Opět Chris Miler, ale tentokrát skoro nekritizoval. Tak nevím, jestli ho po ranní přednášce sepsuli nebo co 🙂 Nicméně je zde jeho heslo, kterého už jsem si stihnul všimnout – DNS, DNS, DNS – bez něj nic nefunguje, tak ho všude používejte, ať se DNS chlapci snaží a mají ho funkční.
Co mě zaujalo je, že pokud máte Hyper Threading procesory, tak musíte v BIOSu tuto volbu vypnout. Respektive pokud chcete používat pouze chatování tak ne, ale pokud chcete používat i online schůzky, tak ano. Stejně tak není podporován běh na VMWare a partitioned serverech. A pokud vám instalace z nějakého důvodu spadne, tak stačí do sametime.ini dopsat následující řádky, za nimi nechat prázdnou řádku, a spustit instalaci znovu, vznikne soubor stsetup.log, kde bude více informací:
[Debug]
debug_stsetup=1
Pokud je naopak problém s klientem integrovaným v LN, tak pomůže do notes.ini dopsat následující řádky, zkontrolovat, že na konci notes.ini je prázdná řádka a restartovat LN. Pokud se poté zopakuje akce, která činila problém, tak vznikne soubor imdebug.txt, ve kterém bude více informací.
IM_Request_Dump=17
debug_outfile=c:tempimdebug.txt
A prý se nemáme ptát, proč zrovna 17 – asi zrovna někdo slavil narozeniny.
Dozvěděli jsme se o Sametime Multiplexerech (MUX), které jsou zdarma, neinstaluje se pod ně ani Domino ani Sametime a dělají vlastně jakousi bránou mezi uživateli a Sametime servery. Takže zatímco Sametime server dokáže sám o sobě zvládnout přibližně 1 000 – 2 000 uživatelů při chatování, pokud se před něj dá MUX tak dokáže zvládnout desetkrát tolik. Při online schůzkách by měl server zvládnout tak 250 najednou připojených uživatelů, ale tady bohužel už žádný MUX nepomůže.
Další oblastí byly Sametime Clustery, které bohužel nepodporují fail-over. A když už je člověk použije, tak musí pod nimi běžet Domino cluster, který ovšem nesmí replikovat stconfig.nsf databázi, protože údaje v ní jsou jedinečné pro každý server.
Pak jsme se dozvěděli, že start ST serveru trvá většinou kolem 5 minut, pokud je připojen na LDAP, tak při startu z něj stáhne údaje o všech uživatelích, což může být celkem výkonnostní problém. Pak také, že všechny servery v jedné komunitě se musí vidět napřímo, protože pass-through přístup se tady nenosí. A také, že servery dávají pozor na poslední čísla v IP adrese a podle toho spolu komunikují, takže musí startovat v určitém pořadí, protože pokud server, který má nastartovat jako první nastartuje jako poslední tak se nikdy nespojí. A to se právě řídí IP adresou, respektive jejím posledním oktetem. A Sametime také nefunguje při zapnutém využívání Internet site konfiguraci, z čehož vyplývá, že se dá použít pouze jedna doména v definici Single SignOn.
A jeden problém nakonec – pokud jste nainstalovali Sametime 7.0 a můžete se připojit pomocí integrovaného klienta, ale nikoliv pomocí plného klienta, tak jste pravděpodobně nainstalovali Limited Edition serveru, která neumožňuje připojení plného klienta a neumožňuje online schůzky a další věci.