Den 24 – Darwin – Kakadu NP

Noc na dnešek, pondělí 29. 10., byla opravdu horká. Včerejší zchlazení našich spálenin v bazénu vydrželo jen chvilku, a to víc než krátkou. Horko neustála ani naše lednička, v průběhu noci vybila baterku a ráno na nás čekalo tekoucí máslo a další překvapení. Přesunuli jsme se tedy ke kuchyňce, nastrkali věci do místní velké lednice a sebe se vydali zchladit do sprchy. Dopřáli jsme si delší snídani, doplnili vodu do všech kanystrů, naskládali věci zpět do naší ledničky a vyrazili směr Museum & Art Gallery of the Northern Territory. Zaparkovali jsme, pobalili batůžky a vyrazili. Cestou potkávámepaní s holčičkou, která nám bohužel sděluje, že galerie je zavřená, protože jim praskla voda nebo co a ani se neví, kdy se to opraví. Tak to je super. Hlavní bod našeho programu padá, takže co dál. Botanická nás ani moc netáhne, ta je skoro všude. Pak je tady ještě letecké muzeum, kde mají bombardér B52. Vydáme se tedy k němu a Martin jde zjistit, jestli se na letadla kouká jen zvenku a nebo se dá nakouknout i dovnitř. Za chvíli se vrací s tím, že jako obvykle se vše obdivuje jenom zvenku, a to ho moc neláká. To kdyby si tak mohl do toho sednout, to by bylo jiné kafe.

Darwin - pláže za odlivu

Takže následuje přesun do parlamentu, respektive zdejší knihovny, využít nabídky volného přístupu na internet. Ten bezdrátový jim bohužel nefunguje, takže si rezervujeme místo na stolním počítači – za hodinku by se na nás mělo dostat. V mezičase tedy studujeme aktuální čísla časopisů a novin a vůbec se oddáváme odpočinku, venku je totiž na padnutí, zatímco v knihovně je klimatizovaně příjemně. Z novin současně zjišťujeme, že prý se posouval čas. Naštěstí se nás to netýká – Severní Territorium si totiž na posun času nehraje a my jsme tedy v klidu. Teď se jenom smířit s tím, že se naše hodinky automaticky přeřídily, notebook o dvě hodiny, telefon jenom o jednu. Tak kolik tedy vlastně je?

Darwin - knihovna

Hodinka utekla jako nic a my můžeme na internet. Vyřídit emaily, zkusit vypublikovat blog, což se nedaří, přestože Lotus Notes tady používají, tak spojení na internet mají pro ně zablokované. Grr, tohle by chtělo nějak rozumně domyslet. Poté co jsme se nabažili internetu (respektive vyčerpali svoji povolenou hodinku) se přesouváme do Colesu nakoupit něco k snědku a konečně v pozdním odpoledni poobědvat. Poté ještě navštívit pár suvenýrových obchůdků, ale protože se nám nic moc nezamlouvá a navíc ani jeden nemáme moc nakupovací náladu, tak obchody rychle opouštíme a vyrážíme směr auto. Jana si u auta uvědomuje, že se chtěla jít podívat do obchodu s perlama, které jsou tady místní aktrakce. Tak tedy vyrážíme zpět do centra, co kdyby se nám konečně už podařilo koupit nějaký ten dárek domů. Obchůdek je malinký a sortiment dost hrozný. To už nenosí ani naše babičky. Takže zpět k autu a hurá do parku Kakadu National ParkUkaž na mapě.

Kakadu je dál, než se zdálo. Respektive odbočka na něj je relativně blízko, pak dost dlouho trvá, než dojedeme ke vstupu do parku, což je ve skutečnosti jenom cedule u cesty. Vstupné totiž letos nebo loni zrušili. K nejbližšímu kempu je to další hodinka. To jsme tedy nečekali. Stavíme tedy v kempu (Aurora Kakadu Resort), nemáme už síly jet dalších pár desítek kilometrů do dalšího. Navíc i když je to tady resort, tak mají ceny jako jiné kempy a navíc sice platíme za místo bez připojení na elektřinu, ale prý si máme najít nějaké s připojením. Kecáme s recepční, dnes prý bylo dost horko i na ně, něco okolo 45 stupňů. To se tedy není co divit, že jsme během dne mysleli, že padneme. Po ubytování využíváme zdejší ohromný bazén a jdeme se po dnešním horkém dni zchladit.

Najeto kilometrů dnes: 237

Najeto kilometrů od počátku cesty: 8 425

Leave a Reply