V pátek 26. 10. z kempu vyrážíme jako předposlední. To se nám tedy ještě nestalo, ale asi je to tu jiný kraj, jiný mrav. První zastávku děláme u Devil’s Marbles
neboli Karlu Karlu neboli u Ďáblových kuliček. Jsou to obrovské zaoblené balvany z červené žuly, které vznikly před 1700 miliony let, kdy byla láva těsně pod zemským povrchem stlačena do obrovských koulí a vlivem postupné eroze se koule postupně odkryly.
Děláme dvě okružní procházky, spousty fotek a vyrážíme dál. Za nějakých 100 kilometrů stavíme v Tennant Creeku u pumpy. V klidu tady poobědváme, dáme si zmrzku, natankujeme a hurá zase na cestu. Martin si ještě předtím dává kafe zadarmo – to je tady celkem běžné, že u každé pumpy nabízejí řidičům kafe zdarma. Asi je to díky těm vzdálenostem, co se tu jezdí. Pořád lepší nabízet kafe zdarma než pak odklízet automobilové havárie. Jinak se výrazně změnila krajina a všude kolem přibylo spousta zeleně, takže je to hned zas o něco veselejší.
Jedeme kam až se to dá, i když jízda ve tmě opravdu není nic moc. Pořád čekáme, kdy nám do cesty vběhne nějaký ten klokan a navíc když proti nám jede nějaké auto, tak jeho světla vidíme už 20 minut předtím než nás mine. Silnice je tu totiž naprosto rovná a nekonečná. Zastavujeme nakonec v Hi-way Inn Roadhouse. Kempík je asi poměrně nový, tedy alespoň podle ubytovacích buněk umístěných u vjezdu, a taky podle záchodů a sprch. Ty jsou dokonce přístupné jen na kód. Jsme po celém dni takoví celí umatlaní, takže si oba dáváme sprchu, Martin vaří večeři a Jana píše deník. V noci je hrozné horko, takže se nedá moc spát, navíc Janu začala zase bolet hlava, tak už je z toho docela naštvaná. Rozhodujeme se tedy spát s otevřenými dveřmi, abychom měli alespoň trochu vzduchu a doufáme, že se nás tentokráte nerozhodne navštívit zas pro změnu někdo jiný než myši.
Najeto kilometrů dnes: 730
Najeto kilometrů od počátku cesty: 7 370