Letos jsme tu zimní sezónu zahájili nějak brzo. Roman se zmínil, že by v listopadu o svátcích chtěl vyrazit na lyže a vymyslel rovnou i cíl – Hintertux. Já jsem se dohodl s Janou, že zkusí zajistit nějaké ubytování (což pro 15 lidí není úplná legrace) a Janě se podařilo zajistit přímo skvělé ubytování – penzion Ausserbrente. Cesta k němu byla trochu dobrodružnější a lidé bez navigace měli trochu problém ho najít, což se vůbec nedivím. Vždycky když už to vypadalo, že jsme na konci, tak navigace trochu překreslila obrazovku a poslala nás ještě dál – štěstí, že zatím nebylo nasněženo.
Po příjezdu jsme dokonce zjistili, že máme k dispozici více pokojů, než bylo původně dohodnuto, takže jsme se ani nemačkali. A cena 20€ za osobu a noc nám přišla více než skvělá. Všechna auta postupně dorazila, dokonce i to poslední, ze kterého jsme měli největší strach – bloudili někde v Německu a Roman říkal, že nemají navigaci, takže to nikdy nemohou najít. Leč povedlo se, někteří ještě chvíli popíjeli a pak už všichni usnuli a těšili se na páteční lyžování.
V pátek jsme situaci asi trochu podcenili a vyrazili pozdě. Nicméně jak jsme zjistili, dříve bychom to stejně nevyhráli – před lanovkou ohromná fronta, protože díky větru nemohla jet na plný výkon. S Janou jsme to rovnou vzdali a vyrazili na procházku, ostatní si to vystáli a už za nějaké dvě hodiny byli nahoře a mohli se pustit do lyžování. Jak jsme se večer dozvěděli, tak spíš po klouzání po ledových plotnách – lyžaři nebyli tak striktní a hodnotili to celkem dobře, snowborďáci byli trochu skeptičtější. To my jsme si procházku nemohli vynachválit – všude zelená příroda, příjemné počasí a nádherné pohledy do krajiny.
Nicméně večer byli všichni utahaní a nikomu se nechtělo na večeři do hospody, takže jsme s Janou vyrazili sami a vůbec nelitovali. Potom ještě krátké posezení na pokoji, dohodnutí budíčku na ráno – tentokráte zkusíme vyrazit dříve – a hurá do hajan. Vlastně Dalibor měl ještě dilema, jestli si má koupit nové prkno nebo ne.
Sobota byla výrazně lepší – fronta na lanovku relativně krátká a navíc jely obě, takže to mělo spád. Nahoře sice opět foukalo, nicméně pokračovali jsme až na samý vrchol, kde byla totální mlha (nebo spíš ohromný mrak), takže jsme nic neviděli a sjížděli poslepu. Nic moc na první poježdění. Místy to bylo opravdu hodně ledové, ale při troše snahy to šlo. V poledne nás ale věčný vítr a špatná viditelnost omrzely a tak jsme sjeli na jídlo a hurá domů – na další procházku. Při té příležitosti jsme zjistili, že to mají dobře vymyšlené – lístky nejdou prodat, protože nahoru je povolená pouze jedna jízda 🙁 A procházka byla opět skvělá, prošli jsme si centrum vedlejšího městečka, podél potoka – pohodička a klídek.
Večer jsme dlouho čekali na Dalibora – podlehl nakupování a nakoupil půlku nové výbavy, takže mu dali solidní slevu a celý zářil. Naštěstí mu zbylo na zaplacení ubytování, tak jsme rovnou všechny obrali o peníze, dokud ještě nějaké mají.
Neděle byla pohádková – nebe skoro bez mráčku, přímo to vybízelo k lyžování. Nicméně množství aut nás opět odradilo a tak jsme vyrazili zase na procházku – tentokráte podél vodopádů až nahoru do mezistanice a zase dolů po jiné cestě. A opět úžasná procházka, díky zimní teplotě nám ani nebylo horko a mohli jsme si to pořádně užít. A večer cesta domů byla taky v pohodě.
Asi se nad sebou zamyslím a Alpy začnu využívat i k procházkám, nejenom k lyžování. Bylo to totiž opravdu super a jak jsme tak koukali po horách tak až to celé zasněží, tak bude i to lyžování skvělé.