Jak přežít na volné noze

Fíha, už jsou to dva měsíce co proběhlo školení Na volné noze a já to pořád ještě nestihl všechno vstřebat a zapsat se do katalogu. To druhé je způsobeno tím, že motivace časově omezenou slevou na mě nefunguje, ale musím se přiznat, že kroky k tomu jsem již zahájil.

Musím souhlasit s Lukášem Pítrou, že to školení stálo za to a také jsem si odnesl hezkých pár stránek popsaných poznámkami. Teď jenom otázka, o které se podělit i s vámi 🙂

Seznamte se

Největší šok celého víkendu – úvodní seznámení. Normálně se to školení dělá pro cca 20 lidí, tam je to v pohodě. Tady se nás sešlo přes stovku a Robert nás nechal všechny nastoupit do kruhu a představit se. Mazec, trvalo to dlouho a bylo to to nejlepší, co se mohlo udělat, protože ledy najednou roztály. A současně jsem pak mezi účastníky nemusel pracně hledat ty, se kterými jsem se na základě seznamu účastníků chtěl potkat. I když popravdě řečeno mít tam jenom 20 lidí by bylo možná lepší, člověk by se s nimi víc poznal.

Pokud budete mít někdy podobnou akci, tak se toho nebojte. Lidi to nemusí, ale pak je to opravdu super.

Neprobereme všechno

Drobné zklamání hned na úvod – z těch třech pilířů, které s podnikáním souvisejí, neprobereme všechno. Zapomeňte na povídání o tom jakou zvolit formu (fyzická osoba nebo firma) nebo jak řešit účetnictví. Zvláště to první pro mě byla trochu škoda, protože různé názory by mě zajímaly.

1/3 Američanů pracuje na volné noze, v roce 2020 to může být až 50 % (což vychází i z toho, že mají trochu volnější definici, v EU je to cca 15 % lidí)

S tím současně souvisí poznámka o tom, pro koho je školení dobré. Nejlepší je pro ty, co pracují na počítači a s klienty se nemusí moc vidět. Na ty pak fungují všechna ta digitální nomádství a podobné radůstky. Kosmetičky, maskérky, zahradnice a další, které se školení také zúčastnily, si kousky toho školení musí přebrat po svém, ale i pro ně Robert vymyslel příklady – vždyť na té „dovolené“ můžete vymýšlet kam se posunout dál, co změnit a co zlepšit.

Celý víkend byl protkán odkazy na související zajímavé knihy, které má Robert přečteny. No, to mám na pár let to všechno přelouskat. Hlavně jsem ho obdivoval, jak si opravdu pamatuje co se kde psalo a dokáže na to odkázat, já vždy marně hledám ve své paměti.

Nebudujte značku

Osobní branding je důležitý (ostatně o tom na konci povídal i Honza Řezáč), ale je dobré vystupovat pod svým jménem a neschovávat se za značku či zkratku. Důvodem je, že živnostníkovi se prý více odpouští, firmy mají větší pochopení pro zpoždění způsobené nemocí nebo nemožnost přijmout zakázku, protože na ní není kapacita. Takže zatímco firmy regulují poptávku přijímáním dalších lidí, živnostník zdražuje.

U živnostníků je naprosto normální si říct na začátku o zálohu (dělá to tak prý až 80 % lidí), z firemní světa to vůbec neznám a nenapadlo by mě to. Takže budu muset zjevně odbourat i pár svých firemních návyků, protože zálohy mají i tu výhodu, že vám pak klienti méně dluží.

Dobré jméno je kombinace kvalit a osoby, ale současně je hodně spojené s oborem podnikání. Což znamená, že člověk by měl mít jednu hlavní odbornost a pokud změní obor, ve kterém podniká, tak o dobré jméno dost pravděpodobně přijde a bude ho muset zase budovat od začátku. A také to znamená, že když ho máte, tak nemusíte řešit zbytečnosti typu dobré webové stránky.

Na druhou stranu odborné psaní vás posune dál profesně a newslettery se krásně rozmazlují zákazníci. Stejně jako přednáškami, garden party nebo večeřemi pro vybranou skupinu lidí – o tom krásně psal i Keith Ferrazzi v Nikdy nejez sám.

Nadchnout se je snadné, ale současně musíte být dobří v tom co děláte. Není tedy lepší být nejdřív dobrý a pak se pro to teprve nadchnout? (volně přeloženo z knihy So good they can’t ignore you, Cal Newport)

Také je prý lepší se věnovat zlepšování věcí, ve kterých jsem dobrý, než těch, ve kterých jsem špatný. Pokud totiž zlepším ty špatné, tak budu maximálně průměrný, pokud ty dobré, tak mohu být špičkový. A to je také věc, na které byste se měli zeptat kamarádů – na své charakterové vlastnosti a podle nich ušít podnikání. Ptát se jich na názor na podnikatelský záměr je hloupost, na to využijte konzultanty nebo profesního mentora (schválně, kdo někoho takového máte).

Sdílejte

Sdílejte zkušenosti, kontakty, nebojte se potkávat další lidi a obohacovat své i jejich myšlenky. Nejenom že tím budujete své dobré jméno, ale také rozšiřujete profesní síť, která se vám může hodit.

Vyražte tedy na Toastmasters, Volnonožce, Think-tank, Negotium snídaně a další a další. Zapojujte se do profesních organizací (i kvůli svému marketingu), vyhledávejte klustery napříč obory. A dejte pozor, ať pro samé potkávání se máte čas i pracovat.

Stanovení ceny

Tohle byla kapitola, kde jsem měl pocit třífázového obchodního modelu. Takže nejdřív si stanovíte svoji cenu, pak máte moc práce a tak musíte zdražit. Kéž by to šlo tak snadno.

