Knihy o produktivitě, jak toho zvládnout více, jak dělat ty správné věci, jak pracovat se svojí energií, jak mít čistý stůl. A pak je tady Oliver, který to celé postaví na hlavu.
Čím produktivnější zvládnete být, tím hůř pro vás!
Protože si pořád hledáme další věci co dělat, které kupovat, lepší sousedy, ke kterým vzhlížíme, nové výzvy. Všechno, abychom svůj čas úplně naplnili. Jenže máme k dispozici řádově pouze 4000 týdnů života, Verne dokonce v jedné ze svých knih psal o „pouhých“ 3000 týdnech. Takže cpát nebo užívat?
E-mail je bezkonkurenční nástroj umožňující rychle odpovědět na velké množství zpráv – ale nebýt e-mailu, všechny ty zprávy by vám vůbec nechodily.
- díky Apple Pay nemusíte hledat drobné po kapsách, jenže kdybyste hledali, tak byste možná některé impulsivní nákupy neudělali;
- Seamless/Bolt/Wold/Dáme jídlo vás zbaví muk rozhodování co si objednat v restauraci, ale kdybyste se tam vydali tak podpoříte toho člověka, který pracuje u vás v ulici a pomáhá držet komunitu (Tomáš Hajzler k tomu má vždy asi nejvíc co říci);
Všechny techniky time managementu byste měli poměřovat tím, jestli vám pomáhají zanedbávat ty správné věci.
Zaplaťte nejdřív sobě
S penězi to někteří zvládají – pravidelné příkazy, které ihned po příchodu výplaty část peněz odsunou na spoření/investice/horší časy. Lepší než utrácet a až před další výplatou investovat to co zbylo. Když se mají freelanceři posunout k metodě Profit First, tak už to trochu bolí. A že možná peníze nepotřebujeme až v důchodu je zase úplně brutální myšlenka.
S časem to ale děláme úplně jinak.
Soustřeďte se
Warren Buffet prý dal radu, aby si člověk sepsal své priority, seřadil je, pak se soustředil na top 5 a u všech ostatních si dával pozor na to, aby je ignoroval.
Oliver zase zmiňuje knihu Personal Kanban od Jima Bensona a Tonianne DeMaria Barryové, která doporučuje zvolit si maximálně tři činnosti, kterým se budu věnovat a další požadavky musí počkat, dokud jednu z těch věcí nedokončím. V kombinaci s článkem o kapacitním plánování podle energie by to mohlo jít hezky dohromady.
Koníčky: věnovat se aktivitě, v níž nemáte žádnou šanci dosáhnout výjmečnosti, znamená na chvíli odsunout stranou úzkostnou potřebu „využívat čas dobře“.
Tipy, jak se smířit se svou konečností
Samotný závěr knihy, který vám dokáže, jak nečekaná ta kniha je:
- berte produktivitu jako zdroj s pevně nastaveným objemem;
- pracujte postupně, ne souběžně;
- předem se rozhodněte, v čem neuspějete;
- soustřeďte se na to, co už jste zvládli, nejen na to, co zbývá;
- nerozmělněte svůj aktivismus;
- využívejte nudné, jednoúčelové technologie;
- hledejte novost v běžných věcech;
- buďte vztahovým „výzkumníkem“;
- pěstujte spontánní štědrost;
- praktikujte nicnedělání.
Jo, takhle kniha je prostě úplně jiná. Naprosto nečekaná, jak ji Jan Melvil mohl vydat, jsem si říkal většinu doby. A to je přesně to otevírání mysli, které je nutné, které ukazuje, že možná na ten čas, který tady máme, bychom měli nahlížet trochu jinak. Což zní až moc hluboce.
Zkrátka a prostě – investovat čas do téhle knížky může stát za to. Asi vás to změní a ta změna asi bude překvapivá. No a co?