Administrace Lotus Domino/Notes – 11/10

A je tu první přídavek na přání Myry – notes.ini, k čemu to je, jak to je a co s tím dělat.

Možná ještě předtím, než se začnu věnovat jenom notes.ini, bych měl shrnout takových pár vyhlášených souborů v Lotus Notes. Jedním z nich je určitě notes.ini, což je další místo pro nastavování systému a naštěstí se používá méně a méně. Nicméně až budete zálohovat server či klienta, tak je dobré zazálovat i tento soubor. Dalším souborem je cache.ndk, kam se vlastně ukládají používané návrhové prvky, aby jejich natažení bylo rychlejší. Současně je to i soubor, který se radí při problémech smazat, protože se vygeneruje znovu a nic se neděje. Pak je tu desktop6.ndk, ve kterém je umístěno nastavení pracovní plochy a návrh soukromých pohledů. Při problémech se také radí smazat. A konečně bookmark.nsf, ve kterém jsou odkazy na všechny databáze, které máte v záložkách či na ploše, takže smazáním tohoto souboru přijdete o všechno a budete pracně vymýšlet, jaké databáze jste používali. Soubor names.nsf už asi připomínat nemusím, o ten je opravdu smutné přijít (i když na klientovi to až tak nevadí).

A teď zpět k notes.ini. Jedná se o obyčejný textový soubor, který je umístěn v programovém adresáři klienta i serveru, přičemž některé položky jsou společné a některé specifické. Smutné a legrační zároveň je, že dlouhou dobu nikde neexistoval popis nastavení a ani v dnešní době snad nejsou popsány úplně všechny možné položky, spousta z nich je polotajná a používaná třeba supportem IBM ve specifických případech. Nicméně časy se lepší, popis položek existuje na webu IBM, stejně tak jde využít stránek DRCC, kteří s tím asi začali jako první a pak existuje i verze od dalšího partnera specificky pro BlackBerry (a od tohoto partnera jde i replikovat – hurá).

A pro notes.ini platí jedna zásada – používají se pouze položky, které jsou uvedeny pod řádkem [Notes]. A ještě odkaz na přednášku z Vídně, kde jsou také zajímavé informace.

Nastavení na klientovi

Pokud změníte něco v nastavení klienta, tak se to dost pravděpodobně projeví v notes.ini. Nejzajímavější je z mého pohledu položka Directory, která určuje umístění datového adresáře. Takže když ho chcete přehodit na jiný disk, tak stačí přepsat referenci a je vyřešeno. Záhadná položka Preferences obsahuje všechna nastavení z převoleb – každá položka má svůj kód v dvojkové soustavě a výsledné číslo je jejich součtem. Na problémy může zadělat položka FileDlgDirectory – už jsem párkrát zažil, že ukazovala do adresáře, kam neměl aktuální uživatel přístup, a klient se vůbec nezpustil. Pokud chcete vybírat emailové adresy z více databází než je jenom vaše lokální adresní kniha, tak stačí rozšířit položku NAMES o další databáze. Ve starších verzích dokonce fungoval i odkaz na serverovou databáze ve formátu server!!database.nsf, ale tuším, že od verze 6 to už nefunguje. Problémy s hlášením o novém emailu může vyřešit smazání položek NewMailSeqNum. A pokud jste vývojář a otravuje vás vyskakovací okno při otevření každého návrhového prvku, tak řešením je položka DesignNoInitialInfobox nastavená na nulu.

Většina položek, které začínají $ jsou programátorské proměnné, které si ukládá některá z používaných aplikací. Jejich smazání je z hlediska Lotus Notes bez problémů, otázkou je, co na to vlastní aplikace.

Pokud někdy budete opravdu do důsledků ladit rychlost aplikace, tak by vám mohly pomoci proměnné Client_Clock=1 a Debug_Outfile=file, které do souboru vypíší jaké všechny operace klient provádí a jak dlouho trvají. Čtení je to šílené, ale můžete zjistit, co přesně trvá nejdéle.

