Chris Miller uvedl tuto přednášku větou „Toto bude skvělá sekce, budeme dělat to co se nesmí“. A opravdu – Lotus nabádá, aby lidé upravovali notes.ini jenom na doporučení lidí ze supportní sekce Lotusu, takže ve finále do něj šaháme úplně všichni.
První zásada – na konci notes.ini musí být vždycky prázdný řádek.
Druhá zásada – v notes.ini na klientské straně se bere v potaz jenom to, co je pod řádkem [Notes], všechno nad tím se ignoruje.
Třetí zásada – parametry z notes.ini na serveru se berou v potaz jako první, pak je dopňují či přebíjejí parametry v konfiguračním dokumentu.
Čtvrtá zásada – konfigurační dokument se chová podobně jako ACL – nejdřív se vezme globální, pak pro skupinu server a pak pro konkrétní server, jednotlivá nastavení se postupně doplňují či přebíjejí.
Pátá zásada – některé parametry se pomocí konfiguračního dokumentu nedají nastavit (ano, ty, které se nenabízejí se dají dopsat, ale stejně tím některé nejdou nastavit).
Pak říkal, že pomocí server konzole jdou přidávat a měnit parametry pomocí příkazu set config, nicméně tím prý nejdou rušit. Ozvala se zkušenost ze sálu, že stačí napsat set config jmenopromenne a stisknout enter, čímž se i vymaže.
Když chce člověk upravovat notes.ini pomocí webové administrace, tak musí být uveden jako Full Access administrátor.
Zmínil se o vhodnosti nastavit proces, který zajistí pravidelnou kontrolu notes.ini a rušení jich nepotřebných nebo nefunkčních parametrů – seznam těch nefunkčních pro verzi 7 je v Technote 1207338.
Zajímavá finta, když člověk definují více portů. Většina lidí je definuje pomocí IP adresy a tu mapuje na danou síťovou kartu, nicméně v parametru TCPIP=TCP,0,15,2000 ta „0“ znamená, který adaptér se má použít. 1 tedy znamená druhou síťovou kartu, 2 třetí a tak dál.
Nemáte rádi vývojáře (administrátory), kteří si nezamykají stanici? Změňte položku DesignWindowSizeWin třeba na hodnotu 6 6 6 6 a budou mít okno vývojáře neuvěřitelně to malé. To samé platí i pro administrátorského klienta s parametrem AdminWindowSizeWin.
Hodně zajímavá věc, kterou prý nevědí ani hoši od IBM. Pokud se naspecifikuje hodnota v konfiguračním dokumentu, tak pomocí set config se nezmění, musí se upravit konfigurační dokument. Pokud ovšem napíšu set config promenna=x update, tak dojde i ke změně konfiguračního dokumentu, ve kterém je proměnná nastavena. Samozřejmě pokud je to konfigurační dokument pro skupinu servrů, tak pak ovlivní všechny. A pokud se v notes.ini nastaví parametr ENABLE_SRVCFG_NAB_UPDATE=1, tak k této automatické změně dojde vždy, i když neuvedu kouzelné slůvko update.
Parametr WebAuth_Verbose_Trace=1 zase může pomocí při hledání problémů s přihlašováním uživatelů přes web. Akorát to trochu zpomaluje výkonnost serveru, takže vrátit na 0 jakmile jsou problémy vyřešeny.
Závěrečná legrácka – transakční logy je možné povolit i v klientovi Lotus Notes a používat je tak lokálně, stačí nastavit tyto hodnoty: Translog_AutoFixup=1
Translog_UseAll=0
Translog_Style=0
Translog_Performance=1
Translog_Status=1
Translog_MaxSize=500
Translog_Path=f:translog