CouchSurfing – spěte zadarmo

Logo CouchSurfing Před dlouhými lety jsem se poprvé dozvěděl o možnosti cestovat po světě a spát zadarmo u různých lidí na jejich gauči. Adresu jsem samozřejmě rychle zapomněl a znovu ji našel až po letech – CouchSurfing.

Myšlenka je prostá – lidé poskytnou na určitou dobu zdarma svůj gauč případně celý pokoj, který nepoužívají. Cestovatel tak získá zadarmo místo na přespání, většinou člověka který ho seznámí s místem, kam přijel případně ho i provede po okolí a doporučí co navštívit a čemu se naopak vyhnout. Hostitel většinou získá uvařenou večeři nebo pozvání na večeři, někteří cestovatelé přivezou něco dobrého z exotických krajin nebo alespoň poví bájky ze svých cest. Když nic jiného, bývá to skvělé na procvičení cizího jazyka.

Kromě ubytování je možné nabídnout jenom posezení u kávy případně provedení městem – většina cestovatelů to hodně ocení, přeci jenom je fajn vidět město očima toho, kdo tam bydlí, ví kam zajít a kde je co zajímavého.

Ubytování není ani pro jednu stranu garantované, pokud hostíte tak to neznamená, že někdo pohostí vás, až to budete potřebovat. Na druhou stranu není dobré někomu ubytování slíbit a pak ho najednou bez opravdu vážného důvodu zrušit. Lidé se navzájem hodnotí a tak pokud zrovna není člověk nový, tak už se na něj něco najde a přibližně víte, co vám přijede za člověka.

My už jsme ubytovali hezkou řádku cestovatelů – první byli z Nového Mexika, což jsem si zkrátil na Mexiko a byl hodně překvapen, jak plynulá byla jejich angličtina. Další byli Němci, kteří ale studovali v Holandsku a tak jsem z nich udělal Holanďany. Následovala Australanka původem odněkud z Fiji, která u svého profilu neměla fotku a tak jsme přemýšleli, kdo přijede. Byla v pohodě. Francouz se Španělkou, díky kterým jsme navštívili Terezín a dozvěděli se něco o židovské kultuře. Další Australani, kteří procestovali svět a ukazovali úžasné fotky z Afriky. Němka a Novozélanďanka, holky plné života, které se prohnaly jak uragán plný energie. A zase Australani, tenhle národ prostě cestuje. Tihle navíc všechno prodali (je jim asi 30) a cestují a cestují. Závist, marná závist.

A taky se nám podařilo si vzít nějaké ubytování zpět – na Novém Zélandu jsme bydleli u úžasných lidí, kteří vlastnili malé letiště. Prožili jsme tam s klukama snad týden a pak ještě pár dní na konci naší cesty a byli překvapeni, jak vstřícní a otevření byli (ostatně kdo vám druhý den co se znáte nabídne auto, abyste si zajeli do města na oběd). V Africe jsme strávili necelý týden u kluků v Kapském Městě, dostali tipy na skvělá místa, vzali nás na dobročinný koncert i do restaurace. V obou případech výborný úvod do dané země a člověk se přeci jenom dozvěděl něco o dané kultuře.

Na všech, kteří jezdí do Česka, je zajímavé, jak přesně se shodují jejich cíle – Praha (jasně) a Český Krumlov (zážitky Tima a Sal, které jsme hostili). Občas někdo chce i do Karlových Varů, ale do Českého Krumlova chtějí všichni. Ostatně když se člověk podívá do Lonely Planet o Evropě, tak tam moc jiných míst z Česka nenajde.

Zajímá mě tvůj názor