Tak jsem přidal na stránky takovou hloupůstku – úplně na konci každého článkečku, před komentářem, se objevil ksichtík a vedle něj dvě pacičky – palec nahoru nebo dolů. Takové rychlé zhodnocení článku, zda za něco stál anebo naopak vůbec ne. Tak schválně, zkuste vždycky při dočtení ohodnotit, ať vím na čem jsem.
Napiš komentář, díky!Do desíti – s Irinou Kudlač
Irina Kudlač, vývojářka (kolik žen jste za svůj život potkali na pozici vývojářek?), která přišla do DIGI TRADE z Běloruska a za tu dobu co tu je (cca rok) se naučila už dost dobře česky – ostatně to poznáte z textu. K tomu ráda píše dokumentaci (tak takového vývojáře jsem ještě nepotkal), hraje si s grafikou a, možná i díky malé jazykové bariéře, se na spoustu věcí dívá trochu jinak než všichni ostatní.
Když srovnáš trh s Lotus Notes (zákazníci, velikost zakázek, počet vývojářů…) v Bělorusku a v Česku – je to rozdíl? Nebo je to vlastně všude stejné?
Neměla jsem příležitosti sledovat trh Lotus Notes v Bělorusku ani v Česku.
V Bělorusku jsem pracovala pro velkou společnost, která měla víc než 1000 zaměstnanců. Jedna z divizí byla Lotus Notes divize, kde pracovalo asi 200 programátorů (počet zaměstnanců pořad vzrůstal, proto těžko jej sledovat).
Já osobně se účastnila Lotus Notes projektů pro zahraniční zákazníky, hlavně pro IBM. Firma taky realizovala projekty pro Běloruské zákazníky, a taky prodávala kompletní Lotus Notes systém, zabezpečující workflow v organizaci. Podle toho bych řekla, že trh Lotus Notes v Bělrousku je, ale jak velký nebo odlišný od Česka – to já bohužel porovnat nemůžu.
Ty ráda píšeš uživatelskou nápovědu. Kde je podle tebe její místo? Vytištěná jako knížka, uložená někde na serveru jako dokument, separátní databáze, nebo úzce provázaná s aplikací a závislá na tom, kde má zrovna člověk problém?
Upřesním. Ráda své aplikace dotahuji opravdu pořádně, včetně grafického designu a uživatelské nápovědy. Kromě toho, je to pro mě příležitost využít i jiné moje talenty designerky a spisovatelky. 🙂 No a co se tyče uživatelské nápovědy, tak v jaké formě ji přikládat, to záleží na aplikaci.
Kontextový help musí být v aplikaci v každém případě, i v případě, když se programátorovi zdá, že je interface úplně intuitivní. Dokument na serveru bude číst málo kdo, a vůbec zapomenou, kde vlastně leží. A k jedné aplikaci, která se prodávala mnoha zákazníkům, jsem dokonce viděla manuál v podobě poutavé knihy. Vypadalo to velmi reprezentativně. Tu knihu jsem napsala já 🙂
Jaké to je odejít do cizí země, učit se jazyk a poznávat novinky?
A jaké to bylo pro tebe, když jsi odjel do Australie? To je prostě úplně jiný konec světa!
Mám moc ráda Prahu, a nikdy jsem nelitovala, že jsem přijela právě sem. Setkala jsem se tu s Američany a Angličany, kteří přijeli do Prahy žít prostě protože se jim tady líbí. U mě je to stejně.
Ale zpočátku jsem měla velký stres, protože jsem vůbec nemluvila česky a málo čemu kolem sebe rozuměla; v práci požadavky a dokumentace jsou často v češtině – a byla jsem ve zkušební lhůtě a pracovat bylo třeba; zvyky tu jsou taky trošku jiné, doposud nevím kdy je třeba říkat „pan“ a „paní“, a kdy to není tak oficiálně a je lepši oslovit jen jménem, v Bělorusku vždycky oslovujeme jménem; a styl práce je v Česku taky trošku jiný.
