Mám to říci hned na začátku? Ale ano, proč ne. Tohle byla zatím jednoznačně nejhorší přednáška. Jason Collier v podstatě nic neřekl a celou dobu jenom četl slidy. Občas naštěstí trochu zavtipkoval, ale to bylo tak jediné, proč si je nepřečíst v klidu na pokoji.
Nicméně pár zajímavých věcí se zjistit dalo – podle Osterman Research výzkumu průměrný uživatel za rok pošle a dostane 23 000 emailů, což dělá přibližně 1,1GB dat. Průměrné roční náklady na pořízení a podporu SAN pole činí 15 000 – 28 400$ na každý 1TB prostoru. Naproti tomu lokální disková pole stojí ročně pouze 4 000 – 6 000$ na každý 1TB dat.
Pokud člověk nastaví quotu na databázi, tak to neznamená, že uživatel nebude dostávat poštu – záleží na nastavení routeru. Ten totiž může uživatele pouze upozornit na překročení velikosti (při každém došlém emailu nebo jednou za určený čas), může pozdržet doručení pošty, dokud uživatel nepromaže schránku (a dá se nastavit, kolik pošty se má pro každého uživatele maximálně držet) nebo se pošta může vrátit odesílateli, že je překročená velikost schránky. A při testování místa se buď může testovat velikost databáze na disku, případně velikost databáze na disku pouze pokud je potřeba její zvětšení (dá se totiž zapisovat do prázdných míst, která v ní jsou) nebo počítat zabranou velikost v databázi (což bude asi výpočetně nejnáročnější).
Cluster replikátor také standardně nedodržuje omezení velikosti, aby udržel databáze synchronizované, nicméně při nastavení CLREPL_OBEYS_QUOTAS=1 mu to lze vnutit. Nicméně, nedoporučuje se to.
IBM prý také dělala několik testů – Dominu prý trvá déle projít databázi, která má stejný počet dokumentů, ale je větší. A toto zpomalení je lineární vzhledem k velikosti. Další studie ukázala, že pokud mám v inboxu úplně všechny dokumenty (nerozděluji je tedy do složek) tak vytížení serveru je o 50% větší než když v inboxu mám jenom 25% všech mailů. Doporučení tedy zní – nemít více jak 1 000 mailů v inboxu, ale rozházet je do složek.
A to bylo celé zajímavé – zatím nejkratší seznam postřehů 🙁