Nastavení na serveru

Použití notes.ini na serveru může být úplně stejné jako na klientovi – prostě něco ručně dopíšete do souboru, restartujete server a ono to funguje. Současně to ale není ta nejlepší metoda, protože takový zásah není nikde dokumentovaný. Bohužel, některé parametry jinak nastavit nejdou. Jedná se například o Directory, ServerTasks (seznam úloh, které automaticky nastartují při spuštění serveru), Ports (povolené porty, na kterých server komunikuje) a KeyFilename (ID soubor serveru).

Další možností jak nastavit proměnnou v notes.ini je použití příkazu set config nazev=hodnota. Výhodou je, že ke změně proměnné dojde okamžitě (server se nemusí restartovat), ale po odrolování logu zase zmizí informace, co kdo a proč nastavil.

Některé hodnoty z notes.ini může být vhodné nastavit pomocí programových dokumentů. O těch jsme si ještě neříkali, opět se nastavují na poslední záložce v administračním klientovi, položka ServerPrograms. Zde určujete, který program se má spustit na kterém serveru a kdy. Pomocí těchto dokumentů je dobré nastavovat všechny položky ServerTasksAtXX, které určují, jaký program se má kdy spustit. Takže smazat uvedené položky z notes.ini a přepsat je do programů, aby to bylo na jednom místě a nikoliv něco definovaného v notes.ini a něco v programech. Většina z vás navíc může bez náhrady smazat řádek ServerTasksAt3=Object Info -Full, který má použití pouze při zapnutém Shared Mailu – a ten jsme nezapínali.

Poslední metoda nastavování notes.ini je pomocí konfiguračního dokumentu (ServerConfigurations) a jeho záložky Notes.ini Settings. Zde vidíte, co vše se přidalo a kdo naposledy. Pokud pracujete pomocí plného klienta, tak můžete parametry vybírat ze seznamu i ručně dopisovat, z webového klienta je možný pouze výběr. U každého parametru je navíc informace, co nastavuje. Příjemné je maximum společných parametrů nastavit v jednom konfiguračním dokumentu, určeném pro všechny servery, a zbytek donastavit v dokumentu pro konkrétní server. Pokud v tomto dokumentu nastavíte nějakou hodnotu jinak, než je v notes.ini, tak při startu serveru se nejdříve použije hodnota z notes.ini a při načtení konfiguračního dokumentu dojde k přenastavení.

A které parametry mám ve zvyku nastavovat u serverů? Určitě parametr Log, jehož čtvrtá hodnota (standardně 7) určuje délku logu ve dnech. Někdo doporučuje nastavit hodnotu 10, protože se do toho vejdou dva víkendy, někdo nastavuje hodnoty vysoké (třeba 60), aby mohl i zpětně dohledat, co se kdy začalo dít. Na druhou stranu hodnoty větší jak 21 prý mohou dělat problémy u hodně používaných serverů, protože log je zbytečně veliký (a stejně do něj nebudete koukat). U externích SMTP serverů může být vhodné nastavit položku SMTPGreeting=Organizace SMTP Server %s, která přepíše standardní SMTP pozdrav prozrazující typ a verzi serveru (%s musí být v řetězci někde umístěno). Položka DominoNoBanner=1 dělá to samé při generování webových stránek a vynechává tak hlášku o web serveru z generovaných stránek. Položka converter_log_level=10 vás zase zbaví hlášek o konverzi CD-to-MIME, které probíhají při příjmu emailů a jeho konverzi a které stejně nic neříkají. Pokud jste bezpečnostní maniaci (nebo máte přísného security managera), tak se vám může hodit položka NABWebLookupView, ve které můžete specifikovat název pohledu používaný pro ověřování webových uživatelů. Standardně uživatel může zadat libovolnou kombinaci jména a hesla (tedy já bych se mohl přihlašovat pomocí uživatelského jména martin, mhumpolec, humpolec, martin humpolec, ..) a tento parametr vám umožní připravit pohled, který obsahuje jenom tu jednu správnou variantu (tedy třeba emailovou adresu). Pokud máte server určený pro replikaci s dalšími servery, který nestíhá se všemi včas zreplikovat, můžete zkusit zvýšení počtu replikačních úloh (které budou replikovat najednou s různými servery) pomocí parametru REPLICATORS.

Přemýšlím, co víc, ale ve finále, těch běžně používaných proměnných je opravdu málo, další se používají až při problémech nebo ladění. Jaký další přídavek budete chtít?