Ale to všechno mě nevadí, protože je to tady stejně moc zajímavé. Moc ráda cestuji, ráda se učím nové jazyky a ráda potkávám nové lidi. Jak dostanu další český vízum, pojedu o dovolené cestovat i do jiných zemí. 🙂 Akorát se mi nelíbilo stát v řadě do cizinecké policie celou noc a den, abych podala doklady na prodloužení českého víza, a teď dva měsíce čekám na vízum, a nemůžu z Česka nikam jet, ani do Běloruska. Když jsem přišla domů z cizinecké policie, tak chtěla jsem odjet do jiné země, ale potom jsem se zamyslela, a rozhodnoula se, že jenom kvůli tomu zatím odjiždět nebudu.
Jaké problémy chtějí zákazníci řešit nejčastěji, co trápí skoro každého?
Zákaznici chtějí automatizovat, zdokonalit práce v své firmě – ale to není problém, to je cíl!
Kdybys měla v Lotus Notes poukázat na jednu vlastnost, pro kterou stojí za to je koupit, co by to bylo?
Kvůli jedné vlastnosti nikdo věci nekupuje. Řekla bych, že Lotus Notes stojí za to koupit pro všechny jeho výhody najednou – rychlé vytvoření aplikací, replikace, systém ochrany informace, web interface, atd.
Vlastnost, kterou bys nejraději zrušila, kdybys měla tu možnost?
Když pohledy nejsou dostupné pro nějaké role ve vlastnostech pohledu, a já jsem Designer a nemám tuto roli, tak vůbec nevidím že teto pohledy existují! Ale já jsem Designer! Musím dělat změny! Proč nevidím to, co potřebuji? Jistě můžu poprosit Managera databáze aby mi tuto roli přidělil…
Ale když už schováváme dokumenty, tak nemá smysl schovávat ještě pohledy, ne? Zrovna tohle se mi chtělo nedávno zrušit. Ale možná, že jsou případy, kdy je tato vlastnost potřebná? Tak at‘ tam je.
Web, plný klient nebo mobilní zařízení – co nyní letí? A pro co se ti lépe vyvíjí?
Většina projektů, na kterých jsem v Bělorusku pracovala, byla pro Web. Byly to Intranet nebo Internet aplikace pro velké organizace. Ale tady zákaznici víc potřebují aplikace pro Lotus klienta. To je mi líto, protože Webové aplikace mám moc ráda, a chtěla bych se učit a pracovat právě v této oblasti.
Mobilní Lotus Notes aplikace jsem ještě neviděla, ale bylo by to zajímavé… Něco úžasného vymyslíme, a budeme nabízet zákazníkům. 🙂
Co ti při vývoji nejvíc vadí, co tě brzdí v rozletu?
V Lotus Designeru například se mi dobře čte a píše samotný kod. Ale na různé property, hidden formule je nutné koukat v různých oknech – to není pohodlné, klikat myší na nějaké pole v okně property, pak napsat nějaké slovo, a potom zase klikat myší na nějaké prťavé tlačítko. Kromě toho, když otevíráme neznámý formulář, tak nevidíme všechny property a můžeme něco minout.
A taky v poslední době se mi trošku stýská po relačních databazích…
Co si myslíš o větě, že vývojář, který umí administraci, je lepší vývojář, a administrátor, který umí vyvíjet, je lepší administrátor?
Vývojář, který umí administraci – to je prostě vývojář a administrátor. Pro malou firmu to je velmi pohodlné – mít programátora a administrátora v jednom zaměstnanci, nemusí zaměstnávat další specialisty. Jinak, když je práce ve firmě dobře zorganizovaná a každý zná a plní svoje povinnosti, a lidi umí pracovat v týmu – tak je úplně normální, když vývojář vyvíjí, administrátor administruje, a občas spolupracují.
Myslím, že se programátor musí rozvíjet hlavně ve svém směru – „dokonalost nezná hranice“ (ruské pořekadlo). Pokud se zajímá i o administraci, grafický design nebo jiné znalosti – tak to je dobře, to je plus, ale tím není lepší vývojář.
