Neděle 28. 10. Od rána nás obtěžují mouchy, takže děláme rychlou snídani a přesouváme se i s autem o pár metrů dál na parkoviště u vodopádů Wangi Falls. Voda je čistá, poměrně teplá, ale docela osvěžující. Jezero pod vodopády je překvapivě velké, takže si několikrát zaplaveme k vodopádům a zpět a rozhodujeme se popojet o kus dál.
Zastavujeme pro změnu zase u vodopádů, tentokráte u Tolmer Falls. Tady se koupání nekoná, protože se to nesmí. Někde u nich totiž hnízdí vzácné druhy zvířat, takže je tu jenom vyhlídka a to je vše.
Další zastávka, další vodopády. Parkoviště u Florence Falls je docela plné a k vodopádům nás čeká 135 schodů, naštěstí směrem dolů. Jezírko pod vodopády je docela malé a plné lidí, ale vodopády jsou úžasné. Voda je tu navíc o pár stupňů studenější než byla u Wangi Falls, takže je to opravdu osvěžující. Cachtáme se tu docela dlouho a pozorujeme skupinu německých mlaďochů, kteří se rozhodli skočit si snad z každého místa na okolních skalách, ze kterého to jen trochu půjde.
Zdoláváme 135 schodů nahoru a přesouváme se k poslední zastávce k Buley Rockhole. Tady je parkoviště téměř plné, takže nám chvilku trvá si najít volné místo. Informační cedule upozorňuje, že se nalézáme u přirodních lázní, a když přijdeme blíž tak chápeme, co tím je myšleno. Voda tady proudí do bazénku, která jsou kaskádovitě poskládány hezky nad sebou. Lidí je tu fakt hodně, ale nakonec se nám podaří najít si jeden takový malý bazének jen pro sebe a uvelebujeme se v něm. Voda je krásně chladivá, takže se tu cachtáme hodně dlouho a necháváme se masírovat v proudu.
Moc se nám z vody nechce, ale nakonce se přemáháme a vylézáme. Cestou k autu se pěkně zapotíme, je totiž neuvěřitelné vedro. Sedáme do rozpáleného auta a vyrážíme se podívat k Magnetic Termite Mounds. Je tu udělaná krátká procházka a vypadá to jako kdyby byl člověk na hřbitově s velkými náhrobky a ne mezi termitišti.
Martin nutí Janu aby si šla k jednomu termitišti stoupnou, aby prý bylo vidět jak je veliké.
Máme už docela hlad, ale všude praží slunce, nikde žádný stín takže popojíždíme do městečka Batchelor
, kde míjíme repliku Karlštejna. No opravdu jsme se nezbláznili, hrad tu postavil český přistěhovalec Bernard Havlík. Martin poznal hrad hned i přes jeho divnou bledě modrou barvu, ale Janu se mu přesvědčit nepodařilo. Prý co je to za blbost. Až když tu blbost viděla černou na bílém v průvodci, tak uvěřila.
Popojíždíme k pumpě natankovat benzím a kupujeme si tu výborné ledové kafe od firmy Paul’s, která je tu všude inzerovaná jako místní a od které už jsme v Sydney ochutnali pudinky a byly dobré. Ve stínu stromů si ke kafi konečně dáváme oběd a posilněni vyrážíme směr Darwin.
Dojeli jsme až na samotný konec Stuart Hwy, tedy vzdušnou čarou 1 500 km od Alice Springs a cestou minuli pouhých 10 semaforů (prý, sami jsme je nepočítali). Darwin vypadá docela ospale, ostatně je neděle, tak se není co divit. Vydáváme se hledat informace, ale máme smůlu jsou zavřené. Koukáme tedy do průvodce a rozhodujeme vydat se na okružní obhlídku Darwinu.
Procházíme tedy kolem pozůstatků staré radnice, bývalé hornické burzy, policejní stanice a soudu. Zastavujeme se na vyhlídce na přístav, kde popisují bombardování Darwinu během druhé světové války. Martin se rozhoduje jít se podívat na staré plynové potrubí, takže scházíme po schodech dolů pod kopec, kde nás čeká informační tabule a po jejím přečtení zase stoupáme vzhůru na kopec. Pokračujeme dál kolem parlamentu, který má hned několik budov. Úřaduje tu jen 33 poslanců, ale je tu umístěna knihovna, takže pak nám dává velikost parlamentu trochu smysl.
Procházíme Bicentennial parkem, kde obdivujeme kromě parku samotného taky moderní záchod, který vypadá jak z nějaký japonksý vynález. Oba ho musíme prostě vyzkoušet. Tedy, nejdřív Martin a pak ukecává i Janu. Záchod udílí instrukce, vše je automatické a za tu krátkou zastávku to prostě stojí. Akorát mu chybí klimatizace.
Pokračujeme parkem dál až k Aquscene, což je molo, kde návštěvníci za poplatek můžou krmit ryby, které sem za přílivu připlouvají. Příliv tady prý má až 8 metrů, což nám přijde opravdu hodně, ale když vidíme zaplavené stromy pod námi, tak tomu i věříme. Jana se chce ještě projít do botanické, ale je to přeci jenom daleko a za chvíli bude tma, takže to otáčíme a míříme zpět k autu. Jedeme si najít nějaký kemp, první je už plný, ale druhý je naštěstí v pohodě a noční služba nás ubytovává. Mají tu i bazém, takže pa zaparkování se jdeme hned zchladit. Nějak jsme se ráno u jezírek a pramenů připekli, takže chladná voda bazénu je moc příjemná.
Najeto kilometrů dnes: 288
Najeto kilometrů od počátku cesty: 8 188