a pak vyrazili směr rumárna.

Když jsme dojeli k rumárně, tak nás celkem překvapil její vzhled, takové plechové monstrum jenom obchod a recepce vypadá jako normální budovy. Nakoukli jsme do obchodu, kde mají neuvěřitelné množství suvenýrů se značkou Bundaberg a potom hurá na recepci kuopit si vstupenky, Vybrat si tady můžete ze tří tůr, my jsme zvolili tu prostřední zvanou stříbrná, která trvá hodinu a je s průvodcem. Dostali jsme na krk visačky a instrukce co všechno musíme umístit do bezpečnostních schránek – tak jen pro vaši představu: peněženky, drobné z kapes, hodinky, mobily, kamery, foťáky, cigarety, dětské hračky, batohy, futrály na brýle, zápisníky, propisky a světe div se i naslouchátka. Napadlo nás jestli pak těm, kteří museli odložit svá naslouchátka poskytli slevu, když nic neslyšeli. Prostě a jednoduše se musí odkládat vše, co má v sobě baterku, aby jim to tam nebouchlo, vše, co by mohlo lidem vypadnout z kapes a taky se tu nesmí chodit v jiných než pevných botech. Asi by pak ten rum nechutnal tak jak má, kdyby v něm vylouhovali nějakou tu žabku či sandál.

Bundaberg - Rumárna

Bezpečnostní schránky tu mají fakt sofistikované, člověku (Martinovi) oblepí ruku papírovým náramkem s čárovým kódem, který se musí přiložit pod snímač umístěný mezi bezpečnostními skřínkami. Pak se ozve cvaknutí a počítačový hlas vám oznámí, která skříňka byla právě otevřena. Tam nastrkáte věci, zacvaknete a hotovo.

V deset hodin se tu objevil náš průvodce ve srandovním kloboučku Bundaberg a přivedl si s sebou i dvě slečny v kšiltovkách Bundaberg. Po úvodní přednášce, co a jak, jako že musíme zastavovat před zavřenými vrátky v plotě a nesmíme se rozutíkávat a plot kolem dokola je pod napětím jsme konečně vyrazili. První zastávka byla u nádrží s melasou a už když jsme se sem blížili, tak to tu nehorázně smrdělo. Absolvovali jsme rychlý pohled na tísíce litrů melasy, nafasovali dřívka od zmrzliny a na ně proužek melasy. No fuj nic tak hnusnýho už jsme dlouho nejedli. Jak z tohohle může vzniknout něco pitelné, to je fakt záhada.

Další zastávka byla u destilačních tanků, kde jsme se mohli malým okýnkem podívat do dvou tanků a taky nám předvedli ve vzorových lahvích, jak to vypadá před a po destilaci a dali čuchnout. Vzhled jak voda, vůně jak líh. Pak jsme se přesunuli ke zracím sudům, kde nás pustili jen na na první metr, a měli jsme si ošahat sud a načichat aroma, které se tu uvolňuje. Jeden sud (prázdný) stojí nějaké neuvěřitelné množství peněž, plný stojí ještě neuvěřitelnější obnos. Sudů tu mají něco přes třista. Dřevo na sudy se pěstuje v Americe (kde si koupili vlastní kousek lesa, aby měli vždy zásobu dřeva), protože tady na to najsou vhodné podmínky, prý se z toho vždycky nakonec stane eukalypt, z čehož mají velkou radost koaly, ale už menší radost Bundaberg. Přitom zajímavé je, že ty sudy vydrží klidně 70 a více let, takže by člověk řekl, že se není moc o co bát.

Poslední zastávka byla ve stáčírně. Stáčecí linka byla z velké části automatizovaná, jen na jejím začátku stály dvě paní a otáčely lahve jedoucí po lince do správné polohy – logem Bundaberg vpřed. Vzhledem k tomu, že linku měli někde v úrovni ramen, tak musely mít fakt namakané ruce. No schválně si to zkuste dát ruce do výše ramen, jak dlouho to vydržíte. Do stáčírny jsme koukali z místnosti, kde byl bar se všemi výrobky Bundaberg. Kromě rumu s různým procentem alkoholu vyrábějí taky rum s kolou (ten se tu vyrábí už od roku 1942, kdy destilérka zjistila, že američtí vojáci popíjejí jejich rum s kolou a rychle zareagovala na vzniklou situaci), rum s limetkou a možná ještě něco dalšího a všechno to plní jak do lahví, tak do plechovek tak do kanystrů (odhadem tak 25 litrů).