A v jakém případě by mohl administrátor využít vývojářské znalosti? Žádný mne nenapadá.
Tuhle větu v Česku slyším pořád – to je tady axióm? Vysvětlíte mi, prosím, proč? a s příkladem. Pak možná budu souhlasit.
Když se koukneš na osmičky jako vývojářka, co považuješ za nejlepší novinku, a které věci máš pocit, že se opravdu uchytnou a budou hodně používat?
Za největší novinku v osmičkách považuji lepší podporu webových služeb a kompozitní aplikace. Ale takto nelze říct, co je nejlepší a nejdůležitější.
Všechno záleží na tom, co která aplikace potřebuje. Řekla bych, že se budou hodně používat kompozitní aplikace, ale já jsem zatím dělala jenom Web Servisy, kompozitní aplikace ještě ne. No tak uvidíme.
Jaké otázky byste položili vy? A koho byste se chtěli zeptat?
Upozornění pro personální agentury a personalisty: cílem rozhovorů není zviditelnit lidi pro jejich přetažení do jiné firmy, prosím respektujte tento fakt.
Napiš komentář, díky!Co tedy vlastně budu dělat?
Když jsem před časem psal, že jsem našel práci a co budu dělat, tak jsem se dozvěděl, že jsem toho vlastně moc neprozradil 🙂
Včera jsem měl interní prezentaci co je naším cílem a co ta řešení přinesou a myslím, že se o ni mohu podělit. A 18. září bude podobná prezentace, ale výrazně podrobnější a ve spolupráci s IBM i Microsoftem (dle abecedy), pokud snad máte eminentní zájem tak mi dejte vědět, zkusím vás protlačit.
Napiš komentář, díky!Zápisky z povídání o clusterování
Je možné najít zajímavé informace v krátkém povídání o clusterech, když je to celé tak jednoduché? Určitě ano.
Takže clustering v Lotus Notes je opravdu jednoduchý k nastavení – pár kliků a už to jede. Použít se to dá k hrozné spoustě věcí, ať už k tomu proč je to myšleno (failover, load balancing) tak při upgradu serverů nebo pro jejich zálohování (jeden se vždy vypne a v klidu zazálohujete a nemusíte mít speciální zálohovací software pro Domino).
Vždycky se říká, že to funguje pro maximálně 6 serverů, ale funguje to i pro víc, problém je možná spíš otázka, zda to ještě výkonnostně dává smysl, nebo se na režii spotřebuje víc než nový server přinese. Každý server totiž replikuje se všemi dalšími, se kterými sdílí databázi, žádné nastavení do hvězdy či podobné věci.
Co se týká dedikované síťové karty, tak je to dost možná lepší, ale zatím jsme nikdo neviděli, aby ten clusterový provoz brzdil ten zbývající – ve velkých nasazeních je to ale pravděpodobné.
Problémem je výpadek delší jak 1 hodina, po kterém cluster zapomíná, co ještě nezreplikoval na ten spadnutý server a je potřeba provést běžnou replikaci, která to doplní. Běžná replikace má ale jeden problém u špatně navržených aplikací – cluster replikace ignoruje nastavení čtenářských políček a tak replikuje i ty dokumenty, které by třeba na dalších serverech být neměly. Normální replikace ovšem čtenářská pole respektuje, takže dokumenty pravděpodobně (nikdo z nás se na to nikdy nezaměřil) smaže, díky čemuž ale cluster není 100% stejný a v podstatě není řešení, jak dosáhnout opravy (kromě toho, že vývojáři opraví výpočet čtenářských polí).
V souboru loadmon.ncf se počítají hodnoty pro Availability index, problém je, když se v souboru objeví záporné hodnoty, protože s nimi Domino nepracuje správně. Takže pokud tam nějaké máte, tak normálně ručně vymazat a mělo by se to spravit.
