Den 10 – Great Ocean Road

Pondělí 15. 10. zahajujeme probuzením se na parkovišti patřícímu ke kempu nedaleko Lorne. Následuje snídaně, obhlídka místa přenocování za denního světla a hurá dolů z kopce do Lorne do informačního centra. Přijeli jsme ale moc brzo, centrum otevírá až v devět, tedy za čtvrt hodinky. No co, stejně jsme chtěli udělat ranní očistu. Máme štěstí, jsou tu toalety s teplou vodou, která přeci jen umyje víc než ta studená. Zjišťujeme, že jsou tu i sprchy za 10centů, ale usuzujeme, že zas tak důkladnou očistu ještě nepotřebujeme. Navíc už otevřeli informační centrum, takže hurá do něj. Bereme si nějaké letáky k Národním parkům, minule se to osvědčilo, protože jsou v nich podrobné mapy s tábořišti.

Nasedáme do auta  a vyrážíme po Great Ocean Road dál za dobrodružstvím. Oblast kterou do které jsme vjeli už včera a dneska jí projíždíme dál se jmenuje Surf Coast a začíná stejně jako Great Ocean Road v Torquay a končí v Apollo Bay. Vypadá to, že průvodce si nevymýšlel a tato silnice opravdu právem patří j nejúžasnějším vyhlídkovým trasám na světě. Alespoň nám se vyhlídky moc líbí a každou chvilku stavíme a fotíme.

S častými přestávkami jsme dojeli až do Apollo Bay odkud se silnice začíná stáčet do vnitrozemí a míří si to přímo přes Great Otway National Park. V parku jsme původně chtěli udělat zastávku, protože jsou tu stromy vyskytující se v deštných lesích mírného pásma a taky obrovské kapradiny a navíc inzerovali Otway Fly Tree Top Walk. Když jsme se ale podrobněji podívali do brožurky, tak jsme zjistili, že procházka mezi stromy není žádné adrenalinové dobrodružství na dřevěných vratkých žebřících, ale je tam 600m dlohá procházka po mohutné železné konstrukci ve výšce 25m a pak věž vysoká 47m. Zdálo se nám to málo dobrodružné, takže jsme se rozhodli tuto atrakci vynechat a pokračovali dál.

Za parkem se silnice zase vrací k pobřeží, tentokráte ale vede o vysokých útesech nad oceánem.  Ženeme si to k turistické atrakci zvané Dvanáct Apoštolů – The Twelve Apostles. Je to dvanáct vápencových útvarů stojících v moři kousek od pobřeží. Kdysi tyto útvary byly součástí pobřeží, než nápory mořské vody, větru a dalších přírodních živlů způsobily jejich oddělení od pobřeží. Jejich formování do dnešní podoby je otázkou posledních 20 milionů let. Dnes si tu stojí ve vodě a čekají, co s nimi za dalších pár milionů let bude.

Je to opravdu turistická atrakce, takže je tu velké parkoviště, budova a nějakým povídáním, chodníčky vedoucí pod silnicí na druhou stranu přímo k pozorovací platformě. Odtud si můžete vychutnat pohled na Dvanáct Apoštolů vlastně ve skutečnosti jen asi na sedm, protože je nikdy neuvidíte všechny, neboť se vzájemně překrývají a schovávají. Pokud je vám ale sedm málo, tak se můžete podívat na druhou stranu a tady taky uvidíte další skaliska v moři a určitě vypadají stejně hezky jako apoštolové.

Kromě skalisek jsme bohužel taky viděli mrtvou velrybu, kterou to vyplavilo na pláž. Nahoře na platformě byla velká cedule, která vysvětlovala, jak se to stalo a proč je velryba bílá a hlavně, že je opravdu mrtvá a to, že se může zdát, že se trochu pohybuje je způsobeno jen a jen vlnami. No raději bychom viděli živou.

Viděli jsme, vyfotili a je na čase popojet kousek dál. Následujících několik desítek kilometrů je ve znamení jedeme, stavíme, fotíme a zase jedeme. Postupně se totiž kolem silnice objevují odbočky na další vyhlídky, tentokráte už ne tak turisticky zaměřené a ze všech se dají vidět další úžasné vápencové útvary. Všechny jsou nějak pojmenované, podle toho co připomínají a nebo připomínali než se změnili do dnešní podoby.

První zastávka je u Loch Ard Gorge (jezero v rokli, soutěsce? – něco takového).

Další v pořadí je the Arch – opravdu to vypadá jako oblouk.

Poté následuje London Bridge, což je právě jeden z těch případů, že to kdysi jako London Bridge vypadalo, než to spadlo. Naštěstí to nikoho nezabilo, jen dva lidi zůstali na nově vzniklém ostrově a museli je tudíž evakuovat vrtulníkem.

