Botswana

Další země v řadě, další zářez na pažbě. Tentokráte to byla Botswana, kde nás prý čekají milí lidé, celkem dobré silnice, po kterých a podél kterých se ale potulují oslíci a další havěť, takže občas je třeba brzdit. A prý tady mají nejlepší krávy, které jsou zdravé a je to jejich chlouba, kterou si pečlivě hlídají a maso se tak nesmí vozit z jedné části země do jiné.

Ráno se budíme u bushmanůUkaž na mapě (tedy česky správně snad křováků) a vyrážíme s nimi na procházku. Jsou proti nám poloviční, kromě jednoho, který je zase o hlavu vyšší než my – matka je prý křovačka, otec z jiného klanu a po něm je vysoký. Jejich řeč je skvělá, nejsme ji schopni ani napodobit. Jazykem totiž umějí udělat 41 klapavých zvuků, které zařazují normálně do půlky slov. Takže my třeba jedním (a neopakovatelným) způsobem dokážeme klapnout, ale plynule přitom mluvit už nezvládáme.

Křováci

A tak jdeme do buše, kde jsou keře, keře, tráva, keř a zase tráva. Křováci se rozbíhají a každou chvíli u některého z nich zastavíme a on nám ukazuje co našel. Začíná to jedovatým keřem, z něhož jed musíte připravovat po větru, jinak vám vypálí oči. Ale současně ho v dětství našemu průvodci nanesli na spánky a díky tomu vidí skvěle, zatímco jako dítě viděl špatně.

Pokračuje to kopáním kořene, který se používá na barvení kůží nebo jako antikoncepce pro ženy (funguje až 3 měsíce). Další keř zase funguje jako anti-antikoncepce a působení tohohle keře vypíná. Pak je to keř, jehož kořen či co to je, se dá nastrouhat a vyždímat z něj vodu.

Kořeny se dají pít

Samozřejmostí je ukázka rozdělávání ohně, pak také ukazují něco na léčbu kloubů, kořen keře, který používají jako ochranu před lvy a spoustu dalších věcí. Po hodině jsme úžasně nabytí dojmy, co vše jsou schopni mezi těmi keři najít a oni se začínají omlouvat. Víte, ono je sucho, takže jsme nemohli najít tohle a tamto a taky tohleto a onohle. Děkujeme, stačilo nám naprosto bohatě.

Pak už zase na cesty, do MaunuUkaž na mapě. Respektive kousek od něj, kde je kemp spojený s krokodýlí farmou (do které nejdeme), kde se s radostí sprchujeme, protože bylo pěkné horko, objednáváme let nad Okavango Deltou a relaxujeme, před zítřejším odjezdem do pustiny. Odpoledne ještě návštěva Maunu, kde nakupujeme zásoby, obdivujeme zdejší trhy na ulici, kde prodávají třeba jednotlivé bonbony, a pak úplně umlácení horkem zase zpět. Zároveň se také dozvídáme smutnou zprávu, že nás dost pravděpodobně Ephraim opustí, protože se nějak pohádal s cestovkou a prý končí. No uvidíme, není vše ztraceno, třeba se nepodaří doručit náhradního řidiče (jako se nepodařilo doručit německého překladatele, ale to je samostatná kapitola :-))

Okavango Delta, náš další cíl a jedno z nejhezčích míst na cestě. Jedná se o největší vnitrozemskou deltu na světě, jméno se tak nějak nabaluje, nejdřív je to snad řeka Vango, pak Kavango a nakonec Okavango. Zabírá to okolo 15 000 čtverečních kilometrů a je to zatopené v období dešťů, přes období sucha to postupně schne a je tam víc a víc pevniny.

My jsme tam byli ještě v období velké vody, takže jsme mohli jet na jejich tradičních kanoích zvaných makoro. Ráno nás naházeli na speciální náklaďák, my se briskně rozhodili na Německo versus zbytek světa (až na jednoho člověka to vyšlo) a vyrazili jsme směr delta. Byla trochu zima, takže na otevřené korbě jsme klepali kosu, ale za ty výhledy to stálo.