Na clusteru je nutné sledovat dvě klíčové hodnoty Replica.Cluster.SecondsOnQueue, která by měla být do 10 vteřin a Replica.Cluster.SecondsOnQueue.Avg, která by měl být také do deseti. Pokud nejsou, tak pomůže přidání více cluster replikátorů, pomocí nastavení CLUSTER_REPLICATORS=x v notes.ini.
No a víc zápisků k tomu nemám, jedině mohu doporučit ještě povídání z Admin konference z roku 2006 nebo tip pro využití clusteru na jednom serveru.
Napiš komentář, díky!Zkušenosti s hledáním práce
Vážení, hledání práce (a teď myslím opravdové hledání, nikoliv přijetí první nabídky a to ještě od kamaráda) je vám neuvěřitelně zajímavá zkušenost. Popravdě řečeno bych ji doporučoval absolvovat všem, kteří jsou zodpovědní za nábor nových pracovníků, protože ten pohled z druhé strany je fantastický (zvláště když to berete částečně jako testování firem, do kterých se hlásíte, a né jenom jako nutnost začít co nejdřív pracovat). Síla dojmů za ty tři měsíce, které uplynuly od posledního hledání, trochu vyprchala, ale snad žádný dojem se neztratil.
Jak se tedy hledá taková práce (nebo spíš jak jsem ji hledal já)?
Nejdřív si říkáte, že je zbytečné někde zveřejňovat CV a tak prohlížíte inzeráty na pracovních serverech. Inzerátů přímo od firem moc není, možná 90% jich je od agentur, ale ve finále je výsledek skoro stejný.
Zalíbí se vám pozice (shodou okolností od konkrétní firmy), napíšete životopis, motivační dopis (aneb čím obalit CV a ještě jednou ho pokud možno zkrátit a vypíchnout opravdu proč zrovna vy), pošlete a čekáte. Většinou se nedočkáte, 90% firem nestojíte ani za odpověď byť tu negativní (což mě pořád nepřestává překvapovat, nějak nemám pocit, že by firmy bývaly zájemci o práci zavaleny).
Případ druhý – vybraná pozice je nabízena personální agenturou. Zase máte CV, motivační dopis a posíláte. Tentokráte se většinou odpovědi dočkáte, pokud je negativní tak vás informuje, že si údaje nechají a když najdou super pozici přímo vám na míru tak dají vědět – to se ale nikdy nestane, vždy musíte sledovat, jaké nové pozice vypisují a připomínat se znovu a znovu (pouze ve dvou personálkách si mě postupně předali dva či tři lidé). Často je také už pozice obsazena, nějak jsem získal pocit, že na svých stránkách společnosti inzerují pozice za poslední dva roky, aby to vypadalo, že jich obsazují hodně, ve skutečnosti interně mají vytištěnou tabulku s pár platnými pozicemi.
Druhý přístup k hledání práce je zveřejnění svého CV na některých vyhlášených serverech jako jobs.cz, cvonline.cz nebo jobpilot.cz. Zveřejníte, nadechnete se a následující dva dny si připadáte jako celebrita – emailová schránka zahlcena nabídkami agentur, telefon nepřestává zvonit a pořád mluvíte s některou skvělou personální agenturou a dohadujete pohovory na všechny ty skvělé pozice, které pro vás mají (ve skutečnosti vám nikdy nenabídnou víc jak jednu). Po dvou dnech už máte klid a nikdo po vás ani neštěkne.
Zase se připravte na to, že vám nabídnou úplně libovolné pozice – takže po mých X letech práce s LN snad ze všech stran jsem se dočkal nabídek i na programátora juniora, většina firem vám pošle první poptávku na Lotus Notes člověka, kterou mají, snad bez ohledu na vaše zkušenosti a snahu směřovat svůj budoucí vývoj.
To, že by vám řekli jméno klienta, je naprostý nesmysl, prý až k nim dorazíte. A protože pro ty velké klienty hledají lidi snad všichni, tak máte dost velkou šanci, že půjdete na několik pohovorů kvůli jedné a té samé firmě. Tohle tajení jsem dosud nepochopil.
