Tam na západě

Jsme si v březnu střihli jednu krátkou dovolenou na horách, abychom se trochu vzpamatovali z toho čerstvého vzduchu, který tu máme.

Vyjeli jsme do střediska Alpbachtal, což je shodou okolností asi první středisko, které jsme s Janou společně kdysi navštívili. Ubytovali se ve vesnici Reith im Alpbachtal, kde jsme byli ubytovaní i tehdy a přestože jsme vlastně každý den museli někam popojet, tak jsme nelitovali. Reith je totiž v zásadě na rovině, takže se s prckama můžete procházet bez velké námahy, Alpbach a Inneralpbach jsou slušně v kopcích, takže procházka je dobrý trénink. Koupání v bazénu Wave a zejména jeho solná lázeň Isla Sola (když je ta voda tak prosolená že si v ní skoro můžete sednout) byly krásný zážitek.

Přitom všem jsem si uvědomil, že je to vlastně 25 let od otevření hranic, že věci, které mi tehdy přišly dokonalé už mi tak dokonalé nepřijdou. A současně, že je spousta věcí, která se mi líbí a překvapuje mě, že u nás fungují jinak.

Silnice

Když jsme někdy před těmi 25 lety vyjeli na západ, tak první dojem byl – ta silnice je hladká jak žehlící prkno!

Dnes už takový pocit nemám. Ano, pořád je to lepší jak D1, ale už mi to nepřijde tak dokonalé, už cítím jak to háže, jemné koleje, přechody, které nejsou zcela hladké.

Benzín a nafta

Pamatujete, jak se vždycky stavělo na Rozvadově, aby člověk natankoval naposledy za levné a modlili jsme se, aby nám benzín vystačil zase až domů? Ty fronty, které se tam pravidelně dělaly?

Tak s tím je konec. Všiml jsem si toho před lety, letos zase. Benzín v Rakousku je levnější, když jsme se vraceli tak v podstatě o 20 % oproti tomu, který se dal koupit na hranicích. A přibližně o 10 % levnější než to, co jsme pak viděli v Praze.

Sbohem Rozvadove, prolítneme tebou a na záchod se stavíme pár kilometrů za hranicemi na odpočívadle.

Odpočívadla

České dálnice mi občas přijdou přeplněné pumpami, ale obyčejné odpočívadlo chybí. V Německu jsem v jednu chvíli ta obyčejná odpočívadla, kde jsou stolečky a záchody, nestíhal počítat, šlo jedno za druhým.

Cestou zpět jich bylo méně, ale je vidět, že je staví. Akorát u nás jsme pozavírali i ta poslední, která po stavbě pump zbyla. Proč?

Zdravíme se

V Reithu jsme se zdravili. Se všemi a zjevně radostně. Ano, je to vesnice o 2 500 lidech, ale obávám se, že ani na našich vesnicích se už lidé moc nezdraví.

Proč, vždyť je to tak fajn?

Lokální nakupování

Supermarket nebo obejít pár malých krámků? Před časem o tom psal Tomáš Hajzler, jak kupují v malých krámcích a jak je to fajn (mimochodem update jak to vypadá v novém bydlišti by byl fajn).

My na to tady pomalu také přecházíme, vajíčka z Čerčan, maso od Robertsona případně od Sváčka, mléko z farmy, máslo a sýry v Gran Moravii, ovoce a zeleninu částečně naskladníme před zimou a částečně chodí v bedýnkách.

V Reithu jsme se vydali do malých krámků ještě více a radostněji. Ano, rýži, těstoviny a takové věci jsme koupili v MPreis, ale pro salámy jsme si chodili k řezníkovi, pro housky a chleba k pekaři (mimochodem chleba za 100Kč v přepočtu je mazec, housky za 10Kč jim vzhledem k velikosti rád odpustím), pro sýry a čerstvé mléko do sýrárny.

Bylo to fajn.

Rychlé bezkontaktní platby

Platíme kartou. Je to pohodlné, rychlé a nemusím moc přemýšlet, kolik peněz sebou přesně vzít.

Bezkontaktně je to ještě lepší. U nás je to rychlé, tady je to ještě rychlejší – jak je to možné?

A druhý postřeh – proč u nás pokladní musí počkat, než jeden člověk zaplatí než začne markovat dalšího? V Rakousku normálně přepnou platbu na terminál, člověk platí a oni už mezitím markují další nákup. Krása.

Platí se na konci

Tohle je pro mě největší překvapení ve srovnání Česko a zahraničí. U nás, když někam přijedeme se ubytovat, tak první věc, která se řeší jsou doklady a zaplacení pobytu.

V Rakousku i Německu chtějí doklady také na začátku, ale platí se až na konci, před odjezdem. To už totiž víte, jestli jste byli spokojeni nebo si budete stěžovat.

Aha, teď mi to došlo, u nás si totiž můžete stěžovat leda na lampárně.

Tak vzhůru na západ, ještě ho můžeme trochu dohnat.