Tak na tomhle jsme jeli do delty

Když jsme byli v tom nakládání věcí na náklaďák, tak na nás ještě borec od kanoí tak koukal a povídal, jestli si uvědomujeme, že jedeme na kanoích a nikoliv na Titaniku. Ani to tak nevypadalo – jela s náma spousta stanů, věcí, samozřejmě velká lednice s chlazeným pitím, malá lednice s jídlem, vařiče, hrnce – prostě národy se stěhovaly.

Dojíždíme k deltě, černoušci začínají přeskládávat věci do lodí, my rychle na poslední čůr pauzu. Holky mají štěstí a vybírají si místo v podstatě přímo pod slonem, takže pak je úžasná scéna, jak běloši běží s foťáky si nafotit slona a za nima se ženou černoši a řvou, ať jdou zpátky, že to vůbec není bezpečné. Pak už si nás musí jenom vybrat bidler (ten co to pohání), naloží nás do lodi a odpíchne to na vodu.

Při plnění kanoí byl troch chaos

A tady hned poznáváme co mysleli tím, že je to vratké. To totiž musí být zázrak, že se s námi ta loď nepřevrhne. Nicméně se nemáme hýbat, bidler prý vše vybalancuje. Zkoušíme tomu věřit, první okamžiky jsou nicméně krušné. Ale pak už to jde, vypadá to úžasně – v lodi polosedí pololeží dva běloši a spí nebo si čtou či jen tak koukají kolem, za nimi na konci lodi stojí černoch, píchá jak zběsilej (teda oni se nepředřou) a někteří u toho tančí nebo si zpívají. Pohled pro bohy.

Tancují, zpívají a vůbec si bidlování užívají

Celá deltaUkaž na mapě je překvapivě zarostlá, takže z vody vlastně není nic vidět. Všude tráva, na travách odpadávající semena, brouci a celé to korunují pavouci. Famózní pohled, když jedete vpředu, před sebou vidíte dvě stébla a mezi nimi nataženou síť s ohromným pavoukem uprostřed. Samozřejmě se loď trefí přesně mezi stébla, ta se roztahují, síť napíná a vy přemýšlíte zda raději zavřít oči nebo otevřít pusu a rychle to spolknout 🙂

Super pohled

Nakonec dorážíme do našeho kempu uprostřed ničeho, stavíme stany a zahajujeme odpolední siestu. To je nejlepší věc, každý den nyní budeme od 11 do 4 odpoledne pospávat a relaxovat, je totiž moc horko.

Černoši kopou díru pro záchod a pak nám vysvětlují, že si s sebou na záchod máme vždy vzít lopatku a když dokonáme potřebu tak spláchnout – tedy zahodit trochou hlíny. A že lopatka slouží jako jakési dveře od záchoda – pokud je na svém místě, tak je toaleta volná, pokud tam není tak na ní někdo trůní.

Naprosto jasné, všem kromě některých specialistů. A tak vyráží na záchod první Němka. Bere lopatku, pokládá jí napříč cestičkou (říkal přeci, že se používá jako dveře) a vyráží vykonat svou potřebu. Po návratu lopatku zapichuje na původní místo a tak záchod otevírá. K popukání.

Odpoledne se ochlazuje a my vyrážíme na procházku mezi zvěř. Je to úplně jiný pocit, jít jen tak mezi zvířata, bez ochrany trucku, mříží, sítí, skel, vody prostě čehokoliv. A současně průvodci netuší co uvidíme – může tady být všechno od zeber přes pakoně, žirafy, buvoly až po lvy.

Viděli jsme toho dost

Procházka je super, cítíme jasně jak se ochlazuje a nacházíme sežraného buvola – kopýtka pěkně odhozená vedle sebe jako papuče a dokonale vyčištěná.

Tak to jsou kopýtka buvola

Dalších pár dní probíhá stejně – ráno brzký budíček, procházka, relax přes poledne, opět procházka a večer. Relax přes poledne nám samozřejmě nejde a tak trénujeme jízdu na makoro. Postupně nám to jde, dokonce si troufáme si stoupnout dva v jedné kanoi naráz.

Trénování bidlování

Jeden večer jedeme pozorovat hrochy a jsme naprosto nadšení, když vidíme jak vystrkují ty své hlavy (tedy spíš oči, nozdry a uši) z vody. Fotka, fotka, fotka, vůbec netušíme, že za pár dní je uvidíme na souši.