Postoupili jsme k pohovoru, nejdřív zkusíme ten v agentuře. Ty jsou povětšinou stejné, agentura vám vysvětlí jak je skvělá a co vše pro vás bude dělat, trochu si s vámi popovídá a pokusí se vám odpovědět na otázky. Pravdou je, že 80% agentur příliš netuší, co pozice obnáší, jak to funguje ve firmě a někdy mají i problém vědět, co ta firma vlastně dělá. Prostě takový průtokový ohřívač, který vám vůbec nic nepřinese (zapomeňte na to, že by vám prozradili o kolik peněz si máte říct, aby to v té firmě prošlo, nebo kolik je normální či snad poradili jak vylepšit CV) a za jejichž služby platí firmy přibližně trojnásobek vaší měsíční mzdy, což může být celkem dost.
Snad všechny agentury se vás ptají, kde už jste byli, kam jde, s kým dalším spolupracujete – prý aby vás neposílali ke stejnému klientovi. Což je hrozně směšné, protože před odesláním vašeho CV klientovi mají stejně povinnost si od vás vyžádat souhlas.
Snad se ani nemůže stát, že by vás agentura nedoporučila k pohovoru do konkrétní společnosti, to spíš už v té společnosti výběrové řízení ukončili. A tak vyrazíte na pohovor do firmy a celé to začíná být zajímavé.
V podstatě jsou tři typy firem – první vás uchvání a dokáže se vám prodat, hned na začátku pohovoru (ještě jste nezačali mluvit) máte chuť v té firmě pracovat (takovou jsem potkal jednu, ale zase všechny HR agentury věděly, která to podle popisu byla); druhá je taková normální, proč by tam vlastně člověk neměl pracovat, nic neodpuzuje; no a ta poslední vás na pohovoru dokáže opravdu otrávit a odcházíte s tím, že tam pracovat nebudete i kdyby vás platili zlatem (takovou jsem taky jednu potkal :-)).
Pohovory jsou veskrze stejné (to je asi známá pravda), občas je bohužel poznat, že příslušný člověk je pravděpodobně odborníkem ve svém oboru, ale pohovory s kandidáty (chtělo by se říct vůbec jednání s lidmi) nejsou jeho silným šálkem kávy. A tak přestože se pokusíte co nejpřesněji hned na začátku pohovoru vysvětlit co znáte a co ne, několikrát to zopakujete při jeho prvních otázkách, které pořád míří tím špatným směrem, tak se stejně nedočkáte změny, neúnavně do vás buší a zjišťuje, že vlastně v této oblasti opravdu nic neumíte (ano, vždyť jsem to říkal :-)). Ale jinak máte šanci potkat spoustu zajímavých lidí, kteří to mají v hlavách srovnané a zjevně by se od nich bylo co učit. Občas absolvujete několik kol – nejdřív s personalistou, pak s konkrétním člověkem a zajímavé je, jak každý z nich má jiný názor na to, koho hledají a definice ideálního kandidáta se mění.
A po pohovoru čekáte, zda vás firma bere nebo nebere, zda se vám ozve personální agentura, která vás tam poslala (většina se neozve, zjevně ty jejich služby nejsou tak skvělé jak povídali) či zda vám v případě neúspěchu personální agentura nabídne jinou pozici (nenabídne, nebojte).
Finále se blíží, nacházíte novou práci, podepisujete smlouvu, začínáte pracovat, seznamovat se s firmou a lidmi a naprosto jasně vidíte vše, co v té firmě třeba nefunguje a s čím se všichni stávající pracovníci již smířili nebo znají jak, kde, kdo příslušnou věc zná či umí.
Pokud přemýšlíte, jak působit na interview co nejlépe, tak je o tom natočeno krásné video, má jedinou vadu – lidé se smějí nejvíc u těch věcí, které jsou nejpravdivější.
Pozn. ne, opravdu vám neřeknu jména firem a personálních agentur, kde jsem byl 🙂
Napiš komentář, díky!