Nafasovali jsme každý jeden lísteček a vyrazili ho do baru v obchodě vyměnit za drink. Martin si dal rum s limetkou, Hanka klasický rum a Jana rum, co by měl spíš připomínat whisky. Ve finále to bylo tak, že nám whisky připomínalo úplně všechno a k rumu to mělo fakt daleko, jak k tomu našemu, tak ke karibskému. Bodejť by taky ne, když tady tomu ani neříkají RUM, ale RAM. Jak se Martin dočetl u recepce na malé výstavce, tak jim sice někdy v minulosti nějaký český chemik pomohl zlepšit chuť jejich rumu, ale asi ne dostatečně.

Bundaberg - Martin má z ochutnávky také dost

Ve znaku má Bundaberg ledního medvěda. Fakt nám vrtalo hlavou, proč zrovna jeho. Prý měli všichni v minulosti rum spojený s tropy, a tak tady vymysleli spojení rum a led a zima, a pak hledali nějaké hrozivé zvíře do znaku a tučňák, což je v podstatě jediné zvíře, které v Austrálii z této oblasti mají, se jim nezdál dost hrozivý.

Bundaberg - opilé holky opřené o sloup

Je skoro poledne takže vyrážíme směr Hervey BayUkaž na mapě, odkud bychom se měli vypravit na Fraser Island – největší písečný ostrov na světě. Zastavujeme se v informačním centru na kraji městečka, kde nabíráme informační brožurky a dostáváme informace, co a jak a kde se ubytovat. Tip na ubytování je fakt prima Colonial Village YHA, kde nás to bude stát dohromady jen 18AUD a ještě dostaneme snídani zdarma. Nicméně my vyrážíme směrem k pláži hledat piknik areu, kde bychom si dali pozdní oběd a mohli v klidu projít všechny brožurky, co máme a vymyslet, jak vlastně ten náš výlet na Fraser Island zorganizujeme.

Po obědě u blátivé pláže a asi hodinové selekci brožurek se rozhodujeme, že to nejspíš riskneme a pojedeme na Fraser Island solo ve vypůjčeném autě. Nějak se nám nechce jet organizovaně s dalšími 37 lidmi v autobuse a ani s dalšími 5 lidmi v autě. Vybíráme dvě půjčovny, jedna má navíc i nejlevnější organizované výlety a vyrážíme do doporučeného hostelu, kde taky nabízejí levné organizované výlety a měli by nám poskytnout informace i o těch půjčovnách nebo nějakých dalších zajímavých nabídkách.

V hostelu jsme se nedozvěděli nic. co bychom nevěděli, jen to, že pojištění na auto většinou bývá kolem 40AUD na den, takže vyrážíme smět první půjčovna, Bay 4WD Hire. Chlapík je tu fakt super (hrozně nám připomíná našeho kamaráda Radka, který shodou okolností taky dělá do aut) a hned nám to všechno spočítá. Vidí, že váháme, tak nám dá pár minut na rozmyšlenou. Problém je jen v tom, že je už po páté a v pět zavírají. Chvilku rozmýšlíme a nakonec se rozhodujeme, že to bereme. Dáváme si nejvyšší pojištění, ale i tak když se autu něco stane, tak nás to bude stát 500AUD.

O nějaký ten dolar lehčí vyrážíme nakoupit nějaké zásoby na třídenní výlet a hurá do hostelu. K večeři máme hamburgery a dokonce nám zbyly i na zítra k obědu. Rozhodujeme se zabalit věci až ráno, takže nařizujeme budíka a jdeme spát.

Najeto kilometrů dnes: 160

Najeto kilometrů od počátku cesty: 13 665

Napsat komentář