Sobotu 27. 10. zahajujeme ranní srpchou a odjezdem z kempu mezi prvními. Po horké noci byla sprcha opravdu osěvžující, ale její účinky neměly moc dlouhého trvání. Je vedro na padnutí, takže se už po pár kilometrech koupeme ve vlastním potu. To nás nicméně neodrazuje od toho, abychom udělali zastávku u termálních pramenů v městečku Mataranka
, centru země „Never, never„.
Městečko získalo svůj přídomek podle knihy Jeanie Gunn, „We of the Never Never“, která popisuje život na místní dobytkářské stanici. Román byl později i zfilmován, a to právě v těchto místech. Přezdívku Never, never to získalo díky tomu, že když sem prý člověk přijede, tak už se mu nikdy nechce odjet.
Zašli jsme se tedy podívat na dům, který tu zbyl, na pozůstatky kuchyně a asi skladu. Potom jsme se převlíkli do plavek a vyrazili k termálnímu jezírku Mataranka Thermal Pool. Cesta vedla mezi palmami, které byly doslova obsypány netopýry, kteří hrozně křičeli. Zem pro změnu byla obsypána jejich bobky. Vysloveně romantika.
Nakonec jsme ale bez újmy na zdraví dorazili až k jezírku, které vypadalo fakt hezky. Teplota vody má být 34°C, což asi je, protože nám v ní opravdu bylo dost teplo. Na druhou stranu je to ale hrozivě příjemné, svaly se uvolňují a mysl také.
Moc dlouho tu tedy nevydržíme, vylézáme ven a jdeme se podívat po stezce o kousek dál, kde by se mělo dát koupat přímo v řece. Zapomněli jsme se zmínit, že jsou tady všude upozornění na výskyt krokodýlů, naštěstí těch sladkovodních, co prý lidi nežerou. V jezírku se prý krokodýli nevyskytují, to se prý kontroluje než se sem vpustí turisti. Zato v řece prý být můžou, takže když tam člověk jde plavat, tak je nemá moc rozčilovat, protože by ho mohli nedopatřením zranit. Kupodivu se dneska v řece nikdo nekoupe, tedy až na jednoho krokodýla povalujícího se na hladině řeky.
Kličkujeme pod netopýřími palmami zpět k autu a odjíždíme směr další termální koupání Bitter Springs. K pramenům vede krátká procházka z parkoviště a před námi sem už zvládli dorazit tři Němci. Narozdíl od nich koupání v těchto pramenech vzdáváme. Dost to tu totiž smrdí a u břehu je spousta fujtajblů, i když pravda je, že voda ve středu koryta je čistá a korytem se tu dá proplavat o několik deístek metrů dál, a tam vylézt na břeh. Jdeme se tedy kolem koryta jen projít a udělat nějaké fotky.
Cestou zpátky se najednou kus od cesty ozývá hrozný lomoz a my zjišťujeme, že jsme vyplašili divoké prase. Za chvilku zjišťujeme, že to nebylo prase, ale svině a má tu mladé, což zas pro změnu docela vyplaší nás. Zbytek cesty k autu absolvujeme se staženými půlkami a doufáme, že se svině víc bojí nás než my jí. Přežili jsme, dorazili k autu, dali si oběd a vyrazili dál.
Zastavujeme v městečku Katherine, jdeme do informací, kde je příjemně chladno, zato pak výlez zpět ven je šok, a potom vyrážíme do města. Jdeme se podívat do místní galerie s aboriginským uměním, prý se tu dají pořídit opravdu pěkné věci a za rozumnou cenu. Něco by se vybrat dalo, ale překvapuje nás, že tady toho zas tak moc nemají. Další galerie vypadá podezřele, je totitž zastrčená na dvoře nějakého domu, a navíc vypadá, že má zavřeno, takže se ani nepokoušíme hledat vchod. Zastavujeme se ještě na nákup zásob, tankujeme benzín, který už opravdu dost potřebujeme, a hurá dál na cesty.
Po pár stech kilometrech vjíždíme do Lichtfield National Parku a projíždíme ho skoro celý až na konec do kempu Wangi Falls. Děláme večeři, píšeme deník, obtěžuje nás hmyz a my se modlíme aby se trochu ochladilo a líp se spalo. Celou noc nakonec prší, ale ochlazení nikde, spíš je ještě větší teplo a hlavně vlhko.
Najeto kilometrů dnes: 530
Najeto kilometrů od počátku cesty: 7 900