Budíček v pátek 9. 11. byl už v půl sedmé. Umýt, snídaně, sbalit věci a hurá na cesty. Vše jsme již měli natrénované ze včerejška, takže jsme to zvládli v rekordním čase. V Cairnsu jsme ještě natankovali plnou nádrž, a pak už hurá na Townsville
. Navigace nám to naplánovala na 4,5 hodiny, takže celé dopoledne.
Počasí bylo zamračené a dokonce nám cestou někde i trochu sprchlo. Krajina je hodně zelená a kopcovitá a kolem silnice jsou většinu cesty buď lány cukrové třtiny nebo banánů. Banány se tady pěstují takové ty baňaté, mrňavé a všechny trsy plodů jsou poctivě zakryty nějakými pytli. Asi aby to ochránili před škůdci.
Cesta ubíhá celkem v pohodě, Jana s Martinem se střídají v řízení a v poledne děláme zastávku na piknikové aree asi 50 km před Townsvillem. Martin dělá výborné tousty, takže máme boule až za ušima (jako obvykle).
Do Townsvillu už je to jen kousek, akorát v něm trochu bloudíme, když hledáme informace. Nějak tady chybějí ukazatele, které zatím vždycky v každém městě byly. Nakonec pomohla navigace, ale zavedla nás přímo k pěší zóně, takže Martin zůstal v autě a Jana s Hankou vyběhly pro nějaké mapy a informační brožury. Na mapě jsme si našli Reef HQ Aquarium a vyrazili k němu. Zaparkovali jsme, zaplatili směšné parkovné a hurá za rybičkama. Na pokladně seděl moc prima pán, který nás původně identifikoval jako Němce, a když jsme mu řekli odkud jsme tak hned věděl, že Praha. Sám v Praze nikdy nebyl, ale věděl dokonce i že leží na řece. Dostali jsme na ruku razítko a mohli vyrazit.
Hned na začátku na nás čekala dvě shora otevřená akvária, která přímo lákala k tomu strkat tam ruce. No naštěstí jsme odolali. V jednom akváriu byly žraloci, hvězdice, perutýn, Nemo a spousta dalšího.
V druhém akváriu pak byla barramundi, platýz a další ryby, a celé to mělo napodobovat vody v mangrovníkových oblastech.
Další část akvária byla hlavně o životě na korálových útesech, takže tady bylo uprostřed obrovské akvárko, kolem kterého se chodilo dokola a bylo do něj vidět z několika míst. V akvárku prý je 150 druhů ryb, které se v oblasti korálových útesů vyskytují, což je ale ve skutečnosti jen zlomek z toho, co tam opravdu žije. Ukazovali jsme Hance, co všechno jsme viděli na tom našem potápěčském výletě a na cedulkách vedle akvária zjišťovali, jak se ty ryby vlastně jmenují (to nám u toho potápění nějak chybí – vidíme spoustu krásných ryb, ale vůbec netušíme co jsou zač).
Kolem dokola jsou další menší akvárka, kde kromě ryb, jsou taky žáby, krabi a další mořští tvorové. V horním patře je interaktivní prostor, tentokráte spíše hrací prostor pro děti, ale když už jsme tam zašli, tak jsme si taky něco vyzkoušeli.
Pak už jsme utíkali zpět ke vchodu, kde začínala přednáška a krmení ryb. Krmení začalo hned v prvních dvou akváriích a jak perutýn tak barramundi se s tím opravdu nepářou. Oba chňapli po krmení s takovou rychlostí a razancí, že to vypadalo, že si pochutnají i na prstu krmiče.
Další v řadě na krmení byly tropické rybky, pak hadi a stonefishe, murény, další druhy barramund a nakonec dostaly svačinu i rybky z korálových útesů. Žraloci se tentokrát bohužel nekrmili, tak jsme alespoň chvilku pozorovali jak se prohánějí v tom svém akváriu.
Z akvária jsme vyrazili do Museum of Tropical Queensland, které je hned ve vedlejší budově. Pokladní byla super, usoudila, že hodina a čtvrt, která zbývala do zavíračky je na projití muzea málo, takže nám na vstupenky napsala, že můžeme přijít ještě zítra. Jedna část muzea je věnovaná tropickému Queenslandu, tedy hlavně korálovému útesu, mangrovníkovým porostům a různé havěti obývající tyto oblasti.
Další část muzea je věnovaná lodi HMS Pandora, která ztroskotala na Velkém Bariérovém útesu, když se vracela z Bounty se zajatci ze vzpoury na lodi Bounty. Zajatci byli umístěni do dřevěné bedny na palubě lodi, do „Pandořiny skříňky“. Vrak lodi byl objeven někdy v osmdesátých letech a nějací nadšenci založili fond, který vynesl několik miliónů a k tomu přidali ještě nějaké miliony od vlády, a tak mohli zahájit svoje bádání týkající se vraku. Tomu se říká nadšení pro věc.
Z muzea jsme odcházeli jako poslední a ještě jsme se zastavili v informacích, které byly schované hned vedle. Tady jsme si nabrali nějaké informační brožurky a pokecali s příjemnou paní.
Jana ještě vymyslela, že bychom se mohli projet po nábřeží, kde na jeho konci by měl být nějaký kruhový bazén. Nábřeží tady mají fakt úžasné, celé zatravněné a hned na začátku jsou staré lázně s plaveckým bazénem, kousek dál je koupaliště s různými blbostmi na hraní a na konci je opravdu koupaliště Rock Pool, a to se slanou vodou. Vypadá to tu fakt hezky a podle počtu lidí i využívaně.
Když jsme u bazénu zaparkovali, tak Martinovi se zdálo, že zacouval moc směrem k dalšímu parkovacímu místu, tak donutil Janu s Hankou aby šly zatlačit a posunout auto dopředu, což sem jim ale nepovedlo. Nicméně se jim povedlo vzbudit pozornost dvou mladíků, kteří se hned hrnuli jim pomoci, z čehož se holky ale vykroutily.
Kromě koupališť je tu i normální pláž a koupání v oceánu. Zrovna tady byla skupinka děcek na prknech, kteří se vždycky shromáždili na pláži a na povel trenéra vyrazily do vody, na prknech dopádlovaly kousek do moře, tam se seřadily a zase dopádlovaly zpět. Takhle to dělali pořád dokola. Ví bůh, na co to vlastně trénovaly.
Shodli jsme se, že náladu na koupání moc nemáme, a tak jsme vyrazili směr kemp Bowling Green Bay camping area. Dojeli jsme tam během chvilky a ještě za světla, takže jsme v klidu obhlídli, kde jsou sprchy, plynové vařiče atd. Kromě nás tady byla ještě spousta malých klokanů a ptáků, co vypadaly jako naši krocani s pozadím tetřeva. Hanka konečně viděla svého prvního živého klokana.
Udělali jsme si večeři, postavili stan a vydali se do sprch. Zjistili jsme že je tu spousta další zvířeny, jako například ještěrky, žáby a spousty hmyzu. Hanka si zalezla do auta, Jana s Martinem do stanu a Jana se ještě rozhodla napsat deník za dnešek. No a pak už hurá do hajan.
Najeto kilometrů dnes: 400
Najeto kilometrů od počátku cesty: 12 188