Druhý víkend

Aktualizováno Janou 17. 5.

MapaUkaž na mapě naší cesty – modře směrem dolů a doleva.

A je tu další víkend (28. – 29. 4.). Tím jak jsme celý týden vždycky až do večera hledali ubytování, tak nám to uteklo ani nevíme jak. Nové ubytování je prima, akorát potřebuje nějaké to dovybavení. Kuchyně je tady společná a je tam toho opravdu málo – tři pánve, staré struhadlo, jedno prkýnko, toustovač, žádný hrnec ani nůž či jiné drobnosti. Většina bytů či pokojů se tady sice pronajímá vybavená – jako, že má postele, skříne, židle, stoly, televizi, dost často i DVD, v kuchyni je mikrovlnka, toustovač, třeba i žehlící prkno, ale co se nádobí týče, tak je ho tam poskrovnu nebo žádné. Ve většině případů si taky člověk musí dokoupit lůžkoviny (polštář, deku, povlaky). To naštěstí nemusíme, tady co bydlíme se to poskytuje.

Jana zkouší aplikovat stejný postup jako při vybavování bytu ve Vídni. Na webu našla, že i tady existuje IKEA, akorát si nejsme úplně jistí kde má být. Webové stránky jsou takové trochu nekonzistentní, chvílemi nefungují, nicméně pár adres jsme našli, a tak v sobotu vyrážíme na jednu z nich – do Moore Parku. Rozhodujeme se jít pěšky – cesta vede samými parky, tak alespoň trochu zrelaxujeme. Je to neuvěřitelné, kolik zeleně v tomto koutě Sydney je a (jak zjišťuji později, když si jdu večer zaběhat) jak je odtud večer krásný výhled na nasvícené město.

Centennial Park

Začínáme Queens Parkem, který je z 90% tvořen pouze hřišti a přecházíme plynule do Centennial Parku – jméno tohoto parku nejsme schopni pořádně vyslovit (jen si to zkuste, než se začnete smát). Pro lingvisty – centennial = stoletý. Později zjišťujeme, že tu mají i Bicentennial Park. Park je ohromný, plný běhajících lidí, klusajících koní a občas lidí hrajících si na hřišti. V týdnu to bývá výrazně plnější, ale ani teď není zdaleka prázdný. A je tak velký, že procházíme jenom po jeho okraji a prostředek parku si necháváme na jindy.

Dalším parkem je Moore Park – je sice o něco menší, ohraničený dvěmi dost rušnými silnicemi, ale pro změnu je v něm nádherné golfové hřiště. Na kraji Moore Parku je ohromné nákupní centrum se spoustou obchodů – IKEA mezi nimi ovšem není. Vydáváme se ne druhou stranu Moore Parku a cestou zkoušíme navigaci jestli nám nenajde IKEA – našla, ale v Brisbaine. Že bychom si udělali ze Sydney 1000 km výlet?

Vyrážíme k dalšímu bodu na našem plánu. Obchod ALDI (v Rakousku Höfer) – nejlevnější obchod – měl by být na Edgecliff. Hurá je tady. Nakupujeme ve velkém a metrem fičíme domů, pěkně strhaní – procházka byla přeci jenom relativně dlouhá.

Neděle 29. 4.

MapaUkaž na mapě zeleně.

Dneska něco oddychovějšího – procházka po mořském pobřeží. Vydáváme se pěšky směr moře. Prokličkujeme pár uličkama a zničehonic se před námi objeví kus, nebo tedy spíš kousek divočiny. To je začátek Bronte Parku – jdeme úzkou cestičkou dolů z kopce, podél vodopádu a cestou poprvé potkáváme místní pavouky, kteří si hoví ve svých sítích, postavených mezi stromy přímo nám nad hlavami (fakt nic moc pocit vzhledem k jejich velikosti). Vegetace začíná řídnout a před námi se rozprostírá zelený trávník a za ním je vidět moře a Bronte Beach. Zelená plocha se zvětšuje a park se začíná podobat parku se vším všudy – dětská hřiště, barbeccue místa, lavičky atd. Jdeme až k moři a já (Martin) konečně vidím moře, na kterém jsou opravdu vlny. Koukáme na surfařeUkaž na mapě, děláme pár fotek a jsme nadšení. Hned bychom nejraději taky čapli prkno a šli surfovat. Tedy kdybychom to uměli a neviděli pár surfařů, se kterými si vlny pohrály jak pračka s fusaklemi.

Z Bronte Beach se vydáváme po pobřeží po tzv. coast walk směrem na sever na Tamarama Beach a dál na Bondi Beach. Procházka je to poměrně dlouhá, ale úžasná. Každá pláž je trošku jiná. Bronte je taková rodinná, Tamarama docela skalnatá a Bondi dost komerční. Na Bondi Beach si dáváme oběd v jedné z místních restaurací a pokračujeme dál. Na koci pláže slezeme mezi pobřežní skályUkaž na mapě, kde zůstáváme skoro hodinu. Děláme spoustu fotek vln tříštících se o pobřeží. Je to fakt nádhera. Gejzíry vody stříkající do výšky a voda vytvářející potoky mezi kameny. Jana neodolá a bere mi foťák. Prý mám jít tamhle k těm kamenům. Ne tam, ještě dál. No ještě, že jsem jí neposlechl. Během následující minuty je tam na tom místě, kde jsem měl být metr vody. Asi bych se pěkně vykoupal. Fotky se nám docela povedly, ale skutečnost byla ještě lepší. Zároveň oceňuji polarizační filtr na objektiv (díky Pavle, prima dárek), opravdu dává fotkám krásné barvy.

Vlny u Bondi Beach

Tak dneska už dál nepůjdeme a vracíme se domů. Cestou zpátky jdeme různými bočními uličkami a díváme se na další domy, které se nabízejí k pronájmu. Navíc spousta domů se tady nabízí k prodeji, skoro bych řekl každý pátý. Ceny nejsou malé, dle upoutávek však vypadají některé domy opravdu luxusně. Jsme pěkně ucapkaní, ale skvěle jsme si to užili.

Leave a Reply