Máme malé děti. Čteme jim knížky. Hodně. Rádi. A objevujeme nesmysly a chyby a přemýšlíme, kdy se nás na ně děti začnou ptát.
Chybné barvy
Krásná knížka o perníkové chaloupce od Václava Renče a Jiřího Trnky
Mařenka byla černovlasá, Jeník měl hlavu celou zlatou
No, tak o černovlasé Mařence bych byl ochoten diskutovat, ale zlatou Jeníčkovu hlavu si představuji opravdu úplně jinak.
Vpravo nebo vlevo
Olin a lišky od Eduarda Petišky. Úžasné povídání, fantastické příběhy. A pak přijde toto:
Kšá, zavolal pro jistotu ještě jednou, pak se podíval na oblohu, na úplněk a pak doprava a uviděl mě, jak sedím v okně s nohama spuštěnýma do zahrady.
Ten test, že děti (do cca 10 let) si nejsou schopny uvědomit, že z druhé strany může daná věc vypadat jinak než jak ji vidí ony (kdybych si jen vzpomněl, jak se ten test jmenoval) znám. Ale prohodit pravou a levou stranu jenom proto, že to tak na obrázku vypadá logičtěji, to mi přijde trochu divné.
Kočky nepijí mléko
Martínkova čítanka a dvě klubíčka pohádek opět od Eduarda Petišky je super knížka. Jak by ne, když je psaná přímo pro mě. Ale stejný nesmysl se objevuje i na mnoha jiných místech a v hlavách většiny lidí.
Teď povídá kočičí řečí, že by něco sluplo. Trochu teplého mlíčka, povídá, to by nemohlo škodit.
Mohlo. Člověk je prý jediný tvor, který pije mléko od jiného savce (pokud pomineme výjimky potvrzující pravidla jako je fena, která adoptovala lvíče a podobně). Kočky chováme pár desítek let a po mléku, minimálně tom co teče z těch krabic co kupujeme, blijou jak alíci. Pokud jim ho ještě ohřejete, tak blijou ještě víc.
Máte další
Potkali jste další nesmysly, které by to chtělo napravit, ať ty děti neblbneme hned o začátku jejich života? Podělte se, budu rád.
Ve včelím muzeu v Hulicích (http://www.vcelisvet.cz/) jsme se dozvěděli, že medvědi nevyžírají úly kvůli medu, ale kvůli larvám a kuklám – zdroji bílkovin. Čas přepsat další omyl v dětských knížkách.
Tak konečně mohu přidat do sbírky další chybu. Četla jsem to několikrát, ale až teď mě to trklo (to je tak, když člověk čte bezmyšlenkovitě 🙁 ). Bylo to i jako večerníček – O zvědavém štěňátku (nebo tak nějak). A tohle je „Jak štěňátko dostalo chuť na med“ (1960). Štěně snědlo včelkám med a ty se mu chtěly pomstít: „Marně štěně utíkalo, rozhněvaným včelám neuteklo. Vletěly za ním do boudičky a pod jejich pichlavými žihadly štěňátko docela ztratilo chuť na med“. Když si vezmu, že po píchnutí včela umírá, to by se ten jejich úl pěkně zredukoval.