Naši první hroši

Poslední den v deltě, balíme, sedáme do kanoí a hurá zpět. Teď už se nám zdají dost stabilní a nemáme větší problém. Po příjezdu nás vítá Ephraim – hurá – a pokračujeme se proletět nad deltou.

Let je super, ale trochu máme pocit, že letíme nad něčím úplně jiným. Ten pohled zeshora je prostě naprosto jiný, ale také úžasný. Akorát zvířata moc vidět nejsou, přestože letíme dost nízko. Člověk na to musí mít oči, což zrovna Jana překvapivě má.

Z letadla byl úžasný pohled

Holkám se taky let moc líbí a aby si ho pořádně pamatovaly tak nakupují a svůj nákup si hrdě z letadla odnášejí.

Holky se svým nákupem

Odjezd z této části země, hurá dál směr Zimbabwe. Na noc zastavujeme v kempu nazvaném Planet Baobab, přímo pod krásnými baobaby a s úžasným bazénem, který bohužel nezkoušíme. Ale sprchu dáváme, po třech dnech nám přijde úžasná.

Baobab

Další dlouhý den strávený přesunem. Tentokrát nás čeká velmi terénní silnice, připomíná to spíš tankodrom. Jak říkal Ephraim – občas nevím zda jet vpravo či vlevo, půl metru hluboké díry jsou napříč celou silnicí. A truck se opravdu naklání na stranu (přemýšlím zda se může překlopit), skáče jak splašená koza a po 2 hodinách jsme pořádně promasírovaní.

Dojíždíme do ChobeUkaž na mapě, někteří si ještě vyráží na další game drive, ale my v klidu relaxujeme a pak jedeme do města. Bohužel nenacházíme žádnou kavárnu a tak míříme do nějakého luxusního hotelu, vtíráme se do restaurace, objednáváme kávu a čaj, sami si krájíme zákusek a celou dobu přemýšlíme, zda to budou chtít zaplatit. Podle částky, kterou nám nakonec číšník říká, to zjevně zaplatit nechtěli, protože za tu částku bychom v takovém hotelu pořídili možná tak jednu kávu. Bylo to fajn 🙂

Večer nás čeká výlet lodí a to je úžas. Potkáváme se s naší skupinkou, co dala game drive a nadšeně vyprávěli, jak viděli stáda slonů a bůh ví čeho. A tak vyrážíme na prázdnou a nudnou řeku, nicméně to se přibližně po půl hodince mění a vidíme první hrochy, válející se u břehu. A pak stáda hrochů, kteří se pasou na souši a nakonec se servou.

Hroší rvačka

Pokračujeme dál – obdivovat stáda slonů. Dokonce vidíme, jak brodí řeku, což se prý často neděje. Když člověk vidí ta mláďata, jak jim z vody kouká jenom chobot a ti velcí je na druhou stranu musí dostrkat, tak je jednomu do smíchu.

Sloni a žirafy

Večer nás čeká rozlučka, procítěné věty na rozloučení, focení, všichni jsou dojatí a fotky jsou takové smutné. A tak je raději rovnou mažu.

Botswana byla krásná, těch pár lidí co jsme potkali bylo opravdu příjemní, křováci naprosto famózní, nicméně všechno někdy končí. Zítra už směr Zimbabwe, do cíle naší hlavní cesty.

Fotky z Okavango Delty

Fotky z celé Botswany

1 komentář

  1. Z hlediska odborné (vysokoškolské) češtiny se jedná o takzvané mlaskavky. Jeden známý, který je učitelem češtiny, to zkusil zahrnout i do jednoho diktátu pro své žáky asi takto: Naše město navštívila delegace Křováků z Afriky, v čele s náčelníkem Wan-„mlask“-toguo-„jinýmlask“, ale neuspěl. Koneckonců, zdejší abeceda nemá na podobnou výslovnost vhodné znaky, takže i v tomto příspěvku je jméno onoho fiktivního zahraničního představitele pouze nepřesně foneticky přepsáno. Křováci zřejmě nemají žádné písmo, takže pro výměnu informací v písemné formě (např. na internetu) je to jazyk nepoužitelný.

Zajímá mě tvůj názor