Další zastávka je u The Grotto, neboli jeskyně. Jde se k ní po schodech dolů z útesu a opravdu to vypadá jako jeskyně a navíc s jezírkem uprostřed. Docela by nás zajímalo kam až to bývá zatopené. Podle vzhledu zábradlí vedoucího podél schodů to vypadá, že je jeskyně zatopená úplně celá, což znamená, že je zatopen poloviční úsek schodů k ní vedoucích.

Aby toho nebylo málo, tak stavíme ještě v Bay of Martyrs. Proč je to zátoka mučedníků moc netušíme. Asi se tu potopilo víc lodí než kde jinde.

To jsme zapomněli zmínit, že kolem celého pobřeží se nachází neuvěřitelné množství ztroskotaných lodí. V letech 1840 až 1920 tu prý ztroskotalo přes 180 lodí, z toho k 28 najdete ukazael na Great Ocean Road. Aby to bylo naprosto zřejmé, co se tu v minulosti stalo, tak se pobřeží nazývá The shipwreck Coast. No když jsme se tak místy koukali na ten burácející oceán, tak se ani moc nedivíme, že se jich tu potopilo tolik.

A je tu poslední zastávka, a to v Bay of Islands.

Za touto zátokou se Great Ocean Road stáčí opět směrem do vnitrozemí a po nějakých 30 kilometrech končí. Musíme říct, že to fakt stálo za to. Škoda, že nemáme víc času, protože kromě Great Ocean Road je tu taky Great Ocean Walk, 91 km dlouhá procházka, která vede z Apollo Bay k Dvanácti Apoštolům. Podle obrázků to vypadá moc hezky. No tak snad někdy příště.

Dál jedeme po Princes Hwy. V jeden okamžik projíždíme nějakým rojem hmyzu a ve vteřině máme zaházené celé přední sklo, že přes něj vůbec není vidět. Vůbec jsme nestihli to hejno zaregistrovat a už vůbec netušíme, co to bylo zač. Z těch fleků na skle se to nedá poznat. Proti nám po chvíli jede cyklista, tak jen doufáme, že on už hejno nepotká. Později zjišťujeme, že to asi byly chudáci včely, protože pár nám jich uvízlo za stěrači.

Děláme odbočku před městečkem Warrnambool, abychom zkusili štěstí, jestli náhodou neuvídíme velryby. Je tu udělaná pozorovatelna, přímo na pláži a prý se tu dají v květnu až říjnu vidět velryby pravé – Right Whales. Průměrná velkryba měří 15m a váží 50 tun, maximálně narostlá velryba měří 18m a váží 96 tun. Podle brožurky je prý možné vidět 5 různých poloh, které velryby předvádí, jako například rolování těla, mávání ocasem a další. Štěstí jsme neměli a místo velryb viděli akorát surfaře, pravda někteří předvedli docela pěkné druhy pohybů.

Pokračujeme kousek dál a stavíme v zátoce, kde se mísí sladká a slaná voda a jsou tu udělané procházky a celé to tady vyhrálo nějakou cenu.

Nakonec se ještě zastavujeme přímo ve městečku Warrnambool v informačním centru, kde už standardně nabíráme další brožury a Jana tady odesílá pohled a doufá, že do Prahy dojde dřív než my.

Původně jsme měli v plánu dojet dnes až do Mount Gambier, ale to nestíháme. Konečně nabíráme na naší cestě zpoždění, a to cca 100km. Vybíráme si dva možné kempy dosažitelné ještě za denního světla a míříme jejich směrem. První kemp se nám podařilo úspěšně minout a vypadá to, že jsme minuli i ten druhý, na který měla být odbočka před vesnicí Narrawong a my už jsme ve vesnici, ale najednou objevujeme silnici se správným názvem a jsme zachráněni. Odbočujeme z hlavní cesty a po pár kilometrech šťastně parkujeme v Sawpit picnic and camping aree. Vypadá to tady moc hezky, jsou tady stoly s lavičkami a taky ohniště, takže si sbíráme v okolí nějaké dřevo a rozděláváme oheň. Hrozně fouká vítr, ale ohniště je ze tří stran kryté, takže se oheň nakonec podaří rozdělat a hlavně udržet na svém místě. K přípravě večeře sice použijeme náš plynový vařič, ale oheň je príma na uvaření čaje a taky jen tak na zahřátí a na koukání a taky na vyuzení. Konečně jsme nejen špinaví, několik dní nemytí, ale taky pořádně voňaví.

Konečně jsme zase po dlouhé době zastavili v rozumnou dobu, takže Jana se pouští do psaní deníku, ve kterém máme několikadenní skluz a podaří se jí napsat hned dva dny. Pak už jen uhasit oheň a do hajan.

Najeto kilometrů dnes: 300

Najeto kilometrů od počátku cesty: 2 500