Na dnešek, neděli 18. 11., jsme si naplánovali prohlídky několika atrakcí v městečku Yandina, kde kempujeme, takže si můžeme přispat. Už jsme ale tak zblblí tím brzkým ranním vstáváním, že se stejně probouzíme kolem půl sedmé. Zatímco Hanka se jde koupat, Martin lenoší ve stanu, tak Jana se zavřela s notebookem na sedadlo spolujezdce a pustila se do psaní deníku. Máme totiž deficit asi tak 14 dní a už si pomalu přestáváme i přes poznámky, které si děláme pamatovat, co jsme který den dělali. Píše a píše a statečně ignoruje veškeré rušivé výpady Hanky a Martina, kteří připravují snídani. Poté co venku rozloží stoleček a židličky, tak je zase musí honem složit, protože se spustí slejvák a zmáčí nám stan, který tak krásně uschnul.
Posnídáme tedy v autě, pobalíme znovu uschlý stan a vyrážíme směr první atrakce – The Ginger Factory
. Jsme tady chvilku po deváté a spolu s námi jsou tu jen dvě další auta. Kupujeme si vstupenky na první tůru, která začíná v deset a procházíme si obchod. Je docela velkým, takže nám to v pohodě vyplní čekací čas. Jdeme se taky trochu podívat po okolí a přečíst si nějaké informace o historii továrny. Továrnu založilo pět pěstitelů zázvoru s vkladem 5GBP každý a dnes jsou z nich milionáři.
V deset zahajujeme túru a nejdřív procházíme takovým tmavým tunelem, kde na stropě jsou místo světel svítíci kořeny zázvoru a taky je tu sposta velkých můr, které jsme vyrušili z jejich spánku a tak tu zmateně poletují. Z tunelu projdeme do o něco světlejší místnosti, kde nám průvodce pouští video na televizi a pokračujeme do další chodby, kde jsou tři obrázky na stěně, abychom se přes alarmové dveře dostali až asi do poslední místnosti odkud je vidět do továrny na zpracovatelské linky. Dostáváme výklad jak co funguje, a pak nám to ještě jednou pustí na videu. Vracíme se zpět do předchozí místnosti a koukáme dolů na tanky plné zázvorového sirupu.
V Austrálii se prý pěstuje nekvalitnější zázvor na světě. Ke kvalitě taky přispívá sofistikované zpracování. Na sklízení si tu sami vymysleli sklízecí stroj, který jsme viděli na videu a fakt ho nevymysleli špatně. Navíc tady mají dvě sklizně, což nikde jinde nemají. A aby toho nebylo málo, tak pěstují zázvor taky na Hawaii, kde jsou stejné podmínky jako tady, takže kdyby náhodou na Austrálii přišla nějaká pohroma, tak oni mají náhradu. Z továrny se přesouváme do kuchyně, kde nás čeká ochutnávka zázvorových produktů. Ochutnáváme zázvorový sirup, slanou sušenku se zázvorovou pomazánkou, masovou koli se zázvorovo-BBQ omáčkou a sladkou zázvorovou sušenku s citronovým krémem. Během ochutnávky dostáváme rychlé informace, jak co bylo připraveno, a k čemu dalšímu se to dá ještě použít. Z toho si nějak nepamatujeme nic.
Po ochutnávce se vydáváme na procházku po areálu, kde nás kromě místní pidiželeznice čeká ještě několik krámků a taky procházka místní zahradou, nebo spíš lesem. Vypadá to tady spíš jak zábavní park, než jako výrobní fabrika. Zastavujeme se ještě ve vstupním krámku a kupujeme nějaké suvenýry a vánoční dárky.
Přecházíme jen na druhou stranu ulice, kde je další atrakce, a to Nutworks Macadamia Factory. Tady se za prohlídku neplatí nic, jen se vyleze do prvního patra, kde jsou informační tabule a v televizi běží informační video. Taky je odtud vidět do továrny, ale protože je neděle, tak se tam zrovna nic neděje. Absolvujeme tedy samoprohlídku, v obchodě ochutnáme macadamia oříšky a vyrážíme k autu. Sotva sedneme do auta tak se spustí silný liják. Pomocí navigace zjišťujeme jak daleko je další atrakce The Australian Nougat Company, která je v městečku Eumundi. V neděli je továrna zavřená, ale mají stánek na místních trzích, které jsou otevřené do půl druhé. Je to jen 11 km, takže tam vyrážíme. V Eumundi parkujeme na náměstí, hned naproti ceduli Vchod na trh a vydáváme se na trh. Všechny stánky jsou tu ale zavřené. Když se vracíme zpět k autu, tak si Martin všimne, že na protější straně jsou taky nějaké nápisy, že by tam měl být trh. Jdeme se tam podívat a máme štěstí opravdu se tady nachází trh. Procházíme jednotlivé stánky a nacházíme i stánek s nugátem. Mají tu na ochutnávku jeden nugát tak si taky zobneme, ale moc nás to nezaujme a slečna vypadá také pěkně znuděně.
Tržiště jsme proběhli celkem rychle, takže sedáme do auta a objíždíme park a hledáme nějaké piknikové stolečky u kterých si dáme oběd. Našli jsme. Poobědváme a koukneme do průvodce kam dál. Zítra se totiž chceme jít podívat do Australian ZOO, které je odtud kousek, a protože ještě není tak pozdě tak bychom se mohli ještě někam podívat.
Martin naplánoval výlet do pár kilometrů vzdáleného Big Pineapple. Opravdu tady je obrovský ananas, do kterého se dá vlézt a v něm jsou informace o místních anasových plantážích. Věděli jste třeba, že na plechovku (cca 420g) koleček z ananasu se spotřebují ty ananasy tři? Pěstují tu prý nejlepší ananas na světě (nějak nám to nejlepší na světě zní povědomě, už jsme to dneska někde slyšeli). Jdeme se podívat do krámku, kde kromě suvenýrů mají i akvárka se žábami a hady.
Hanka se chce jít podívat na místní okružní výpravu, ale když zjišťuje, že je to ve skutečnosi jen okružní jízda vláčkem a další se koná až za třičtvrtě hodiny, tak od svého úmyslu upouští.
Další zastávku vymyslela Jana, a to na vyhlídce v Glasshouse Mountains. To je sedm hor, které byly původně sopečnými zátkami a eroze půdy je odkryla. Název dostali od Cooka, kterému připomínali skleněné pece v rodném Yorkshiru.
Pak už hurá do kempu Coochin Creek Camping area. Cestou potkáváme jeden karavan park, kam se jde Hanka zeptat kolik si účtují. Cena je nepřiměřená, takže pokračujeme do Coochinu.
Jana se pouští do psaní deníku a Hanka s Martinem vaří večeři a čtou si. V půl desáté začnou otravovat, že už chtějí spát, ochrapuni jedni. Naštěstí se Janě podařilo napsat skoro všechno, co napsat chtěla, takže se nechává přesvědčit a jde se do hajan.
Najeto kilometrů dnes: 114
Najeto kilometrů od počátku cesty: 14 048