Další restaurace na našem seznamu k navštívení – Cafe de Paris na Malé Straně. Podle názvu by člověk tipoval malou hogofogo kavárnu a místo toho projde trochu podivným průchodem do pěkného dvorka, kde sídlí tato restaurace, nabízející na jídelním lístku pouze minimum jídel, takže výběr je velice snadný.
Na internetu snad nejde nalézt jediný česky psaný článek, restaurace je víc vyhlášená mezi cizinci žijícími v Česku. V době naší návštěvy to mohlo být tak půl na půl, ale vůbec to nevadí – obsluha se věnujeme každému stejně dobře.
Výběr jídel je omezený, což ale neznamená, že budete vybírat rychleji. My nakonec skončili u cibulačky se sýrem, hovězího steaku s „hranolky“ (prý jim neradi říkají hranolky, protože jsou výrazně lepší než hranolky), parmazánového rizota s houbami a Crème brûlée (jsem si to musel zkopírovat z jejich stránek, sám bych to nenapsal) jako dezert.
Obsluha je příjemně živá, trošku drzá (nicméně tak příjemně a v mezích normy), dokáže poradit a hlavně se objevuje v rozumných intervalech, takže člověk nemá pocit, že na ní musí čekat nebo že ho naopak honí.
Polévka byla výborná doprovázená čerstvou bagetou, před steaky nás ještě čekal salát, který nás trochu zaskočil, ale stačili jsme ho spořádat předtím, než přišly vlastní steaky. Steaky samy o sobě – nejsou vůbec špatné, hranolky jsou také dobré, ale že by to byla zase extra třída, kterou jsem nikdy nejedl, to bych neřekl. Prý je to navíc všechno bio, což mě tedy vůbec nic neříká, já sním v podstatě všechno, co na talíři najdou.
Fajn je servírování – jídlo nepřinesou na talíři, ale servírují ho z tácu, který odkládají na ohřívač, aby bylo pořád teplé, a průběžně se objevují a přidávají. Což bylo určitě fajn v tom chladném dni, že jsme to nejedli studené a zajímavé je, jak to člověk jí po troškách tak se mi zdálo, že do sebe dokážu pořád něco dostat, takže jsem se musel sám mírnit.
Rizoto nebyla žádná hutná kaše, jak jsme občas zvyklí u nás, ale bylo víc krémové a velice chutné, jako ostatně i zmíněný zákusek, který nejsem schopen napsat natož vyslovit.
Posezení na dvorku je fajn, hrála nám příjemná hudba, ani nahlas ani potichu, mají připravenou pergolu i vytápění na chladné dny a případně se dá ukrýt dovnitř domu, kam jsme se tedy ostudně nebyli ani podívat.
Příště až se budeme toulat po Malé Straně, tak se asi zatouláme opět, člověk by ani neřekl, kolik tahle čtvrť má tajných zakoutí a restaurací na každém rohu – to je snad ještě horší než Žižkov.
Z hlediska psaní „Crème brûlée“ je vhodná standardní česká klávesnice, která je přesně podle normy. Mnoho klávesnic, co jsou na trhu, normě neodpovídají a proto je obtížné podobné slova napsat. Ale značkové klávesnice (např. od IBM/Lenovo, HP, Fujitsu-Siemens a pod.) to mívají potištěno opravdu správně, což umožňuje snadno napsat i taková cizí slova. Takže „û“ je možné napsat pomocí kombinace AltGr+3 a pak „u“, a „è“ jako AltGr+7 a pak „e“.
V tom psaní è, û a pod. na české klávesnici zřejmě tápou i mnozí gastronomičtí odborníci a gurmáni (viz např. { Link } ). Je zřejmé, že opravdoví labužníci si dopřejí spíše skvělé jídlo než značkovou klávesnici s přesnými popisy kláves. 🙂