Čtvrtek 18. 10. Ráno vstáváme skoro jako jedni z prvních a zmlsaní včerejší piknikovou areou u Pinquin centra a trochu zklamaní výbavou kempu, se rozhodujeme, že zkusíme popojet kousek dál na plánované trase neboť cestou jsou dvě městečka, tak bychom tam mohli najít nějaké pěkné místo, kde bychom si udělali snídani. Navíc ani počasí není nic moc, ale co se dá dělat. Tak si tak jedeme a Martinovi se to po nějaké době zdá nějak dlouhé, takže zastavujeme u na parkovišti u Prospect Hill a koukáme do mapy. Podle všeho městečka jsme už dávno minula (jak se ukazuje, tak mapa je asi tak podrobná, že ukazuje každý domek spolu se jménem majitele), a protože další jsou v nedohlednu, tak se rozhodujeme posnídat tady. Zatímco Martin vaří čaj, tak Jana se pouští do psaní deníku abychom alespoň trochu zmenšili to naše zpoždění.
V klidu tedy posnídáme a Martin se rozhoduje jít se podívat až na vrchol kopce, kam vedou docela příkré schody. Ve skutečnosti je kopec písečná laguna a když tady Cook přistál tak na ni vylezl aby se rozhlédl po pevnině, ale bohužel viděl všude kolem jen oceán – což ho trochu zaskočilo.
Vydáváme se směrem dál do města Kingscote, což by mělo být největší město na Kangaroo Island. Když do města dorazíme, tak jak tak hledáme informace, tak si to odbočíme špatně a zavede nás to přímo do historické oblasti prvního osídlení na ostrově. Děláme tedy zastávku a jdeme se trochu rozhlídnout kolem. Jsou tady různé informační desky, na kterých se dozvídáme jak to tady vlastně všechno začalo. Člověk musí docela dost pracovat s fantazií, protože z prvního osídlení tady vlastně ve skutečnosti nic nezbylo. I na místě bývalé pošty je jen jeden kámen, který má onu poštu asi symbolizovat.
Navíc je tu dlouhý výběžek do moře, na kterém sídlí ptáci, takže to jdeme trochu prozkoumat a Martin zkouší, jak blízko k sobě ho pustí. Relativně se mu daří dostat blízko, obdivuje i velké pelikány a pak když ta hejna ptáků několikrát zvednul ze země tak považuje pokus za úspěšný a vrací se.
Jana se asi málo nasnídala, protože se jí podaří sníst mouchu, tedy vlastně si jí zažvejknout do žvejkačky. Viditelně je z toho moc nadšená. Ještě nadšenější jsme, když zjišťujeme, že její kamarádky se nám asi rozhodly pomstít, takže jich na nás nasedalo nepočítaně a další poletují kolem. Nasedáme tedy do vaníku a jedeme pryč.
Tentokráte odbočujeme na správnou stranu, takže za chvilku jsme téměř v centru města. Děláme ještě zastávku na toaletách a provádíme ranní hygienu, aby se nás místní nelekli. Pak už hurá do informací, což je vlastně ve skutečnosti normální obchod, kde kromě normálních věcí denní potřeby mají i suvenýry a pár informačních brožurek. Martin jde pak ještě zjistit, jak je to tady s internetem a protože nic moc, tak vyrážíme dál.
Stavíme hned kousek za městem na včelí farmě Island Beehive. A nejsou tady včely jentak ledajaké. Kangaroo Island je totiž od roku 1885 útočiště pro včely zvané Ligurian Bee. To kromě jiného znamená, že když se na tento ostrov vypravíte, tak sem nesmíte dovážet žádné vlastní včely a ani med. Pokuta je 10 tis. AUD (takže je asi jasné, co jsme na ostrov přivezli).
Med vyráběný na této farmě je samozřejmě organický a nabízejí hned několik druhů (příchutí), které můžete ochutnat a vybrat si tak ten, co vám zachutná nejvíce. Rozhodujeme se každý pro jeden a kupujeme je.
Provedli jsme ochutnávku, prohlídli si, co ještě v obchodě nabízejí a zjistitli, že tady mají udělanou skleněnou vitrínu, ve které je možné přímo pozorovat včely, jak si vyrábějí med. K vitríně jim vede taková legrační chodbička z venku baráku. Docela by nás zajímalo, jak ty včely přiměli, aby do chodbičky a poté do vitríny vlezly.
