Pondělí 8. 10. a my se nacházíme v hlavním městě Austrálie, v Canbeře. Vlastně zatím jsme ještě nějakých 24 km od ní. Probouzíme se v kempu Cotter, kam jsme včera nakonec po všech útrapách šťastně dorazili a můžeme se konečně podívat jak to tady vypadá za denního světla. Oba si to nejdříve namíříme do teplých sprch abychom prošli celkovou očistou těla. Austrálie už má několik let problémy se suchy a tudíž jsou tu restrikce na vodu, a tak je doba sprchování omezena na 3,5 minut, pak se voda vypne a dá se pustit zase až po dvou minutách. Jana už si tento systém sprchování vyzkoušela včera večer a byla překvapená, jak dlouhé 3,5 minuty mohou být, zvlášť když člověk očekává, že to je na srpchování hrozně krátký čas. Martin zvládl sprchování o něco dříve než Jana, takže rozložil za autem stoleček, k němu dvě židličky a uvařil čaj. Pak už jen vynosit ven snídani a můžeme si vychutnat ráno se vším všudy.
Posilněni cereáliemi vyrážíme směr Canberra. Jak se nám včera večer zdála cesta do kempu nekonečná, tak teď nám naopak připadá, že Canberra je co by kamenem dohodil. První zastávku děláme v Royal Australian Mint (mincovna). Hned po vstupu do budovy zjišťujeme, že se zrovna předělává, což znamená, že terasa, ze které bylo vidět přímo do výroby je zavřená. Jak zjišťujeme později z videa, které se promítá v pidi kinosále, tak přestavba budovy je opravdu ve velkém, a celá se koná kvůli turistům, aby viděli z výroby co nejvíce, aby měli hezčí a větší vstupní halu a obchod se suvenýrama a prostě aby byli co nejspokojenější. Tak nás tak napadá, proč to dělají, když z toho nebudou nic mít, protože vstupné je tu zdarma. To je ostatně snad ve všech významných místech v Canbeře.
Postupujeme směr obchod se suvenýrama a když si tak prohlížíme mince, které tu nabízejí ke koupi, tak začínáme litovat, že nesbíráme mince a nebo alespoň někdo v našem okolí. Cestou z obchodu nás odchytává postarší pán a požádá nás jestli s ním můžeme vyplnit dotazník, tak souhlasíme a snažíme se zodpovědět všechny jeho otázky. Chvíli si s ním pak povídáme o tom, co jsme zač a on nám doporučuje, kam se máme jít v Canbeře určitě podívat. Pak už hurá do výstavních prostor. Dovídáme se jak se bylo se vznikem mincí v Austrálii, kde byly první mincovny, jakou měli měnu a jak se to vlastně celé vyrábí. Což je celkem zajímavé, plíšek, ze kterého se mince vyrábí, se nejdřív prožene takovou šikanou, která je trochu menší než on, takže ho zdeformuje a tím udělá kraje. A pak se do něj lisuje vlastní ornament – schválně si zkuste tipnout, jakým tlakem a jakou rychlostí. Maximálně se mince zatíží 140 tunama a celé to trvá 200ms. Tak to je tedy celkem překvapivé.
Na závěr si jdeme vyrazit vlastní minci. Vhodíme 2,50 AUD, zmáčkneme knoflík a než stačíme mrknout, tak už nám vypadne naše mince a pouzdro určené přímo pro ni.
Popojíždíme o kus dál a zastavujeme u Starého parlamentu. Máme výborné načasování, za 10 minut začíná prohlídka. V hlavní hale probíhá nějaké představení, tak si tedy sedáme na lavičku a krátíme si čekání na prohlídku posloucháním chlapíka poskakujícího po malém podiu. Nějak jsme moc nepochopili a co v představení jde, ale to přeci neznamená, že jsme úplně hloupí, ne?
Prohlídka je zdarma a jak už jsme psali několikrát, tak průvodci není nikdo jiný než důchodci. Procházíme tedy jednotlivými křídly a dozvídáme se zákulisní informace, jak to celé funguje a také nějaké drby ze současnosti. Zajímavé třeba je, že parlament byl původně plánován pro 200 lidí, když se stěhovali do nové budovy tak se stěhovalo 3000 lidí a nová budova byla plánována ještě na výrazně víc, nicméně prý už nyní jim začíná být malá. Tak nějak nám to připomíná jeden malý stát uprostřed Evropy.
Nějak se nám ta prohlídka parlamentu protáhla, takže jsme docela vyhladovělí, a tak si dáváme obídek ve vaníkovi a plánujeme kam vyrazit dál. Nakonec volíme Nový parlament. Ten se nachází v moderní budově umístěné na vrcholu kopce.
Respektive spíš ve vrcholu kopce. Když se to stavělo, tak odvezli přibližně horních 20 metrů kopce, postavili budovu a 85% zeminy vrátili zpět na její střechu. A kopec je teď o 5 metrů vyšší než byl a z vrcholu je krásný výhled na město. Akorát se odsud nedá přímo seběhnout dolů – musí se jet výtahem. Ono by to tedy technicky šlo, ale ochrance by se to nelíbilo.
Tahle prohídka zase naopak netrvala tak dlouho jak jsme očekávali, takže vyrážíme do National Gallery of Australia. Prohlídku zvládáme v rekodním čase jedné hodiny a konstatujeme, že tady toho k vidění fakt moc nebylo. Část navíc byla zavřená kvůli přípravě nové expozice a část byla věnována nám již známému Nedovi Kellymu. Nicméně autor si s ním moc práce nedal a všude mu na hlavu kreslil jeho brnění, které, podle Jany, použili až v úplně závěrečné bitvě. Takže Martin tvrdí, že autor zvolil tenhle styl aby bylo jasné, která z postav je Ned a Jana zase tvrdí, že autor byl pěkně líný a nechtěl se kreslit s hlavou.
Popojíždíme o pár ulic dál do National Library of Australia. Budova vypadá docela jednoduše ale má hezké vitráže a prý je tu originál Cookova deníku a spousta jiných zajímavostí. My ovšem za zajímavost momentálně považujeme internet, takže zkoušíme ten bezdrátový, který tu sice je, ale jen pro registrované. Zkoušíme štěstí u počítačů a zatímco Martinovi se daří hned na poprvé, tak Jana si sedla k počítači pro děti, takže jí to nechce připojit na email. Zkouší tedy další, ale ani u toho není úspěšná a ostatní jsou obsazené. Po nějaké chvilce se uvolní počítač a my můžeme oba vyřídit emaily a nějaké další věci.
Když vyjdeme ven, tak už je pěkná tma a knihovna je nádherně nasvícená, stejně jako okolí. Takže věnujeme pár minut focení a pak ještě vyjíždíme na kopec nad Canberrou, abychom ji vyfotili z výšky a v noci. Pohled je to opravdu hezký, akorát zima by nemusela být taková.
Po focení usuzujeme, že je na čase spát, takže to ženeme zase zpět do našeho oblíbeného kempíku v Cotter Reserve a po rychlé večeři hurá do hajan.
Najeto kilometrů dnes: 153
Najeto kilometrů od počátku cesty: 705