Zdražování není jednoduché, musíte zvládnout argumentaci. Takže jsme skončili u příkladu, kdy člověk zdražuje svou hodinovku, protože je (nově) výrazně efektivnější, tudíž rychlejší, tudíž to klienta stojí pořád stejně případně méně. Aha, a ten příklad, kdy opravdu zdražím?

Pár dalších poznámek, co zaujaly:

• odmítání klientů je špatné, je lepší zdražit – v opačném případě je to nefér vůči těm co vás doporučili (začnou doporučovat někoho jiného) a navíc profesionál by měl být schopen klienta vždy obsloužit, ideálně rychle. Což zní trochu jak ta firma, co najme další lidi, ale tady to bylo myšleno tak, že musíte začít včas zdražovat, abyste těch klientů měli tak akorát
• sledujte sezónost, ať se neplašíte zbytečně
• nedávejte slevu jenom tak – chtějte třeba platbu předem, dodání později nebo zmenšete rozsah projektu
• služba jako produkt – druhé velké aha celého školení. Živnostníci prý typicky jedou na hodinovku, až ti pokročilí to dokáží správně spočítat a nabídnout za fixní cenu. Mě hodinovka nikdy nevyhovovala, takže jsem o tom vždy uvažoval jako o balíčku
• zapřemýšlejte nad prodejem balíčku předplacených hodin prodávaných se slevou
• a konečně provize – měla by být nenároková a dokonce to prý řeší nějaký zákon

Obchodní jednání

Na to musím být připraven, tolik jsem jich přeci absolvoval. A bylo to zajímavé, celé ve znamení slova NE.

Takže:

• NEdělejte spec work – to mě pobavilo, protože Filip Dřímalka ve své prezentaci zase ukazoval spoustu serverů, které se vyplatí využívat, protože vám třeba 5 návrhářů navrhne logo a vy si vyberete to jedno. Takže vy to nedělejte, ale jiné k tomu klidně zneužijte. Hmm
• řekněte NE na NDA
• řekněte NE na bárter – většinou dostanete nižší kvalitu než byste čekali/chtěli
• NEdělejte cold calling, oslabuje vaši pozici
• říkejte pokud možno NE osobnímu jednání, ujasněte si, kolik času mu chcete věnovat a uvědomte si, že na něj musíte vydělat. Tady je pěkný článek opět od Lukáš Pítry
• NEváhejte s reakcí na první poptávku – rychlost vyhrává

Hospodaření s časem

Další aha moment školení. Původně jsem to chtěl trochu vynechat, GTD a další znám a s plánováním času nemám problém. Ale k tomu jsme se snad ani nedostali.

Biorytmy, životospráva (jezte celé potraviny nikoliv mikropotraviny), práce ve stoje, virtuální asistentka, hospodyně – to všechno ovlivňuje váš čas a vaši výkonnost. Takže dávejte pozor na to co jíte, sledujte kdy jste nejvýkonnější, zkuste při práci stát. Využívejte služeb jiných, pokud to dává smysl.

A pak už přišly ty známé věci – seskupujte práci do bloků; připravte si procesy, abyste o věcech nemuseli zbytečně přemýšlet a aby vás netrápily třeba nezaplacené faktury (ty vaše) – prostě nasaďte proces a neberte si to osobně. Pak Robert mluvil o psaní všemi deseti a jak moc je důležité, ale dost mě překvapil, že se nezmínil také o rychlém čtení. Myslím, že většina z nás toho víc přečte než napíše, takže pokud někde hledat časovou úsporu tak právě ve čtení.

Osobní branding, Jan Řezáč

Honza Řezáč měl přednášku o osobním brandingu, přestože nemá v plánu ho lidi učit, prostě si ho udělal pro sebe. Pokud se ho chcete naučit vyražte na školení Mindless tour (pokud zase vyrazí).

Kolečko sebepoznání -> příběh -> komunita -> akce a to v tomto pořadí. Spousta lidí začne akcí (něco někam napíšu), aniž by měla jasno komu to chce říct a jaký je vlastně ten příběh.

Takže si ujasněte kdo jste, co děláte, proč by to mělo někoho zajímat, kdo jsou vaši zákazníci. Jasné, ne? Ale opravdu na všechny ty otázky dokážete odpovědět? Fajn, vymyslete svůj příběh. Ujasněte koho hledáte (Honzův krásný příklad – „toho, kdo za web právě utratil milion, web se nepovedl a on má další. Pokud další nemá, pošlu ho za ženou, je psychoterapeutka“). No a pak je čas na tu akci.

Závěr

Další zajímavé myšlenky zazněly, třeba „spolupráce s médii je možná a snadná (Margareta Vojtková)“ – což je super, další podpoření mého názoru, že pokud chci v novinách/časopise něco uveřejnit tak to nemusí být nutné současně podpořit inzercí. Spoustu dalších poznámek jsem sem vůbec nenapsal a nechal si je na papírech. Kde už je nikdy nenajdu 🙂

Ale přeci jenom pár bodových poznámky (tedy vesměs odkazů na další prostudování):

• Zdroj, Ayn Rand
• koukejte na práci v celé EU – odesk, elance
• Turning Pro, Steven Pressfield
• první 2 roky jsou kritické
• Getting to Yes, Roger Fisher & William Ury
• jakpodnikat
• The War of Art, Steven Pressfield
• First Things First, Stephen Covey
• Manage Your Day-to-Day
• The Brand Gap, Marty Neumeier
• Banka projektů

Byl to náročný víkend a bylo toho moc. Bylo to úžasné a pokud budete mít čas, tak určitě vyražte na další kolo.