Vyrížíme dál směrem k ovčí farmě Island Pure Sheep Diary. Tady jsme ale neúspěšní protože mají otevřeno až odpoledne. No co čekat nebudeme, jedeme dál, z vnitrozemí směrem k pobřeží. Jakmile dojedeme k oceánu, tak hned zatavujeme – konkrétně ve Stokes Bay. Jsou tady nějaké informační tabule, tak si je přečteme a jdeme se projít kousek na pláž. Je tady halda kamenů a takové menší skalisko a na jednom kameni je cedulka, že by tudy měla asi vést stezka. Za chvíli se zpoza kamenů vynořuje pán a za ním paní a prý se dá tudy projít na pláž a stojí to za to. Jdeme tedy po cestičce a chvílemi je to docela náročné proplazit se úzkými prostory mezi kameny.
Za chvíli se vynořujeme na pláži a je to tady fakt moc hezké. Později zjišťujeme, že se tady tomu říká Secret Beach. Počasí moc na koupání není takže alespoň fotíme a vyrážíme zpět.
Dáváme obídek a jedeme do Stokes Bush Garden, kde by měla být k vidění australská květena. U zahrady se nějak rozhodujeme, že australské květeny uvidíme ještě dost, takže si to rozmýšlíme a jedeme pryč.
Pláží bylo zatím málo, tak jedeme na Snelling Beach, odkud by mělo být možné vidět delfíny. Jak jinak, žádní delfíny nevidíme, Martin akorát objevil ve skále mrtvou rybu. Asi sem při přílivu zaplavala a už nevyplavala. Jana si pro změnu zkouší řídit místní traktor a pěkně ho celý zahrabala do písku. Cestou zpátky z pláže Martin pomáhá nějakým paním, co sem přišly zavřít bungalov a nedošáhnou pořádně na okenice aby je sklopily.
Přemýšlíme co dál. Mohli bychom zajet na Cape Borda Lighthouse, ale nějak máme dojem, že už jsme majáků viděli docela dost a navíc jsme nějací zmožení, asi tím podmračeným počasím. Rozhodujeme se tedy vyrazit směrem ke kempu. Přeci jen to není za rohem. Zvlášť když Jana během navigace chvílemi usínala, takže jsme si tak trochu zajeli. Ostatně to, že je trochu unavená signalizovala i skutečnost, že si oblékla svetr přes bezpečnostní pás. Ostatně proč ne.
Cestou ještě děláme odbočku do Hanson Bay Koala Sanctuary, což jsme sice měli naplánováno na zítra, ale změna je holt život. Funguje to tady naprosto jednoduše, u vchodu hodíte do kasičky 2AUD a pak už se jen procházíte mezi stromy a hledáte koaly. Ze začátku jsme nic neviděli, ale jak jsme si postupně přivykali, tak se najednou koaly začaly objevovat. Mělo jich tady být 15 až 20, tak jsme jich nakonec našli 13.
Většina z nich si jen tak seděla na stromě a spala, takže žádná sranda, ale objevili jsme i jednu aktivní. Tedy pokud se požírání listí dá říkat aktivita.
Ještě se tu nabízela procházka eukalyptovým hájem, tak jsme se na ní vidali s příslibem, že bychom měli vidět ježury a valaby. Úspěšní jsme byli na padesát procent – viděli jsme jednoho valaba. Jen se tam tak povalovat a naprosto nás ignoroval.
Došli jsme zpět ke stromům s koaly, a konkrétně k tomu stromu na kterém seděla koala nejníže k zemi. Už když jsme jí míjeli poprvé, tak Jana spekulovala o tom, jestli si na ní má jít šáhnout nebo ne, ale nakonec to vzdala. Upozorňujeme ochránce zvířat, aby další řádky nečetli. Tentokráte už ale bylo pokušení moc velké, takže na osobní kontakt si netroufla, ale rozhodla se zahýbat větví, na které koala seděla. Chvíli se nic nedělo, koala jen zvedla hlavu a zhnuseně se na nás podívala. To Janu trochu naštvalo, zahýbala větví ještě jednou a řekla, že s koaly je nuda. To zas asi pro změnu naštvalo koalu, takže se probudila a začala naprosto neuvěřitelně řvát. Na to jak je ten tvor malý ve srovnání s velkým medvědem, tak co se řvaní týče, tak si jsou docela rovni.
Janě už pak pro dnešek zážitků s koaly stačilo, takže jsme se vypravili zpět k autu a hurá do kempu Snake Lagoon Camping area
ve Flinders Chase National Parku. Po osmi kilometrovém skákání po nezpevněné cestě jsme konečně v kempu a protože je ještě světlo, tak si nacházíme pěkné místečko – mají to tu super, jsou tu různá místa, některé jen pro stany, jiná pro karavany a jiná pro auta a každé místo má svoje soukromí. No a pak už jen večeře, psaní deníku a hurá do hajan.
Najeto kilometrů dnes: 220
Najeto kilometrů od počátku cesty: 3 490